Brněnští konšelé a hlavy na tyčích
Brno se pyšní křivou věžičkou na portálu Staré radnice, kterou kdysi stavitel udělal na protest proti tomu, že mu městští konšelé nezaplatili za práci. Dalším artefaktem je holá zadnice posměšného andělíčka nad okénkem kostela svatého Jakuba. Stavitel měl pro její vysochání týž důvod jako autor portálu. Hlava radního, kterého za jeho nekalé praktiky zazdili, kouká dodnes ze stěny domu na Mečové ulici. A tak bychom mohli pokračovat.
Ředitel brněnského ND Daniel Dvořák a primátor Roman Onderka na tyčích demonstrantů. Na dolních snímcích: protestovalo se zpěvěm i hudbou FOTO ARCHIV
Tradice prapodivných kroků brněnské radnice pokračuje totiž od středověku dodnes. Ve středu letošního 19. října poslední radniční kroky přivedly do ulic skoro tisícovku zaměstnanců a příznivců Janáčkovy opery. Konšelé totiž naplánovali, že toto těleso plus patrně i zdejší baletní soubor na sedm měsíců odstaví, nikdo nedostane výplaty, takže umělci odejdou patrně na úřad práce a za ušetřené peníze se opraví brněnské kanály, případně vyprázdněné Janáčkovo divadlo.
Protestovali i letití bardi
Bylo dojemné vidět zasloužilé operní bardy a hudebníky divadelního orchestru, kteří se svými nástroji vyrazili od domácí scény, do kroku hráli a bubnovali, pod dirigentskou taktovkou si zazpívali, aby po cestě četli své prohlášení a sbírali podpisy pod podpůrnou petici.
A podpisy přibývaly utěšeně. Stejně jako pod peticemi dalších brněnských divadel, která kvůli podobnému rozhodnutí magistrátu mají ze svého přiškrceného rozpočtu obětovat ještě pětinu. Petici sepsalo tedy i HaDivadlo a Divadlo Husa na provázku, kterému se podařilo sesbírat podpisy zvučných jmen třeba od Václava Havla, Heleny Třeštíkové, Zdeňka Svěráka, Bolka Polívky, Ludvíka Vaculíka, Olgy Sommerové, Ivana Klímy…
Opera a balet bez výpaty.
Za co?
I když se práce Národního divadla Brno netěší zvláště v posledních letech nijak vynikající pověsti a už samo dosazení z pražského Národního divadla vylifrovaného současného ředitele ND Brno Daniela Dvořáka neprobíhalo zřejmě vůbec košer, při bližším ohledání je všechno složitější.
Tak zaprvé Janáčkova opera je v současnosti možná vůbec nejkvalitnější složkou Národního divadla Brno. Třeba podle muzikologa a hudebního pedagoga Jana Špačka je operní sbor, orchestr i sólisté za dlouhá léta možná v nejlepší kondici, co pamatuje. A stejně tak ohrožený baletní soubor mu v kvalitě své práce zdárně sekunduje, a to nejen máme-li například soudit podle cen Thálie, které zdejší sólisté pravidelně dostávají.
Jediné kontroverzní představení Janáčkovy opery představovala v minulé sezoně vybučená premiéra Figarovy svatby, kde ovšem zpěváci i muzikanti podali skvělý výkon, zvláště uvážíme-li, že je německá pěvkyně Annette Jahnsová, režisérka inscenace odehrávající se kdovíproč v brněnské vile Tugendhat, nechala hopsat po šikmách spojujících dvě patra vily jako mladé kamzíčky. Což sice zvládli otužilí zpěváci, ale poněkud „nevydýchala“ zvláště konzervativnější část brněnské operní obce.
Činohře nic nehrozí. Proč?
