Boží bojovníci v rockovém hávu
V loňském roce se v souvislosti s výročím upálení Jana Husa mluvilo (a také umělecky tvořilo) o něm i o husitské revoluci, pro jejíž vznik bylo kazatelovo upálení v Kostnici spouštěcím momentem. Za konec tohoto významného období české historie je považována bitva u Lipan (1434), která rámuje fabuli zatím poslední inscenace Divadla Minor.
Václav Jelínek rozdělal na jevišti ohýnek jako ilustraci Husova upálení FOTO PETR NEUBERT
Lipany jsou určeny divákům od sedmi let. Jejich tvůrce Jan Jirků svůj scénář pod titulem Bitva u Lipan již režíroval v brněnské Polárce. Po osmi letech však stylově čistý text, který je v podstatě monologem husitského bojovníka Janka Tlamky, obohatil o výklad dvou historiků, kteří se sice snaží chovat jako klauni a svá poučení či výčty s humorem shazovat, přece jen však dramatický a jímavý Tlamkův příběh poněkud drolí.
Na jevišti Minoru jistí dynamiku představení rocková kapela, která hned zkraje spustí veledůležitou píseň Ktož jsú boží bojovníci s řádně elektrifikovaným zvukem. Vokálně jsou na tom instrumentalisté stejně dobře jako čtyři herci, kteří se podílejí na jevištním tvaru. Tlamku ztvárňuje Ondřej Nosálek, jeho ženu Mařenku Radka Pavlovčinová, avizované komentátory pak Václav Jelínek s Karlem Kratochvílem. Jejich lekce z historie se snaží dětské diváky aktivizovat, občas je snaživí spíkři i kontaktují. Při líčení Husova upálení založí jeden z mentorů na jevišti miniaturní ohníček, na finále pak oba „zadělají“ výzvou, aby děti o přestávce namalovaly svou představu „království nebeského na zemi“, které Janek Tlamka vlastně stále hledá. Část výkresů je publiku před koncem inscenace zprostředkována meotarem. V náznacích bojových scén oba „historici“ protagonistovi pomáhají, a to v různých převlecích.
Představitel Janka svým charismatem přesvědčí publikum o tom, že jeho bojová aktivita byla vedena čistými úmysly. Příběh řadového husity začíná smrtí na lipanském poli a posléze se odvíjí jako retrospektiva. Nosálek v monologu ztvárňuje s úspěchem i další figury, například nabručeného Žižku, který Janka učí, jak zacházet s cepem.
Účinněji než první, poněkud roztříštěná část je pak hutné finále, kde se v už nekomentovaném celku Janek Tlamka nesnadno vyrovnává s tím, že se účastnil fyzické likvidace těch, kteří byli původně jeho bratry (pikarti, adamité), velký smutek to vzbudí především u jeho manželky. Zato odrostlejší synek, natěšený revolučními vyprávěnkami, odjede s ním bojovat – a později padne. Při dalším porodu přijde hrdina inscenace o ženu i novorozeně a vše směřuje k tragickému konci, bitvě u Lipan. V Nosálkově zjitřeném podání se tak dětskému divákovi nabízí solidní dávka eticky, ba existenciálně znepokojivých otázek.
Ke kladům inscenace patří výtvarné řešení (Antonín Šilar, Andrea Králová), bohatě využívající pohybu desek či pláten se známými i méně známými dobovými vyobrazeními, kupříkladu z husitských kancionálů (objeví se však i pár detailů z Maroldova panorámatu). Dynamické proměny jeviště, způsobené různými táhly či rozpadáním se na první pohled pevných struktur, zaměstnají techniky divadla, kteří za účinkujícími nezůstávají pozadu.
Při náročném tématu si budou dospělí nejspíš klást otázku, do jaké míry mohou jejich potomci jevištnímu dílu porozumět, ale dětské vnímání je prosto předsudků. Malí návštěvníci si jistě vyberou to, co si vybrat mají.
Divadlo Minor – Jan Jirků: Lipany. Režie Jan Jirků, scéna a light design Antonín Šilar, kostýmy Andrea Králová, loutky Štěpán Pěnka, hudba Dalibor Mucha, Luboš Nohavica, Martin Švec, Tomáš Vychytil, dramaturgie Iva Kopecká. Premiéra 7. února 2016.
Komentáře k článku: Boží bojovníci v rockovém hávu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
