Divadelní noviny > Burza Kontext
Borňák
– tak někdy býval přátelsky nazýván Jan Borna, režisér a básník. Obojí je pravdou. Borna byl donedávna režisérem Divadla v Dlouhé, vlastně řadu let. Své herce si přivedl z Dejvického divadla, kde stáli všichni u jeho vzniku a pár pěkných let tam úspěšně působili pod jeho vedením. Vím to, protože jsem tam u něho hostoval jako režisér a zažil krásné chvíle a taky krásnou práci.
Vlastně znám Honzu už z dřívějška, býval kdysi i u nás v HaDivadle. Za ta léta jsme se spřátelili, proklábosili jsme pár chvil a už dosti dlouho jsem byl svědkem jeho postupující choroby, roztroušené sklerózy. Zpočátku to zvenku vypadalo jako takové nebezpečí, které je – zatím – v nedohlednu. Jeho fyzické síly se však s léty vytrácely. Postupně hůř chodil, slábl, poslední léta byl upoután na vozík a zvládal toho už velice málo, nebyl už mobilní, tělo mu už nesloužilo. I když duševně byl plný nápadů a hlava mu fungovala výborně, myslelo mu to. Jak se říká – hlava mu šrotovala! Dokonce měl i plány do budoucna!
Jenže režírovat mohl jen v jistém ročním období, kdy měl přece jen trošičku zbývajících sil. Svého pedagogického působení se už taky byl nucen vzdát. Avšak stala se zvláštní věc. Čím více mu ubývalo energie, tím více se věnoval svému psaní. Vydal několik knih velmi osobité a vlastně i docela prosté, velice vtipné, ale zároveň hořké, ba smutné a přitom hodně sebeironické poezie. I když své poslední básně – Psáno očima – musel psát očima doslova, na upraveném počítači, písmeno po písmenku! Vůbec se nelitoval, a přece vypovídal o sobě a svém nelehkém osudu. Myslím si, a to je zvláštní, že když si jeho texty a verše čtenář přečte, často mu to dodá sil, odvahy. Je to jistá vzpruha od autora, od člověka, který by měl spíš přijímat, a přitom rozdával.
Když občas čtu nějaký článek o tom, že objevili slibný, ne-li zázračný lék na roztroušenou sklerózu čili RSku, pomyslel jsem si vždycky, že je-li opravdu tak účinný, jak píšou, snad ho dají i Honzovi Bornovi a jemu pomůže. Aby nám všem dodával sil a chuti do života ještě co nejdéle. Všem bych nám to býval přál.
Nestalo se. A teď už ani nestane… Je pozdě. Ale my všichni, kdo jsme jej znali nebo jsme viděli jeho představení, si Honzu Bornu, i když odešel, budeme pamatovat hodně, hodně dlouho!
Komentáře k článku: Borňák
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
