Brněnská setkávání 2013 (No. 6)
Po pěkném nákupu hezké milování
Mark Ravenhill se soustředil ve svém stěžejním díle „Nakupování a šoustání“ na odvrácenou stranu tohoto roztomilého konzumeristického rituálu hypermarketové turistiky. Rodinu netvoří sepjatá skupina usměvavých lidí jako na etiketě toaletního papíru, ale roztroušená komuna drogově závislých, depresivních zoufalců. Jejich perspektivě nedominuje představa doutnajícího krocana čerstvě vytaženého z trouby, ale tvrdý „cash“. Tvrdé peníze za tvrdé služby. Možnost výdělek investovat do nákupů je pro ně zpříjemněním dne plného povinností. Nakupuje herečka, prodavač fast foodu, dandy a nebo třeba prostitut. Svět inscenace jim přiznává maximálně právo na ponížení, plynoucí přímo z jejich profesí. Každý musí cosi obětovat. Pokud ne vlastní tělo, aspoň trochu té duše. Nad vším hnusem se povznáší charismatický a ikonický Brian (Konrad Korkosiński). Vystupuje jako čistá esence bankovních příruček a rozšiřuje do světa své evangelium: Jsi tím, kolik zaplatíš.
Jsi tím, kolik zaplatíš. Shopping and Fucking FOTO ARCHIV FESTIVALU
Inscenace je od samotného začátku formálně čistě a precizně vystavěná. Sterilní fotoateliér připomíná dekoraci Antonioniho Zvětšeniny, kam si fotograf Davida Hemmingse vodil různá veselá děvčátka. V Shopping and Fucking to není místo pro nezávaznou erotiku, ale mauzoleum lidské důstojnosti postavené ve slohu moderní minimalistické architektury. Inscenace tím silně akcentuje štěpení významu slov „obsah a jeho obal“, odklon k brutálnímu materialismu a sebezničující sexuální dobrodružství. Herci s razancí vykreslují uhrančivý obraz společnosti trpící syndromem vyhoření. Není to pouhá reminiscence na 90. léta, která otevřela další možnosti agresivnímu soutěžení pro dosažení zaměstnání. Je to netezovitý portrét žité současnosti, v níž platí zcela nová darwinovská teorie výběru. Vládne třída kumulující veškerý kapitál. Jak ironické, že v inscenaci je to kromě nekompromisního šmelináře prostitut v pubertálním věku.
Martin Macháček
A možná je to sen…
Hlavním tématem inscenace je lidský mozek plodící všechny naše sny, touhy a představy. Text Petera Brooka a Marie-Hélène Estienne čerpal z novely Muž, který si spletl svoji ženu s kloboukem neurologa Olivera Sackse.
Každý má šanci projevit se při ‚sezení‘ na předscéně. FOTO ARCHIV FESTIVALU
Psychologové, neurologové, psychiatři – všichni nás chtějí! křičí jeden pacient s Turetovým syndromem. Prudké tiky v obličeji, nesmyslně opakované vulgarismy, záškuby rukou a nohou… Každá z postav řeší nějaký problém. Marta neumí říkat ne, Adrianna se domnívá, že její levá ruka patří jejímu muži, Karolina dle vlastních slov spí a čeká, až ji někdo probudí, Katarzyna má zavřené dveře k vlastnímu dětství.
Podobné běsy pronásledující všechny postavy pramení v dětství, v utkvělých představách, zlých snech a psychických poruchách vůbec. S problémy se snaží vypořádat skrze rozhovory s lékaři. Každý má šanci projevit se při ‚sezení‘ na předscéně. Model pacient a lékař se několikrát otočí – všichni se tak ukážou v obou pozicích.
Všestranně rozvíjený talent herců PWST se ukazuje při sborových výstupech. Brilantní je práce s hlasem ve vícehlasých i sólových partech. Zpěv doplňují dupáním, tleskáním a různými zvuky připomínajícími šílenou zvěř. Vzniká rytmicky přesná souhra všech herců, gradující v závěru představení, kdy sílí komická linka. Herci precizně pracují s mimikou, zejména při představování pacientů s Turetovým syndromem.
Režisér Krzysztof Globisz funkčně propojil média filmu, rádia a divadla. Jasně dominující herectví zcela přesně vyjadřuje všechny abstraktní pojmy duševních stavů a nemocí lidí. Jednotlivé scény dělí filmová projekce, promítaná na průsvitnou černou stěnu půlící jeviště. Stále se objevuje znetvořená lidská tvář. Obraz doprovází nahrávka žvatlání malého dítěte a děsivé rány. Zvuky splývají, obraz se rychle mění a vše připomíná zmatené snové pochody ve spánku. Všech osm herců hýřilo energií, kterou citlivě investovali do jednotlivých postav i společné plynulé souhry.
Magdaléna Baumannová
I Brecht se dá zahrát vkusně a vtipně
Divadelní hru z pera Bertolta Brechta uvedl soubor z bulharské školy NATFA, která se Encounteru zúčastnila již v předchozích letech. Tentokrát si bulharský soubor připravil pro diváky i odbornou porotu známý Kavkazský křídový kruh v režii Kristiny Janevy.
Viděli jste už někdy představení, kde by Harryho Pottera „zkřížili“ s Adolfem Hitlerem a jiný herec se zase podobal Tomu Cruisovi? FOTO ARCHIV FESTIVALU
V délce něco málo přes dvě hodiny zhlédl plný sál Divadla na Orlí podívanou plnou emocí, vtipu i neskutečného hereckého nasazení. Jazykem inscenace byla bulharština, ale místy jsme mohli zaslechnout i angličtinu. Good morning, ladies and gentlemen, uvádí vypravěč začátek hry. Vzápětí nastupuje skupina cirkusových komediantů s klaunskými nosy předvádějící artistické kousky. Hra začíná!
Celým dějem je protkaná blížící se válka. Hlavní dějovou linií je souboj bohaté a chudé ženy o nalezené dítě. Scénografie byla prostá a uplatňovala kontrast černé a bílé. Dvacetičlenný soubor si vystačil pouze se třemi pojízdnými skříněmi, dvěma popsanými závěsy, pár cedulemi a několika málo rekvizitami. Bylo obdivuhodné, kolikrát a jak rychle se herci stíhali převlékat. Zajímavým nápadem bylo, že ženy hrály i mužské role, ale opačně nikoliv.
Je třeba vyzdvihnout nasazení celého souboru. Herci dokonale interpretovali text, excelentně a rázně vedli monology i dialogy, bravurně ovládali napětí na scéně i veškeré emoce. Vážné situace zajímavě střídaly vtipné skeče nebo pěvecké výstupy. Pochválit si určitě zaslouží i osvětlení Ivajla Christova, které dokonale podtrhovalo dynamičnost scény i děje. V inscenaci byla spousta vtipných gagů. Viděli jste už někdy představení, kde by Harryho Pottera „zkřížili“ s Adolfem Hitlerem a jiný herec se zase podobal Tomu Cruisovi? No já tedy ne.
Barbora Sklenářová
Komentáře k článku: Brněnská setkávání 2013 (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
