Boris Hybner
Tuhle jsem ve svém deníku objevil zápis o skličující skutečnosti: nemáme nové komiky! Ani jednoho jediného nemáme, nic! Mívali jsme. Ale nemáme…
Tu a tam někdo ze tří, čtyř (dvou) moderátorů ve své talkshow zajiskří a rozesměje, uzemní buď nápadem či provedením, ale komikem nemohu teď nikoho z nich nazvat. Možná mi čtenář DN pomůže, ale bojím se, že ne. Komik totiž není pouhý vypravěč anekdot, není to ani koketující žoviál, ani rozparáděný herec lehkých konverzaček. Bejvávaly to osobnosti bezpečně komicky zavedené a vyhledávané, protože spolehlivě rozesmávající. Jednoho dne to v sobě objevili, nás na sebe upozornili, činí tak léta, my to od nich očekáváme a oni nás nikdy nezklamou. Umějí to, vždycky nás dostanou, a tak je milujeme. U některého je to výrazná forma komiky, u jiných překvapivé myšlení. Je to způsob, jakým se dívají na svět, zejména na lidské počínání. Mají různá témata, různou úroveň, a tedy různá publika…
… Čím to tedy je, že se nových komiků nedostává? Vyprázdněnou dobou? Vysychajicí imaginací (humor – lat. šťáva)? Dominujícím ráciem, které překvapivý žert nepokládá za seriozní kvalitu? Asi. Perlivé lehkosti se totiž nedaří tam, kde je kulturní prostředí zaneseno penězi, mocí a egy politiků. Bude to tedy asi tím, že moudrého Wericha, Lipského, Libíčka a Kopeckého vytěsnil všeznalý ambiciózní Klaus, Zeman, další si doplňte sami. Média opanovala příběhy moci, a tak život naší společnosti hrká podle alegorických vozů politiky. Velmi nudná doba.
Divadlo Vzpomínám ale na jinou nudnou dobu a znovu se mi potvrzuje, že právě prázdnota provokuje i nečekanou kreativitu. V Dejvickém divadle například jsme s Lucií našli náramnou inscenaci Brian Miroslava Krobota. Pro moji stounovskou generaci by to mohlo být kultovní představení. Příběh členů Rolling Stones prokvetlý postavami Medvíka Pů, Oslíka Ijáčka a Králíčka má v sobě čistou poetiku anglického nonsensu. Uvědomil jsem si, že i v beatlesovské muzice nacházím obdobnou poezii. Teď myslím Žlutou ponorku, Eleanor Rigby či Klub osamělých srdcí jistého seržanta.
Literatura Na nočním stolku v tuto chvíli zabírá nemalé místo kniha Tajemství templářů. Je to už má devátá kniha o templářích a opravdu rád bych věděl, proč mne ten tragický řád tak fascinuje. Když si ale uvědomím, že o podobně tragických Mayích jsem přečetl knih ještě o něco víc, začínám chápat, že mne, clowna, magicky přitahují příběhy urážených a ponížených.
Film Allenův poslední snímek Jasmíniny slzy taky není žádná selanka. Možná, že se komikovi, který umí komedii tak jako Woody, zdá to věčné komikování k současnému světu málo přiléhavé. Výkon Cate Blanchet vystihl geniálně sám Woody: Vysvětlíte jí, co chcete, a pak jí jdete z cesty! Na Blanchetovou prostě nezapomenete… je to mocná a křehká bytost.
Florencie Jako inteligentní Evropané jsme si řekli, že dětem musíme ukázat Florencii. Jenže jsme nečekali, jak mocně nás to zasáhne, sejme, ohromí a nekonečně nadchne. Ujasnili jsme si, že da Vinciho Florencie vytvořila líbezné základy moderní evropské kultury. Z Leonardovy osobnosti přitom nezmizel ani nejmenší odstín tajemství. Kdy se objeví podobný frajer? Do které lisabonské kavárny asi chodí?
Klaun Z nepotlačitelné nostalgie jsem si pustil DVD s představením, kterých je v Evropě málo a v mé branži, totiž té clownské, je jich stejně málo na celém světě! Jo. Poluninovo Snowshow je fenomén. Je to přírodní úkaz. Je to dílo jak nevěsta, jak by řekl Gogol. Cestuje už poněkolikáté kolem matičky planety Země a zdá se mi, že tohle turné nikdy neskončí! Některé země ho pozvaly již několikrát (Anglie) a zdá se mi, že je nejvyšší čas, aby tuto božskou clownerii par excelence pozvala a poznala i Praha. Nejde jen o to, že Snowshow je originální poetická báseň, kterou půldruhé sezony hýčkali na Broadwayi, ale pro spoustu nadaných českých clownů by to byla šance spatřit koncepci nového clowna, na níž může každý postavit svůj typ. Jeho clown totiž není zvetšelý strakatý škleban, ale něco jako minimalistická tajemná bytost, postava povětšinou tragikomická a tragická. Samuela Becketta by nadchla stejně jako naši Žofku a Maxe. Tento bezmála již archetyp inspiroval kdekoli, kam přijel. Polunin mne, nicnetušícího, do té role pozval. Hrál jsem s jeho šmajdajícími stouny ve čtyřech světadílech a jsem přesvědčen, že náročného českého diváka by dojali, odvázali a ohromili stejně jako diváka kdekoliv na světě. A vypadá to dobře: našel se manažer dostatečně kurážný. Takže milé děti, mám pro vás velké překvapení…
Komentáře k článku: Boris Hybner
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Hana Brostrom
Prostě Boris je úžasný a nenahraditelný,
tak mu přeji, aby ho neopustily všechny dobré vlastnosti, které má, a hlavně, aby ho neotrávilo naše současné jedovaté společenské prostředí
17.10.2013 (11.54), , Trvalý odkaz komentáře,
Hana Brostrom
Krásné a pohlazení na duši….
25.01.2015 (18.55), , Trvalý odkaz komentáře,