Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi

Milý Ludvíku,

přesná citace při popíjení malého panáka (čili štamprle) pochází z Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu: Malý rum je velký rum chudých. Tento po všech stránkách inspirativní výrok přinesl jeden ze dvou křížovnických ředitelů, nebožtík sochař Karel Nepraš. Prainspirací byla jeho matka, která říkala: Koza je kráva chudých nebo Harmonika jsou varhany chudých. Když Karel umřel, požádala mne Věra Jirousová, abych promluvil ve strašnickém krematoriu. V přilehlé hospodě jsme si pak chtěli s osiřelým druhým ředitelem KŠ, kreslířem Janem Steklíkem, Ivanem Jirousem a dalšími přáteli dát malý rum. Číšník funebráckého vzezření, kterému se tam denně po půlhodinkách otáčí houfy pozůstalých, nás jak krákorající havran na půl huby odbyl: …máme jen velký panáky! Křížovnicky jsme ho převezli. Neprašovu památku jsme zapili velkým rumem se slovy: Velký rum je malý rum bohatých. Tak Karlova pohotová lehkost a ironie zapůsobila i po smrti.

Co mne teď zaujalo, je to, že Obama a celá NASA hodlají do 15 let vypravit kosmické plavidlo na asteroid, neboť je zde obava, že by lidstvo mohl zahubit jako před 65 miliony let dinosaury. NASA našla v relativní blízkosti Země téměř 7000 destinací, kam si lze zaletět a pokusit se přistát. Ty mají napříč víc než několik stop. Z nich 1111 jsou „potenciálně rizikové asteroidy“. Objekty větší než kilometr jsou velkými zabijáky a na Zemi dopadnou každých několik stovek tisíc let. Pro čtenáře Divadelních novin musím připomenout, že v této vesmírné společnosti poletuje Vaše planetka Vaculik 10872. Byla objevena v roce 1996 manžely Tichými z hvězdárny na Kleti. Krouží s kolegy Škvoreckým, Váchalem, Reynkem či horňáckym romským primášem Jožkou Kubíkem někde mezi Marsem a Jupiterem. Kdo chce, může si Vás zkontrolovat na www.klet.cz. Máte prý průmět mezi 6–9 kilometry. Nu, kdyby jste byl asteroid, patřil byste mezi velmi nebezpečné zabijáky. Dinosaury zahubil asteroid o průměru 10 kilometrů. Mne už ty vesmírné výpravy tolik nevzrušují, jako když jsme v létě 1969 na skautském táboře veselských skautů v polní kuchyni poslouchali z tranzistorového rádia přímý rozhlasový přenos z přistání na Měsíci. Tehdy jsem si byl jistý, že na Měsíc bude moje generace létat tak samozřejmě, jako jezdit na skautský tábor. Arnošt Goldflam si dokonce v té době koupil pořadové číslo na místenku. Mělo číslo 3000. Nedávno, když zde byl americký astronaut z česko-slovenských rodičů Eugen Cernan (poslední člověk, který stál na Měsíci), jsem byl pozván na setkání s ním do Národního muzea. Arnošt Goldflam se to dozvěděl a telefonoval mi: Tý, Břachlík (tak mi říká), nechtěl bys tomu Cernanovi tu moju letenku na Měsíc střelit? Za 100 tisíc dolarů. Já mám teď dělat nějaký špíl v Hradci, pak v Dlouhé, učím na té JAMU, že ano. Mám tu famíliju, kterou musím živit, malé dětičky, Otíčka a Miu. Mladou ženu, Petrušku, že. Já nemám čas valit na Měsíc.

Srážku s asteroidem vnímám jako možný Boží plán, který může mít dvě varianty. Buďto Pán Bůh nechá lidstvo ušlechtile vyvinout takové vynálezy, že se zachráníme, nebo ta srážka bude, abychom se nad sebou zamysleli… jestli vůbec přežijeme. Třetí možnost napíšu na závěr.

Teď, co píšu, napadlo mi, že Vám zavolám, abych se ujistil, či ta Vaše planetka má skutečně 6–9 kilometrů, nebo jenom 3–6 kilometrů. Pletu si to s planetkou 17611 Jozkakubik. Na webu hvězdárny jsem to nenašel. Paní Vaculíková mi řekla, že je smutná, protože jste musel odjet taxikem do nemocnice. Trápí Vás žlučovody. To je mi je líto. Přeju aspoň v dopise, ať se uzdravíte a něco s těmi zpropadenými žlučovody provedete. Musíme zajít na domluvené dvě deci rulandského. O kvalitu lékařů a lékařských přístrojů strach nemám. Nedávno jsme v Nadaci Charty 77 udělili Krieglovu cenu za statečnost dětské neuroložce MUDr. Aleně Dernerové z Mostu. Ta odhalila, že se z evropských dotací nakupují zdravotní přístroje předražené o 30–40 %. Za to ji dokonce zkusili normalizačně a po bolševicku vyhodit z práce v mostecké nemocnici. Nakonec odešla sama, na její místo dojíždí z Prahy do Mostu dva dětští lékaři. Když je v noci průšvih a nějaký úraz, volají ji kolegové tajně o pomoc. To všechno se děje dvacet let po převratu! Nějací dobráci si zjistili, že se dá výborně krást i na nákupu zdravotních přístrojů, dokonce pro děti. Ze 420 milionů korun z Evropských fondů je ve vzduchu nějakých 120 milionů. Doktorka Dernerová se vnutila na kontrolní výbor parlamentu a tam se jako občan tázala, kde těch 120 milionů je. Aby nezasáhla protikorupční policie v Bruselu, což by znamenalo vrácení dotací, musí kauzu šetřit ministerstvo financí. Tož tak. Statečná to žena.

Ta třetí možnost není z Boží dílny, ale z pera Nikolaje Stankoviče: Lidstvo, tu boží větev lásky shnilou, odřízne ďábel motorovou pilou.

Srdečně, Váš Břeťa