Buchty Reloaded – nonsens i nahodilost
Buchty a loutky uvedly za dvacet let své existence již čtyřicátou druhou premiéru! Já z nich viděla sotva čtvrtinu, přesto jsem měla po zhlédnutí novinky Psycho Reloaded neodbytný pocit, že na otázce, co je osobitá poetika a co naopak používání stále stejných postupů, triků, vizuálních prvků i způsobů herectví něco bude. Další nesnází zmíněného projektu je (možná) záměrné lajdáctví.
Největší problém je asi v recyklaci nápadů. Pokud patříte mezi velké fanoušky Buchet a loutek, budete pravděpodobně zklamáni. Nebo právě naopak, budete hned doma. Typicky „buchťácká“ je směska marionet, starých hraček, autíček (nebo jiných dopravních prostředků), nábytku pro panenky na malém jevišťátku. Tyto výstupy se střídají s „činoherně“ pojatými pasážemi. V případě Psycha se jedná především o jízdu autem, která je jakoby filmovou kamerou snímána zepředu. Ale to jsme už viděli v Meresjevovi, tehdy samozřejmě s letadlem.
Roztomile praštěná je také „rekonstrukce“ dalších filmových triků neboli divadelně-výtvarné zpracování momentů, které dokáže divákovi nejlépe zprostředkovat kamera. Např. odtok krvavé louže z vany – na bílém pozadí je opravdový vodovodní odtok, do nějž je provázkem zatahován červený hadřík. Ale takto nápaditých momentů bylo pomálu.
Mončičáci, břichomluvci a smyčcové trio
Inscenace je hravá, nápaditá i vtipná, ale jen místy. A to především proto, že má mnoho nedotažeností – například přestavby scén jsou příliš zdlouhavé a lomoz, který se ozývá za malým jevišťátkem se profesionálnímu souboru odpouští těžko. Někdy je přestavba „krytá“ výstupy břichomluvecké loutky s obrovsky prořízlou pusou. Tato „figura“ průvodce se opravdu povedla, její pronikavě psychopatický pohled si vybavuji ještě teď. Její výstupy však bohužel působí nahodile a na konci slovo vypravěče citelně chybí. Zvlášť, když se v závěrečné části přihodí tolik zvratů. (Nejšílenější, ale přesně v duchu této nonsensové inscenace, bylo obživnutí ubodané Marion po bahenní koupeli.)
Předěly s „živou hudbou“ úspěšně balancovaly na pomezí mrazení v zádech a úsměvu. Herci smyčcovými nástroji vyluzují hororové, skřípající a uši tahající zvuky a tváří se přitom ironicky zavile. Poté se navzájem smyčci ubodají. I když divák musí odhánět dotírající vzpomínky na Rockyho IX., kdy podobným způsobem herci předstoupili před loutkovou hrací plochu, aby si zde zaboxovali.
Ne zcela využitý byl i nadějný motiv vycpaných zvířat, zde plyšových hraček (až na jednu výjimku – vycpanou matku zastupovalo kdysi opravdové zvíře podobné kuně). Touto kratochvílí si zpříjemňuje život hlavní padouch, šílený psycho zabiják. Je tak posedlý svou druhou životu nebezpečnou vášní, že balí do kožešin i právě připravený toust. Ale buďme upřímní, kdo by nechtěl mít doma kořenky zašité v mončičákovi, že?
Škoda, spousta nápadů začínala velmi slibně, ale jejich závěr nikdy nebyl diváky odměněn obdivným vzdychnutím či hurónským smíchem. Téměř všemu chyběla pořádná pointa a důkladnost. Psycho Reloaded asi nikoho neznechutí, avšak ani úplně neposadí na zadek. Možná se ale časem usadí a přibude pár neotřelých nápadů.
Buchty a loutky – Psycho Reloaded. Scénář a režie Radek Beran, výprava Buchty a loutky, hudba Tomáš Procházka, Premiéra 11. února 2011 ve Studiu Švandova divadla Praha.
Komentáře k článku: Buchty Reloaded – nonsens i nahodilost
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
