Odcházení rockera Briana i Kryštůfka Robina
Brian Jones, jeden ze zakládajících členů kapely Rolling Stones, ve svých tripových představách rozmlouvá s medvědem, oslíkem a zajícem. Všechna zvířátka jsou v životní velikosti (tedy máme-li na mysli vzrůst člověka) a místo kožichů mají na sobě plyšové kostýmy. Nechybí ovšem ani další „Stouni“ – Mick, Keith a Charlie. Všichni se scházejí v jednom domě a spatřit je můžete v Dejvickém divadle.
Nahoře zleva Hynek Čermák, David Novotný, Pavel Šimčík, dole Václav Neužil, Lenka Krobotová a Jiří Konvalinka | FOTO HYNEK GLOS
Umělecký šéf divadla Miroslav Krobot coby autor scénáře i režisér inscenace Brian spojil na první pohled neslučitelné světy – pohádkový a milý z Medvídka Pú i tvrdě rockerský skupiny Rolling Stones. Vzniklo tak humorné dílo, jež je spíše psychologickou báchorkou než životopisnou črtou mapující poslední dny před tragickou smrtí Briana Jonese. Krobot se inspiroval několika skutečnostmi. Jako výchozí bod si zvolil fakt, že Jones v roce 1969 bydlel (a utopil se v bazénu) na farmě Cotchford v Sussexu, kde spisovatel Alan Alexander Milne napsal Medvídka Pú.
Tématem inscenace je odcházení. Vše začíná scénou loučení Briana (Jaroslav Plesl) se zvířátky, jež poměrně věrně cituje poslední kapitolu kultovní dětské knihy (včetně Oslíkovy básničky), v níž chlapec Kryštůfek Robin odchází – dospívá. Zde však máme hudebníka, který, jak se zdá, zcela rezignoval na reálný život. Není schopen složit songy na připravovanou desku – ani pod nátlakem staronové přítelkyně Anity (Lenka Krobotová), finančně se vypořádat se stavitelem Frankem (Martin Myšička), dokonce neumí hrát na elektrickou kytaru a diví se, že má šest strun, což je podle jeho slov hodně. Utíká do „pohádkového“ světa, který si vytvořil ve svých představách či v drogovém opojení.
Brian se ztotožňuje s Kryštůfkem, ví, že odchází (narežíroval mu to tak Krobot a před ním Milne), neví sice kam, ale svůj úděl bere s radostnou pokorou. Hloupoučkému, avšak neskutečně roztomilému Medvědovi (David Novotný) nabízí medové koláčky, s nerudným Oslíkem (Hynek Čermák) a aktivním Zajícem (Pavel Šimčík) plánuje expedici, ze které se možná všichni nevrátí. A své staré, lidské kamarády tak přivádí k šílenství, protože hovoří s tvory pro muzikanty neviditelnými. To vytváří divácky velmi vděčné situace. Občas Brian přebírá vlastnosti Medvídka Pú (který umí nejlépe skládat písničky). Anita má narozeniny a Brian pro ni hledá vhodný dárek, nakonec zvolí prázdnou sklenici (nejspíše od medu) a vysvětluje, že je to užitečná nádoba na uschovávání předmětů. Později v duchu absurdní (púovské) poetiky do ní oba vkládají a zase z ní vyndávají psací pero. „Krásná“ je také scéna, v níž všichni společně zdemolují dům. Brian-Kryštůfek a zvířátka se bojí slona, proto dají na radu Medvěda a rozhodnou se rozebrat dům, aby je nenašel. Zlí hoši z kapely (Václav Neužil, Jiří Konvalinka a Richard Fiala), kteří se dříve Brianovým hovorům se zvířátky smáli a jasně je kvalifikovali jako rauš, se samozřejmě akce také zúčastní. V inscenaci se ovšem objevuje i posmutnělá rovina, i když mírně skrytá pod slupkou legrace – skuteční kamarádi se Briana snaží už jen využít, Anita je nastrčená, dávno totiž chodí s Keithem, a Brian pravděpodobně není schopen tvořit. Jeho únik do světa obřích plyšáků tak vlastně může být pouze skrýváním před tvrdou realitou.
I když jsou všichni herci v rolích přesní a dva „dejvičtí nováčci“ Jiří Konvalinka (velmi slušně ovládající elektrickou kytaru) jako Keith a Richard Fiala coby Charlie do sehraného týmu dobře zapadli, přesto vyniká Václav Neužil při pěveckých partech coby Mick Jagger a Jaroslav Plesl v titulní roli Briana Jonese – ten po celou dobu představení. V blonďaté paruce a s nemizejícím úsměvem se opravdu spíše podobá hodnému chlapci Kryštůfkovi Robinovi než bouřliváku Brianu Jonesovi. Při pění chvály nelze opomenout ani hudbu (a její nastudování) Marka Doubravy, jež vydatně dotváří celkovou atmosféru inscenace – kromě skladeb Rolling Stones zazní také úryvky ze čtvrté věty Mahlerovy symfonie č. 4 G dur a písničky Medvěda. To vše se příjemně doplňuje a vytváří mírnou nadsázku obou světů, avšak ne parodii. Ani rockové songy se herci nesnaží interpretovat věrně, naopak si nechávají prostor pro vlastní interpretaci. Bicí nahradí kuchyňským nádobím, vycházejí z typických pohybů rockerů, nesnaží se však být jejich kopiemi, naopak si z nich utahují. Plyšové kostýmy zvířat sice zpočátku mohou připomínat reklamní maskoty a diváci se musí s přijetím „jiné reality“ trochu poprat, jakmile však přijdou Stouni v parukách a krátkých kalhotách, pochopíme, že ani je nesmíme brát vážně. Nakonec nejsou těmi „zlými“ hochy, jak by se slušelo, a to je možná největší nesnáz inscenace. Charakterový kontrast by celkovému vyznění určitě prospěl. Přesto je Brian příjemnou expedicí do světa podvědomí a Krobotovy fantazie, která pobaví i dojme a především potěší svou jemnou hravostí.
Dejvické divadlo – Miroslav Krobot: Brian. Režie Miroslav Krobot, výprava Andrej Ďurík, hudba a hudební nastudování Marek Doubrava, dramaturgie Karel František Tománek. Premiéra 19. května 2012.
Komentáře k článku: Odcházení rockera Briana i Kryštůfka Robina
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
