Provokatér, solitér, objevitel

Už názvy některých kapitol této knihy jako Ambulantní herec, Manifest radikálního tmářství nebo Zvolání o škodlivosti divadla napovídají, že půjde o četbu nevšední. Přísně vzato, teatrologie to není.

Studie či spíše záznamy a úvahy Bohuslava Blažka, jež editor Jan Dvořák shromáždil v rozsáhlé publikaci (301 stran) Divadlo v proměně civilizace, se pohybují na hraně obecné uměnovědy, sociologie, filosofie, psychologie – a také publicistiky.

Začněme u ní. V roce 1966 publikuje redaktor Literárních novin B. B. v domovském listě reportáž Divadelní studio Olympik 1966. Big beat generation neboli Velmi zbitá generace. Pro nepamětníky: Olympik, to tenkrát byla Mekka nejen pražské mládeže – koncertní pódium rokenrolových a rockových skupin. Jejich koncerty byly konferované mladičkým duem Šimek – Grossmann. Mrtvý dokument, řekli byste. Ne, působivý styl Blažkova psaní a uvažování je jen jedním důvodem, proč i dneska číst tento text. Autor v něm totiž neobyčejně živě zpřítomňuje ducha tehdejší doby, nepíše o hudbě, nýbrž o jejích společenských kořenech a kontextech, o typech interpretů a jejich posluchačů a tato typologie se příliš neliší od současné. Z nečekaných úhlů jsou v Blažkově glosátorství nahlíženy i různé osobnosti (Růžena Grebeníčková, Jiří Suchý, Š+G), dobové performance, happeningy, kulturní akce a televizní formáty včetně byvší Justovy a Rejžkovy Katovny, byť tu nespravedlivě kriticky „smázl“. Nejpodstatnější revokovanou publicistikou je ale rozhovor Jana Kerbra s B. B. Měkké hry. V něm je zachycena Blažkova divadelní poetika v kostce: Oslovují mě divadla na způsob cirkusu, moderního baletu, promluvivší pantomimy nebo hudební improvizace. A také jej zajímá – možná především – hra jako taková: … herní aktivity… jsou pro mne jen jedním z projevů … nové struktury skutečnosti. Touto proměnou se nelze zabývat jako „specialista“ v jedné dílčí oblasti. Její neoddělitelnou součástí je i její sebereflexe… Jakmile se jí zmocníte, zmocňuje se ona vás a přijímá vás do svých služeb. Stáváte se součástí nadosobního pohybu radikální transformace epochy. Teorií her se Blažek zabýval dlouhodobě a některé jeho herní návody jsou obsaženy i v této knížce.

Těžiště sborníku je však přece jen v psaní o divadle a nutno přiznat, že Blažkovy názory na tento kulturní fenomén jsou radikální. Především na divadlo tzv. repertoárové a „klasické“ herectví. A je jedno, jde-li o herectví psychologické, brechtovské či osobnostní. Dle B. B. je současné herectví institucionalizovaný paradox lháře. Výsměchem byly pro něj tituly národní či zasloužilý umělec. Blažkovým ideálem je herec-kněz, který napomáhá rozpomínání se: ne ovšem do minula, ale rozpomínání na trvale přítomnou časodárnou Věčnost.

Nejenom z této citace, i z dalších článků je očividné autorovo hluboké ukotvení v křesťanské filosofii a kultuře. „Žánrově“ B. B. vzývá paradivadlo, mytické divadlo, herectví jako „animování“ a hlavně hraní na ulicích, ve věznicích a v nemocnicích. Neboť divadlo se tu pokorně nabízí jako prostředí, jako cesta, jako partner.

Však také když se v devadesátých letech směl z podřadných zaměstnání vrátit do institucí, svobodně publikovat a stát se pedagogem DAMU a své vize uskutečňovat se svými žáky, setkal se s prudkou polemikou kolegů, což zaznamenává oddíl Dokumenty.

Zřejmě nejcennějším textem této knihy je úvaha Krize děje jako narativní formy, která původně vyšla ve Světě a divadlu. Neuctivosti jako posledním nekýčovým filmem Miloše Formana je jeho poslední epický film Hoří, má panenko, tento řetězec anekdot by nás neměly odradit od podstaty: že jde o nejpronikavější (českou) analýzu problémů realismu v umění předchozích století.

Byl B. B. objevitelem nových cest nazíraní na divadlo a kulturu vůbec? Byl současně provokatérem a solitérem? Byl obojím. V dávných šedesátých letech americký literární kritik John Barry napsal, že spisovatel musí zajít hodně daleko, aby lidé došli dost daleko. Tato maxima, myslím, platí nejen v literatuře. Platí i v divadle, ve filmu, ve výtvarném umění a jistě i v uměnovědě.

Bohuslav Blažek: Divadlo v proměně civilizace. Editor Jan Dvořák. Vydání první. Pražská scéna 2018.