Velké výtky, zdrcující kritiky až posměch teatrologické obce si však vysloužila velká část práce třetí složky Národního divadla Brno, totiž Mahenovy činohry, které se však plánovaná sedmiměsíční odstávka nemá týkat, protože hraje ve „své“ budově, Mahenově divadle. Jenomže peníze na kulturu jsou snad v brněnském rozpočtu jenom jedny. A tak návštěvníkovi všech tří složek ND Brno přijde opravdu divné, proč mají být postiženy ony dva soubory, které pracují s nesrovnatelně lepšími výsledky než činohra.
Zvláště původní inscenace z pera či v režii šéfa činohry Zdeňka Plachého bývají doslova katastrofální. Slabý námětem i režií se ukázal halasně ohlašovaný pilíř zdejší tvorby, rádoby „ezoterický“ Zlatý Drak ve spolupráci s Danielem Landou, propadákem skončila i další činoherní představení, například stejně halasně uváděné Zaslíbení aneb Balada o lásce a smrti Hany Maškové a Jiřího Štaidla autorů Lenky Plaché a Marka Hladkého, opět v režii Zdeňka Plachého. Podoby jejího scénáře se sice zhrozil a protestoval proti ní už bratr Jiřího Štaidla, ale inscenátoři velmi mohutně propagovanou inscenaci na scéně Mahenovy činohry nakonec uvedli. A vysloužili si paušální zhodnocení své práce coby totálního propadáku.
Například na webu nekultura.cz v kritice Miroslavy Kovářové, která svou recenzi z letošního února nazvala příznačně Zaslíbení je jen další omyl Národního divadla Brno. Činohra Národního divadla v Brně už delší dobu hledá sama sebe – svůj styl, nasměrování a dramaturgii, která by celkově pozvedla její úroveň a obhájila nutnost a smysl existence této instituce. Ta se totiž sice snaží prezentovat jako místo, kde vzniká kongeniální umění na evropské úrovni – jakési velkoformátové inscenace – ve skutečnosti ale s každou další premiérou obchází pravidelného diváka hrůza, co je ještě na jevišti Národního divadla možné veřejně prezentovat jako umělecký počin, popsala recenzentka kus prodražený navíc opět procovskou výpravou a opulentní scénou, jejímž autorem bývá až na výjimky současný ředitel ND Brno Daniel Dvořák.
Prapodivný penězotok
Několikanásobně vyšší rozpočet na výpravu a scénu činoherních inscenací v „Mahence“ není možné obhájit ani vyšší návštěvností této scény. I když čísla o ní tají vedení ND Brno jako státní tajemství a dostat se k nim není ani pro žurnalistu nijak jednoduché, z těch, které nakonec brněnští novináři získali, jasně vyplývá, že ani návštěvnost ani rentabilita současných zdejších kusů nesahají návštěvnosti a rentabilitě představení za minulého vedení Mahenovy činohry ani po kotníky.
Nelze se divit, že všem dalším, z tohoto pohledu už dávno ostrakizovaným brněnským divadelním domům i souborům (jedině snad s výjimkou Městského divadla Brno), jsou mizerně hodnocené a přitom velmi drahé inscenace Mahenovy činohry, jejímiž autory bývá zpravidla samo současné vedení činohry či celého Národního divadla, pořádným trnem v oku. Z rozpočtu většiny těchto inscenací by malá divadla, třeba Buranteatr, Divadlo Feste a další, žila celé roky, HaDivadlo nebo „Provázci“ minimálně celou sezonu.
Na jaké lodi pluje vedení města?
