Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Boskovické líbání (No. 1)
Boskám Tě Vášnivě, letní festivalová sezóno, a blažím akce, jež nebyly zrušeny. Ve středu večer opouštím přívětivou náruč venkovské Casa Františák, abych se v životě vůbec poprvé vydal do jihomoravských Boskovic. Místní festival pro židovskou čtvrť, bezmála tři dekády pořádaný sdružením Unijazz již drahnou dobu obdivuji, až do dnešních dní však želbohu zdálky. Konečně se naplnil čas, ochutnávat plody zdejší. Tak vzhůru na to!
Můj noční příjezd se sice neobešel bez pořádné dávky temnoty, neboť hvězdnaté okolí místního nádraží svou atmosférou poněkud připomínalo Kleinovu normalizační kriminálku Město nic neví. Informačních cedulí pomálu a místní obyvatelé povětšinou neinformováni. Hned první bytost, které jsem se ve zdejším hoodu na správnou cestu otázal, mne navíc vyděsila svými bulvami velikosti přebujelých ping-pongáčů, spolu s překotnou mluvou jasně hovořící o aktuální intoxikaci. Nu což, vedle jsem střelil. A potom několikrát zas. Až devátý občan totiž věděl, že westernové a stanové městečko není tentýž prostor, a dokonce mně správně nasměroval. Start sice ostrý, leč k pohodě jen kousek. Bezprostředně po nalezení útočiště vše již počalo nabírat ten nejsprávnější směr.
Po vydatném nočním dešti, jímž můj stan naštěstí zůstal naprosto nezasažen, se v brzkém čtvrtečním dopoledni vydávám pro akreditaci. Organizace je zde precizní a moje odbavení okamžité. Co víc si přát? Kvalitnímu programu vstříc!
Každý den odvahu od Evalda Schorma. Foto: archiv
Jako první vstupuji na zahajovací projekci letošní filmové retrospektivy, jež je věnována všestrannému tvůrčímu talentu Evalda Schorma. Vynikající, jako vždy náležitě erudovaný lektorský vstup Pavla Taussiga, i osobní přítomnost představitele hlavní role Jana Kačera udělala ze sledování Schormova filmového debutu Každý den odvahu mimořádný zážitek. Snímek, který lze s jistou nadsázkou definovat coby temný protipól Formanova Černého Petra, který světlo světa spatřil o pouhý rok dříve, či tematického souputníka budoucí vlny polského Kina morálního neklidu, i po letech fascinuje vtahující kamerou Jana Čuříka, nepovrchním, leč dobové neduhy přesně určujícím scénářem Antonína Máši, i civilními hereckými výkony Jana Kačera, Jany Brejchové, Josefa Abrháma a dalších. Suma sumárum důležité připomenutí nadčasové platnosti jednoho z nejsilnějších startovních výstřelů v dějinách domácí kinematografie. Díky!
Programovou zastávkou, kterou jsem zkrátka nemohl minout se stal příspěvek brněnsko-boskovické performativní skupiny Masobeton. Site-specific projekt, který sice nejprve mystifikačně děsil výročním oslavováním Němcové Božky, aby ve finále velmi potěšil spikleneckou atmosférou večírku pro pár vyvolených, nepovrchní žánrovou hrou, humorem i důmyslnou prací se zadním plánem. Drobnice skvostná, radostná, jedinečná. Z pohádky k psychoanalýze a zpět. Paráda dobře skrytá. Sledujte Masobeton, budete odměněni!
X10: Zmrzačení. Foto Dita Havránková
Divadelní program, jenž letos poprvé dramaturgicky zaštítila Ema Šlechtová, poté pokračoval inscenací Zmrzačení pražského Divadla X10. Umělecké setkání dua bytostí, jednoznačně spjatých s boskovickým kulturním milieu, tedy autora prozaické předlohy Hermanna Ungara a režiséra scénické adaptace Ondřeje Štefaňáka je dalším z důvodů, proč musíte, pokud jste tak dosud neučinili, okamžitě začít objevovat tvorbu jednoho z nejprogresivnějších divadelních domů na domácí půdě. Setkání se souborem je příjemné stejně, jako nedělní oběd s důvěrně známou rodinou Adamsových. Podává se vynikající, kolektivně precizně vyladěné herectví, s expresivně panoptikální psychoanalytickou groteskou, v níž androgynní typus blížence Davida Bowieho i Tildy Swintonové Vojtěcha Hrabáka společně září s elegantní pobavenou monstrozitou Lucie Roznětínské, klackovským čahounstvím Václava Marholda, vtipně něžnou obhroublostí Jana Jankovského, britskou komikou Pavla Neškudly, a intelektuální apartností Anity Krausové. Boskovický divadelní prostor v Panském dvoře navíc výborně nahradil industriální prostředí domovské scény divadla. Tvrdý úder do obličeje maloměšťáctví, jež nesmrtelné jest. Ach, jaká slast!
Divadelně vysát do mrtě, vydal jsem se do večera pokročilého pro nezbytnou dávku oživených not. Je velká škoda, že prostor zámeckého skleníku je uzpůsoben k sezení. Na divoce rozladěné křepčení Jakuba Nohy a jeho bandu, i následující blues rockery The Peanuts bych si totiž bezuzdně zapařil moc rád. Naopak noční výstup na místní Matterhorn, kde sídlí Palouk Potrvá mne poté připravil o zbytky sil. Leč vlastně nádherně bylo!
Pokračování příště.
///
Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.
Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
Komentáře k článku: Boskovické líbání (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
