Boskovické líbání (No. 3)
Noční bouřné počasí, v němž ke své úhoně došla značná část plátěných přístřeší ve stanovém městečku, naštěstí vyjma toho mého, se nijak nepodepsalo na úpadku pohodové nálady, jež zavládla i v sobotním odpoledni, které jsem skoro již tradičně zahájil na půdě Panského dvora výtečně ostrým budíčkem v podobě koncertu post HC bandu Bare Escape.
Koncert Bare Escape nepostrádal tvrdost, melodiku, ani muzikantskou vyzrálost a bujarým křepčením rozradostnělého publika jasně dokázal místní oblíbenost žánru. Zároveň zajistil i adekvátní úvod k navazujícím hostům z Maďarska Aze N, kteří by se dozajista neztratili ani na hlavních pódiích mnohem větších festivalů. Během jejich vystoupení mi definitivně došlo, jak bolestně mi živé koncerty během uplynulých měsíců chyběly. Má náklonnost k letním festivalům pramení mimo jiné i ze záliby hledat perly mimo hlavní obvyklá naleziště, je tedy nutno říci, že letošní Boskovice patřily k velice bohatým žním, a Aze N pak k nejzářivějším úlovkům ročníku. Yes!
V razantní konkurenci nekompromisně složeného sobotního line-upu Panského dvora se neztratili ani brněnští noiserockeři Sinks, které mám sice radši v intimním příšeří stísněných klubů, ale řádit zvládají i open air. Díky zas!
Naopak scénu hlavní bych rozhodně přál zasloužilým matadorům domácího alternativního rocku. Rány těla už dávno nepochybně dokázaly svou příslušnost k nejvyšší hudební šlechtě v tuzemském mlýně a rovněž o jejich dispozicích pro velké prostory není třeba diskutovat. Proto je s podivem, že jim nebyla svěřena scéna Letního kina, ale pouhý dvůr. I tak se ho ale zmocnili s elánem sobě vlastním. I Rychlé šípy by žasly. Další zásah přívětivého odpoledne!
Sobě už léta milené Zuby Nehty jsem na hlavním pódiu zastihl jen na malou chvíli, neb již zase nastal čas pověnovat se divadlu. Snad potkáme se brzy zas. Z toho mála zahlédnutého mohu jen potvrdit, že produkce kapely, bezmála již legendární, si udržuje setrvale vysoký standard. Pobyl jsem rád!
S Akolektivem Helmut se dobře známe, a jejich mnoha festivalovými reprezentacemi ověnčená dokumentární inscenace S čaganem lamag nohy byla v daném kontextu takřka sázkou na jistotu. A svůj svěží závan nevšední beskydské imaginace vnesla i do Boskovic a to i přesto, že existence souboru v netypickém divadelním prostoru se tentokrát chvílemi zdála být poměrně nejistá, a zdejší akustické limity si vybraly svou daň. Spontánní ocenění publika však bylo jasným dokladem o univerzální funkčnosti jednoho z nepopiratelných šperků soudobé divadelní alternativy.
Finálním útočištěm nejen mojí boskovické soboty se stala scéna Letního kina, kde na mne nejprve brutálně zaútočilo Zvíře jménem podzim. Pompézní vystoupení monstrózního hudebního tělesa, soustředěného kolem Jakuba Königa, veřejně známého rovněž pod pseudonymem Kittchen, mělo být podle předpokladů jedním z vrcholů celého ročníku, jenže zúčastnění umělci nedokázali svá rozbujelá ega umravnit ke skutečně kolektivnímu výkonu. Jejich jevištní, vizuálně hypnoticky atraktivní smršť připomínala spíš paralelní existenci několika na sobě naprosto nezávislých subjektů. Zážitek v půli cesty, jenž za studiovými výkony hudebníků, bez výhrad talentovaných, značně zaostal. Lítost!
Mutanti hledaj východisko pak vystoupili mimořádně obohaceni o dechovou sekci, okamžitě uhranuli početné publikum a jali se ukrutně divočit. Show nespoutaná, pozitivní, nehloupá a skvěle nazvučená. Vhodný zlatý hřebík do rakve sobotní noci.
Pokračování příště!
///
Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.
Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
Komentáře k článku: Boskovické líbání (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
