Divadelní noviny > Názory – Glosy
Brněnské kapesné
Bojím se o peníze. Sem tam dostanu nějaké to kapesné na divadlo. Když jsme dělali na jaře projekt Haz.Art, občas se někdo ozval s tím, jak si to vlastně dovolujeme kritizovat za obludnou metastázi hazardních automatů a videoterminálů tentýž magistrát, který pak žádáme o finanční podporu pro další inscenace.
A proč by to mělo vadit? Radnice přece rozděluje naše společné peníze. Pokud dodržujeme pravidla a máme výsledky, pak bychom v rámci rovných příležitostí měli nějakou podporu získat. A i kdybychom se znelíbili radním „hazardním“, o divadelních grantech přece rozhodují radní „kulturní“, jiní lidé. Ne, ne, ne, jste prostě političtí a měli byste být připraveni na komplikace, říkají nám a pokračují: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!
Jak političtí? V jakém smyslu? Jak je vlastně definováno politické divadlo? A proč je vnímáme tak podjatě? Naše inscenace Dr. Emil Háchaje inscenací o právníkovi, který zůstal v očích 20. století zkrachovalým politikem, protože se vlastně politikem nikdy být nenaučil. Ověřitelný příběh o politické figurce, jejíž tragický potenciál pro klasické drama hodnotí Hamlet, Oidipus a Sofie ze Styronova románu Sofiina volba. Osmdesátdevět – Trenažér jedné revoluce: Šašek Feste rozdá divákům, kteří sedí u jednacího stolu, autentické přepisy dialogů politických jednání OF s KSČ a obrací role. Diváci hrají, herci se dívají. Publikum přijímá party politických sil sametové revoluce a představení po tanečním intermezzu pokračuje. Diváci citují Havla, Vondru, Adamce. Improvizace. Každý se chová jinak. Ze sametového listopadu v autentických záznamech utajených jednání padá všechno listí. Další naše inscenace – Haz.Art. Roman Blumaier a Jiří Kniha jsou improvizátorskými mistry a náležitě toho využívají. Snaží se zachytit terapie hazardních hráčů. Kratičké monology stvořené z otázek terapeutické příručky bohnického primáře Nešpora. Děsivě hlučná pantomima. Pak petice. Text adresovaný kompetentním lidem z magistrátu. Potlesk. Kde to můžeme podepsat? ptají se nás diváci. Politické divadlo? Politika je všechno. Atakujeme člověka politického. Politické dějiny, politickou současnost, politikaření politiky. Žer, nebo nežer! Chceme-li se vyjadřovat k palčivým tématům minulosti i současnosti, dělejme to pořádně! Snažíme se vyjadřovat kultivovaně, s odstupem. S obdivem k Bambuškovi. Reflexe identity. Orgasmy v psychických pochvách pamětí diváků.
Jsem Feste – šašek, glosátor, terč. Šaškovským šklebem hledím závistivě za oceán. Newyorskému Castillo Theatre se podařilo vybudovat zcela nezávislé divadlo, které nedostává žádný příspěvek ze státních peněz ani dotace od fondů nebo firem. Jeho zakladatelé v polovině 80. let otravovali kolemjdoucí na ulicích, zvonili u dveří, telefonovali. Dnes pracuje v jejich sekci fundraisingu padesát dobrovolníků, další jsou v dílnách. Divadlo ve spolupráci s úřady práce restartuje životy nezaměstnaným. Jak bych asi pochodil v Brně nebo v Praze s dárcovstvím, s dobrovolnictvím? Castilo Theatre dokonce dostalo za tuto svoji práci s dobrovolníky a stážisty veřejnou pochvalu od prezidenta George Bushe. Zarámovaný diplom visí na čestném místě ve foyer divadla, hned proti vchodu. V divadle si této pochvaly velmi váží. A vůbec nevadí, že večer toho samého prezidenta ostře kritizují v představení Hip Hop Cabaret. I to je politické divadlo. Jak je možné, že tam Bush přišel? Já jsem na Haz.Artu primátora nezaznamenal.
Přiznávám. Získávat grantové peníze se vcelku daří. A tak se ptám: Nezpívám snad píseň toho, koho chleba jím? Co když jdu jen tak daleko, abych rozčeřil vodu, ale přitom si zasloužil své kapesné?
Komentáře k článku: Brněnské kapesné
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