Bohužel primátor Brna Roman Onderka i současná náměstkyně pro školství a kulturu Jana Bohuňovská právě s Mahenovou činohrou zjevně nemají problém. A to ani se zdejším rozmařilým vypravováním her ani s jejich drtivě kriticky hodnocenou úrovní. Zlé jazyky by mohly tvrdit, že mediální kritika právě oba jmenované představitele města s vedením ND Brno i Mahenovy činohry dost možná stmelila. Onderka i Bohuňovská se totiž v médiích objevili kvůli podezření, že – řekněme – poněkud lehce přišli ke svým akademickým titulům. Diplomové práce, díky kterým brněnský primátor Roman Onderka (ČSSD) a náměstkyně pro školství Jana Bohuňovská (ODS) získali akademické tituly, jsou podle Akreditační komise nevyhovující. Přestože nesplňují základní požadavky a nejsou pro obor přínosem, politici o tituly zřejmě nepřijdou, napsal server idnes.cz letos v březnu. Podle předsedkyně Akreditační komise Vladimíry Dvořákové neměla Onderkova diplomová práce vůbec žádný odkaz na použité zdroje, nebylo možné poznat, co je autorské, a co citované. To je nepřípustné, práce k obhajobě neměla být ani připuštěna, komentovala Onderkovo dílo pro Českou televizi předsedkyně. V práci Bohuňovské shledala komise zcela chybějící vlastní přínos autorky.
Co bude dál?
Vedení města i Národního divadla Brno prvně v historii zažilo, že obvykle krotcí divadelníci vyšli do ulic s hlavami primátora a ředitele ND Brno Daniela Dvořáka, který o své dva soubory vůbec nebojoval, na tyčích v protestním průvodu. Prvně zažili hromadné podepisování petic proti jejich postupům v divadle i na ulicích. A poté, co bývalý prezident Václav Havel i řada dalších osobností podepsali podpůrné protesty, začali oba tito pánové ve svých vyjádřeních obracet.
Když na počátku večera Izraelského tance, kterým v Janáčkově divadle v neděli 16. října končil festival Tanec 2011, diváci začali při spatření Daniela Dvořáka bučet, pospíšil si ředitel ND Brno s prohlášením, že v této budově nikdo žádný soubor rušit nebude. Odhlédněme od podoby jeho šalamounského výroku, kde nebylo zohledněno, že sedmiměsíční odstávka opery a baletu nemusí být samozřejmě nazývána „zrušením“, což neznamená, že by toto období, kdy by se umělci museli živit jinak a jinde, nemělo na práci obou uměleckých kolektivů fatální dopad.
Spíše si všimněme tradičního brněnského syndromu, který přichází ke slovu pokaždé, když se práci brněnských kulturních či městských činovníků dostane kritiky „z Prahy“, tedy od „nezpochybnitelných“ celostátních osobností. V té chvíli totiž obvykle obracejí pánové „z provincie“ jako na obrtlíku a prohlašují, že jejich původním výrokům nikdo dobře nerozuměl, nemysleli je tak a nebo je případně uvedli jen jako jednu z možných alternativ. Jak se například po protestním průvodu umělců vyjádřil ve středu večer pro Českou televizi primátor Onderka.
Obvykle to ovšem předmětným pánům vydrží jen do té doby, dokud jim na prsty kouká „Praha“. Celá záležitost je momentálně v běhu, nedořešená. Takže uvidíme, co zvítězí: zda vliv „pražského“ dohledu, který není brněnským konšelům momentálně jistě opět nijak po chuti, ale málokdy si jej dovolí igonorovat – nebo původní plán radnice poslat muzikanty, baleťáky i zpěváky na sedm měsíců zametat ulice. A navíc přitom přidusit zbytek menších brněnských divadel, pro která je pětinový deficit v rozpočtu víceméně likvidační.
Autorka je redaktorkou MF DNES
Komentáře k článku: Brněnští konšelé a hlavy na tyčích
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Milan Zástěra
Z toho jasně plyne, že Daniel Dvořák je pro funkci ředitele ND Brno naprosto nevhodná a nedůvěryhodná osoba a jak ho na hodinu odvolal z ředitelování v Praze tehdejší ministr kultury Štěpánek, tak by měl být na hodinu odvolán i v Brně. Primátor Onderka by měl konat a ne jen slibovat, že se o všem bude teprve jednat.
02.11.2011 (21.51), , Trvalý odkaz komentáře,