Bloudění neprostupnou (Knihou) džunglí
Mně by nevadilo, že je to dlouhý, klidně bych vydržel čtyři hodiny, kdyby to bylo plodný! zanadával si asi osmiletý chlapeček, sotva opustil šapitó Azyl78 na pražském Výstavišti. Jeho bezprostřední kritika Knihy džunglí přitom kontrastovala s ovacemi vestoje většiny (nejen dětských) diváků. Koprodukční projekt Divadla bratří Formanů, Dekkadancers a České filharmonie je bezesporu velkolepou show, a to především díky epické hudbě Marka Ivanoviće a výpravné scéně Matěje Formana, kteří jsou zároveň autory scénáře. Zda je „plodný“, však zůstává otázkou.
Teprve s rozhrnutím závěsu se vyjeví naivistický aspekt zvířecích kostýmů FOTO PAVEL HEJNÝ
Vstupujeme do pralesa v očekávání milého rozptýlení a zábavy, ale tušíme už nyní, na začátku cesty, že půjdeme-li dál, paprsky slunce, prozařující vysoko nad námi koruny stromů, utopí se pomalu v neproniknutelné houštině a v jejím šeru postupně zmizí úplně. A co nás čeká dál? Hledání vlastní cesty, tápání a nejedno dobrodružství. Oči, které nás vidí, aniž my vidíme je, budou na nás upřeny, a naše oči, které možná už zapomněly pozorovat svět, naučí se vidět v šeru a zdánlivé tmě, láká diváky vzletná (vše- a zároveň nicneříkající) anotace. A přitom je Formanova inscenace především oním rozptýlením a zábavou bez hlubšího dramaturgicko-režijního výkladu. A když ji diváci nedostanou hned od začátku naservírovanou na zlatém podnose, protestují, že ve Formanově šerosvitu nic nevidí.
Půlkruhová scéna v divadelním šapitó je totiž po velkou část představení obklopena průhledným závěsem s motivy stromů a květin, který dodává prostoru hloubku a navozuje tajemnou atmosféru neprostupné džungle. Za ním se skrývají naivistické dvourozměrné kulisy v podobě barevných květin lemujících praktikábly, které jsou v průběhu představení přeskupovány do všelijakých pódií, a především překrásnou několikapatrovou konstrukci, jež zakrývá projekcemi rozžívanou zadní stěnu stanu a poskytuje útočiště orchestru.
Přítmí a vzorovaný závěs zpočátku schovávají tanečníky v chlupatých, na první pohled realistických kostýmech rozličných zvířat a rostlin tak, že si jejich podobu diváci musí dokreslit dle vlastní fantazie. Teprve s rozhrnutím závěsu se vyjeví jejich naivistický aspekt, jenž souzní s uchopením scény a je podpořen i prezentací dvou malovaných dvourozměrných slonů na kolečkách. Realistické je do jisté míry i ztvárnění jednotlivých zvířat, tanečníci však do jejich pohybu vnášejí také notnou dávku stylizace, jež ve skupinových choreografiích vrcholí tancem, či dokonce akrobacií.
Salta předvádí především panter Baghíra a zpočátku tak není jasné, zda nejde o opici. Důvodem je zřejmě obsazení mrštného tanečníka Sanusiho Taofika Ayomida, přičemž nezbývá než doufat, že roli černého pantera nevyfasoval kvůli barvě pleti… Závěsnou akrobacii pak nabídne Šér Chán v podání Nikol Šneiderové, jež v souboji létajícího tygra s Mauglím nahradí Mirka Kosíka, který snad díky své výšce, vzbuzující více respektu, představuje Šér Chána v ostatních scénách. Právě ničím neopodstatněné rozdvojení Mauglího úhlavního nepřítele, nezajímavé akrobatické ztvárnění jejich souboje na život a na smrt, který býval mohl být vrcholem inscenace, i tygrovo bezcílné kroužení po scéně (na rozdíl od ostatních zvířat jejich král netančí) jsou důkazem bezradnosti Formanovy režie.
Výrazný je naopak pohybově velmi nadaný představitel Mauglího Filippo Nannucci, typově podobný Janu Cinovi, který tutéž roli ztvárnil v muzikálu Divadla Kalich, a díky kostýmu i postava obrovského medvěda Balúa (rovněž Mirek Kosík), jenž v závěrečném tanci rozhýbe roztomile naducaný zadek s ocáskem, houpajícím se mu u kotníků. Nejživěji však působí skupinové choreografie tanečníků, kteří se musí v průběhu představení několikrát převléci, aby postupně zatančili jako vesničané, antilopy, vlci, buvoli i opice, které se nakonec rozutečou do publika, aby mohly diváky pozlobit, ukrást jim čepice anebo je pozdravit z výšky konstrukce podpírající šapitó. Ač mi lépe konvenovala stylizovanější choreografie v muzikálu Mauglí či Knize džunglí z Bratislavského bábkového divadla, jež letos hostovala na Skupově Plzni, výkony tanečníků v chlupatých kožešinách byly vzhledem ke všeprostupujícímu vedru i v tomto případě obdivuhodné!
Příběh chlapce vychovaného džunglí je však odvyprávěn značně zkratkovitě bez výraznější interpretace – především skrze hudbu a tanec, pouze v několika místech zazní reprodukované, kolovrátkově přednášené veršovánky: Tohle jsou zákony džungle, těm se s pokorou klaň. Kdo ctí je, ten zůstane živý, kdo ne, ten zaplatí daň. Díky jazykové bezbariérovosti (skromný, neumělý komentář lze snadno přeložit) a výpravné scénografii a hudbě je inscenace vhodným vývozním artiklem a s tímto ohledem byla možná i vytvořena. Sama sebe, jak tvůrci slibovali, jsem ale v džungli nenašla.
Divadlo bratří Formanů, DEKKADANCERS a Česká filharmonie – Matěj Forman a Marko Ivanović podle Rudyarda Kiplinga: Mauglí. Hudba Marko Ivanović, režie a scénografie Matěj Forman, choreografie Štěpán Pechar, masky a kostýmy Andrea Sodomková. Premiéra 7. června 2022, Azyl78, Praha.
Komentáře k článku: Bloudění neprostupnou (Knihou) džunglí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
