Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi
Milý Ludvíku,
vzpomněl jsem si několikrát v posledních týdnech, leža na lůžku, hleďa do tisku či na televizi, na příhodu z konce devadesátých let. Jakýsi Macek, zubař a politik, u něhož si nemůžu vzpomenout na jediný politický čin, krom hrabání pod sebe a tlachání, vzkázal skupince občanů, nevinně vyjadřujících znepokojení nad nemravností mocenského kartelu zvaného opoziční smlouva, že mluvením rýži neuvaří. Odpověděl jste mu tehdy přesně: všichni tito lidé mají za sebou ve svých profesích vědeckých, uměleckých, podnikatelských výrazné pracovní výkony. A hlavně: my vám (politikům) do kuchyně nelezeme, za to jste placení vy, ale máme přece právo dát vám najevo, jak nám ta rýže chutná. Skoro se mi zdá, že jste řekl, jak hnusně se nám z té vaší rýže dělá. A jestli jste to nenapsal, tak to teď píšu já. Protože doba pokročila a politika se nezastavila (před ničím), abych parafrázoval svoji oblíbenou skupinu Manželé. Kontaminace veřejného prostoru vytváří jakýsi všeprostupující oblak jedů a výparů téměř pekelných. Asi jako když jsem žil na počátku osmdesátých let v Mostě a nesměli jsme otevírat okna, abychom se neudusili. Na obzoru chemička chrlila jedy, z otevřených ran země stoupal dým a za okny žloutlo a černalo jarní listí. Jenže, jací pekelníci tady smrdí? Stačí citovat popis „politických elit” bezohledně pojmenovaných básníkem Ivanem Divišem. Napsal, že je tvoří neprostupná, přitom nezastižitelná sraženina prostředních, ze smrků a flusů ulepených lemplů. A právě tento šufťácký sortiment, tento vzorek bez ceny, to je ono odpadové dossier, na němž stojí a padá režim.
Je mnoho důvodů, proč jsem se zapojil do občanské aktivity, která se jmenuje Veřejnost proti korupci. Zapojil jsem se bez ohledu na to, kolik ušlechtilých duší bude kádrovat moje svobodné občanské postoje. Ten určující důvod spočívá v tom, že stav společnosti je z velké části způsobený i občany, kteří si to nechají líbit. Na druhé straně se teď politikům nevyplácí pohrdání a ostrakizace občanské společnosti, léta kořeněná mylným Klausovým tvrzením, že občané nejsou nikým voleni. Cha, v zemi, kde volenou politickou vrstvu ovládají nevolené stavební, zbrojařské či bezpečnostní mafie.
V úvodním prohlášení Veřejnosti proti korupci se píše: Česká společnost prochází zásadní krizí demokratické politiky. Právní stát a parlamentní demokracie začíná prohrávat s mafiemi a korupcí. Příčinou je rozsáhlá privatizace politiky soukromými ekonomickými zájmy. Politické strany se proměnily v komerční organizace obchodující s politickým vlivem, se státními zakázkami a s pozicemi ve státní správě. Soupeření některých vlivných mafiánsko-podnikatelských skupin v politice paralyzuje politický život i fungování státních institucí, omezuje konkurenci jako základní předpoklad fungování volného trhu a odkládá řešení zásadních politických problémů. Policie a justice důsledně korupci a velké podvody nepotírají a nelze se zbavit dojmu, že jsou někdy spíš její součástí. Korupce tak zachvátila politickou, státní a komunální sféru v míře, která ohrožuje demokratický vývoj celé společnosti. Morální rozměr listopadové revoluce 1989, která svrhla komunismus a zavedla zde demokracii, byl tímto procesem těžce poškozen. Korupce se stala systémovou součástí politiky a nástrojem privatizace veřejné moci. Nevymlouvejme se však na politiky, za stávající situaci jsme odpovědni všichni. Nechceme nečinně přihlížet tomu, jak se ztrácí občanské svobody, jak se svobodná společnost dusí v objetí mafiánského kapitalismu, neboť pasivní přihlížení je druhem spoluúčasti. Ani demokratický průběh voleb, ani částečná výměna politiků po volbách totiž nic nevyřeší, pokud radikální reforma výrazně neztíží podmínky pro systémovou korupci. Existuje-li ovlivňování politických rozhodnutí ve prospěch korupce, chceme u odpovědných politiků naopak lobbovat proti korupci a zveme k tomu všechny občany, jimž není osud této země lhostejný. A následuje 15 návrhů na systémové změny, které vypracovala skupina právníků, sociologů, politologů. To je skoro ultimátum, ale je v něm i naděje, ne tak zcela pro občany, ale pro politiky. Generace po nás, co není trénovaná v trpělivosti, by je už mohla vyházet z oken na hnojiště.
K trpělivosti ještě toto: Včera mi oznámili, že kost zdárně srůstá a můžu přestat hopsat o holích a jedné noze. Ulevilo se mi, hned jsem slavnostně odpajdal s nakladatelem Minaříkem na pivo. Už mne ta tělesná postiženost nebavila. Monika mne před nedávnem dovezla do Svatobořic-Mistřína, kde jsem měl s venkovskými soubory zkoušku na Slovácký rok. Samozřejmě, že mi na parketách ujely berle a poroučel jsem se k zemi. Já jsem tak nešikovný, že bych nemohl být ani invalidou. Starý ujec Martin Holý o tom složil píseň starosvětskou, kterou tančívali čtvrtý den svatby starci: Nač šohaj nohy máš, ked s něma nehýbáš. Nač sú Ti, na hovno, šak s něma łahodno.
Mějte se pěkně,
Váš Bréťa
Komentáře k článku: Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
