Brněnská setkávání 2013 (No. 7)
Napětí i únava stoupá
Jaro naše hosty přivítalo se vší parádou a evidentně se vyčerpalo natolik, že to předposlední festivalový den zabalilo nadobro. Prší, prší, jen se leje, nám se nechce pryč z koleje… Pokud ale překonáme pár překážek a budeme stateční, jistě se nějakého toho slunečného zážitku dočkáme.
Mohli jsme mít dva Brechty. Jeden totiž není tak zajímavý.
Je kruté nutit lidi vstávat na devátou ráno. Naštěstí si jsou organizátoři vědomi toho, v jakou denní dobu pořádají diskusi a tak je k dispozici káva a sladké pečivo. Včera se u snídaně povídalo o inscenacích Kdo říká ano a kdo říká ne (Kazachstán), Shopping and Fucking (Polsko, Lodž) a Kavkazský křídový kruh (Bulharsko). Školy představily nejen představení, se kterým dojely do Brna, ale také způsob výuky na své škole či jejího financování. Zaměření diskuse bylo tedy velmi podobné minulým. Je vidět, že celý divadelní svět zajímají především dvě otázky: Jak se tam u vás učíte a kde berete peníze?
Takže o Bobokovi píšou dvě, co se jmenují Boková?
Švýcarsko se ukázalo v inscenaci, která sklidila obrovský a podle mého i zasloužený úspěch. Trojice herců, tak trošku klaunů, divákům ukázala, že jich se přízemnosti jako je například gravitace prostě vůbec nedotýkají. Celkově to pohybově hodnotím jako to nejlepší, co nám zatím festival přinesl.
„…“
Pantomimické představení brněnských klaunů – Záchranářské pohybové exhibice, jsem bohužel nezaznamenala celé, ale i to málo stálo za to. Skupinka záchranářů se spolu s motorářem pomalu a ladně valila ze schodů a jeden přes druhého, občas naznačili, že zachraňují, ale vesměs to připomínalo jen klubko těl, které se přes HaDivadlo úspěšně dokutálelo až k baru, kde se rozpletlo a posilnilo se pivem.
Budova divadla není považována za součást kultury.
Interaktivní workshop s Martinou Černou nás uvádí do kulturní situace Visegrádské čtyřky. Dozvídáme se o programu na podporu umění. Z videospotu se snažíme uhádnout, kterou zemi představuje konkrétní záběr. Všechny překvapí, že ani Češi nepoznají, o které země se jedná. Dokonce i s určením České republiky mají problém. Po té dostaneme texty, které, po přečtení, prezentujeme kolegům. O situaci se nejvíce zajímají Mexičané, kteří na závěr rozproudí debatu o komunismu a jeho tabuizovanosti.
Dobrý den, vy jste skupina B?
Dalším offprogramovým představením byl Workshop s Banderasem, který v dřívějších dnech přinesl dost zmatku. Někteří očekávali samotného Banderase, jiní (jako například já) taneční workshop tanga a horlivě sháněli taneční partnery. Nakonec ale ani tito pomýlení nebyli zklamaní a po nadšených ovacích si s herci přece jen zatančili.
My vám všichni rozumíme.
Na setkání pedagogů sice dorazila jen asi polovina pozvaných, ovšem akci to dodalo komornější ráz a příjemnou atmosféru. Vzhledem k česko-slovenské většině probíhal program nejprve v češtině. Pedagožce z Estonska překládala jedna z organizátorek a kavkazskému hostu překládal z češtiny pedagog z Polska, který však sám na ostatní mluvil anglicky. Diskuse tedy volně přešla ve vícejazyčný mišmaš pod heslem: mluv, jak chceš, my divadelníci si rozumíme.
Jsou tam prý krásní lidé, to stačí, kdyby nic…
Stačilo by, ale nemuselo, představení Pokrevní bratři JARu totiž naprosto splnilo má očekávání po stránce možného pohledu na aktuální problémy dané kultury. Téma náboženské nesnášenlivosti bylo evidentně pro samotné herce dost ožehavé, takže výkony se zdály skutečné a silné. Bohužel ale po zhlédnutí Boboka nemůžu než povzdechnout nad pohybovým ztvárněním, které pro mě nefungovalo choreograficky ani technicky, a hudba, ačkoli mi zní v uších už několik hodin, také ne. Když jsem ty Číňanky viděl, spadla mi brada, nádherný. Jelikož ani čínština ani angličtina nejsou jazyky, které ovládám, musím se soustředit na dojem z představení. Nejvíce mě překvapily herecké výkony. Každý hrál na sto procent. I vizuální stránka byla zajímavá. Přestavování kulis probíhalo během představení v rámci propracované kompozice. Bohužel šlo o večerní představení, takže pro člověka zahlceného celodenním programem bylo toto drama možná až příliš komplikované.
Stačí dvě piva a jsou pod stolem.
Moravský večer byl ve znamení piva, chlebů se sádlem a cimbálky. Většinu z toho ale stejně ocenili především Češi, občas se někdo pokoušel přimět i zahraniční hosty, aby se zakousli do chlebů, ale… Dejte si chleba se sádlem… jak se řekne anglicky sádlo… no… fakt, dejte si. A s pohledem na svá břicha všichni prchají. Nakonec se ale ke všeobecné spokojenosti tančilo, zpívalo a pilo. Jak všichni stejně tahají těma smyčcema… ten frontman ne, ten tahá jinak. Postupně se někteří přesunuli ze sálu na bar a od baru dolů, kde se tančilo na osvědčené hity, které rozproudí každého nehledě na věk či národnost.
Uf, už je to za námi… užili jste si to? My ano!
Nikola Boková a Daniela Boková
Komentáře k článku: Brněnská setkávání 2013 (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
