BOI mezi chlapcem a mužem
Co si počít s přicházející mužností? Na polodětském těle mámina chlapečka se rýsují první svaly, objevují se nesouměrné ostrůvky ochlupení a vousů. Duše se ježí jako přecitlivělá napjatá kůže. Vůně ženy je zčistajasna výrazně cítit i pod máminou sukní. Poslední bezpečný úkryt tedy padl. Vypuzen vlastní pohlavní touhou, ocitá se adolescent obnažený a zranitelný na prahu smrti.
Martin Talaga a Cécile da Costa během důležitého rituálu – svatby FOTO ARCHIV NOD
O hledání definice muže a jeho role v dnešní společnosti vypovídá tanečně pohybová inscenace BOI, která byla uvedena v Experimentálním prostoru NOD. Chlapec musí zemřít, aby se zrodil muž. Ale jak se to dělá? V dohledu není žádný moudrý stařešina, který by ho vedl. Žádná jasně definovaná skupina zralých mužů, lovců nebo bojovníků kmene, do níž by se měl integrovat tím, že obstojí v těžké zkoušce. Žádný přechodový rituál. Je tu jen matka s dotazy: Co jsi jedl? Jedl si něco? Co s tebou bude, až tu nebudu? Jak se chceš uživit? Totální zmatek. Úzkost. Nejistota.
Tvůrci vystihli a velmi zřetelně interpretují pocity, které se odehrávají v mysli a těle adolescenta (včetně přítomnosti oidipovského archetypu a nezbytné autoerotiky) a kombinují je s “doslovně” pojatými situacemi. Boy – tanečník Martin Talaga – podstoupí nejokatější pseudorituály, které naše doba nabízí v podobě sprejerství, opilosti, diskotéky nebo lehké dívky. A do toho se míchá tradice společných rodinných večeří, zasnoubení, svatby.
Jednoduché dudy, které hrdina zkoumá a jejichž prostřednictvím nabírá dech a hledá vlastní melodii, symbolizují prapůvodní vzor. Z jedné strany ho podporují nápěvy slovenských lidových písní a etnické bubnování, z druhé útočí módní angličtina nebo rap. Jejich píšťala funguje při tanci v chlapcových rukách jako sosák i tykadlo. Matka (Katarina Kalivodová) a dívka (Cécile da Costa) se spojují do dvojhlasu všech aspektů ženství, matou ho a vypuzují, asi jako když Matka země nutí semínko, aby vyklíčilo. Sotva se ale výhonek objeví, bojují o jeho přízeň, o svou roli v jeho životě. Na konci se ovšem musí matka od chlapce oddělit a on konečně může dozrát.
Není to ale falešná zralost? Postmoderní společnost produkuje stále více zdeformovaných mužů. Vše, co posiluje jejich identitu, se vytrácí. Je to náš boj, boy, boi. Rozumíme mu?
ProFitArt & Experimentální prostor NoD, Praha: BOI. Režie Matěj Matějka, choreografie Martin Talaga a Matěj Matějka, light design Karel Šimek, Janka Galkó, scénografie a kostýmy Agnieszka Pátá, hudební aranžmá Katarina Kalivodová a Cécile da Costa. Premiéra 27. dubna 2016.
Komentáře k článku: BOI mezi chlapcem a mužem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
