Boží člověk Václav Hálek

Ve středu 10. září 2014 ve věku 77 let nás opustil Václav Hálek. Rozloučení 15. září v kostele Panny Marie Andělské – u Kapucínů jímavě celebroval jeho dlouholetý přítel, biskup Jiří Paďour. Záhrobní mše se mimo blízkých příbuzných zúčastnili hudebníci, divadelníci, houbaři, vesměs Vaškovi důvěrní přátelé.

Václav Hálek v r.2011. FOTO TOMÁŠ ZILVAR

Vašek studoval na pražské konzervatoři a Akademii múzických umění, hudební fakultě, hru na klavír a hudební skladbu. Silnou složkou jeho díla byla duchovní hudba. Byl hluboce věřící. Obdaroval mne několika skladbami a dokonce s některými interprety se znám i osobně: s altistkou Pavlou Kšicovou, vynikajícím houslistou a zasvěceným znalcem Vaškovy tvorby, Janem Kvapilem, zpěvačkami a herečkami Martinou Delišovou, Evou Horkou, violoncellistou Richardem Žemličkou, dirigentem dr. Štěpánem Koníčkem, a to jen díky tomu, že se výraznou měrou podíleli i na další důležité složce Vaškovy tvorby, scénické hudbě k divadelním inscenacím.

V českém divadle totiž zanechal hlubokou stopu. Spolupracoval s režiséry Karlem Paloušem, Lubošem Pistoriem, Ladislavem Vymětalem, Janem Kačerem, Jiřím Menzlem, Jiřím Krejčíkem, Františkem Hromadou, Pavlem Pecháčkem… Troufám si tvrdit, že jeho vcítění se do představ režiséra, jeho dar melodičnosti, smysl pro hudební žánry, preciznost, pochopení pro hereckou tvorbu, byly vždy velkým přínosem.

Houby znal a miloval. FOTO archiv

Byl skutečný originál. Jeho závratné skladatelské vlohy byly v běžném životě vyváženy až úsměvnou nepraktičností. I když jsme se znali z DAMU, poprvé jsme spolupracovali až v roce 1969. Hostoval jsem tehdy v šumperském divadle. Pracoval jsem na jugoslávské dramatizaci Lavreněvovy novely Čtyřicátý prvý. Hra se jmenovala Balada o poručíkovi a Marjutce, autorem byl Bratko Kreft. Přimysleli jsme postavy utonulých námořníků, které komentovaly děj na ostrově milostnými a varovnými písněmi. Na celostátní divadelní přehlídce v Ostravě pak inscenace obdržela cenu tehdejšího Českého literárního fondu. Od té doby jsme spolupracovali na dalších šedesáti inscenacích. Sám bych to ani netušil, Vašek si však pečlivě vedl archiv svého díla. Naše poslední spolupráce – monodrama Marka Sobola Sudička s Ninou Divíškovou v hlavní roli, ke kterému Vašek hudbu nejen zkomopoval, ale i nahrál, je stále na reperotáru Švandova divadla (hraje se ve Studiu, premiéra se konala 9. 11. 2013).

Seznam skladeb pro houby. FOTO archiv

Jeho metoda spolupráce s režiséry byla daná a on od ní v žádném případě neustupoval. Konečně, kolegové by to mohli potvrdit. Při práci na hudbě k inscenacím vyžadoval osobní přítomnost režiséra. Neustále se vyptával na dramatickou situaci, co je jejím klíčovým významem, a jen z intonace režisérova výkladu často pochopil podstatu daného problému. Dokázal se vcítit do mluvčího a jeho hlasu tak, že na základě tónu jeho hlasu uhodl i jeho povahové vlastnosti, rozpoložení ba i rodiště. Například z televizního přenosu z prvního oficiálního vystoupení nového papeže Františka zaznamenal melodii hýřící veselostí, ačkoli projev byl vážný. Vycítil, že nový papež je lidový člověk, neokázalý, se smyslem pro humor a moudrým nadhledem nad nejzávažnějšími světovými problémy.

Koncert pro houby. FOTO archiv

Podílel se také na filmové hudbě. Se slovenským režisérem Dušanem Hanákem vytvořil hudbu ke slavnému hranému dokumentu Obrazy starého světa, který po dokončení v roce 1972 skončil v trezoru a slavná oficiální premiéra se uskutečnila až v roce 1989. V hudbě k filmu Zdenka Zaorala Poutníci z roku 1988 použil část své tzv. houbařské symfonie zvané Mykokosmická. K jeho tvorbě totiž neoddiskutovatelně patří i zhudebněné duše hub. Jako téměř profesionální mykolog viděl v jejich rozmanitosti ruku Stvořitele.

Pojmenování „boží člověk“ je trefné. Přeji si, aby Václav Hálek dlouho žil ve vzpomínkách svých přátel, kterých měl mnoho.

Vašku, budeš mi velice chybět.

Tvůj
Jiří F r é h a r

///