Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Bude v MeetFactory holírna na svozy?

    Od února letošního roku je novým dramaturgem pražské MeetFactory Jan Tošovský, který na této pozici vystřídal Jana Horáka. Nastane v MeetFactory velký třesk a zanikne s jeho příchodem jedna z mála experimentálních divadelních scén?

    Jan Tošovský, foto archiv Národního divadla

    Chystáte se z MeetFactory vytvořit bulvární scénu, která se orientuje na muzikály a kabarety, jak se proslýchá?

    Ano, s mým příchodem do Meetu končí experimenty a začíná komerce… Ale vážně – chci, aby dramaturgie pod mým vedením na práci Honzy Horáka navazovala, nechci jít proti ní. Troufám si tvrdit, že nenastane tak brutální řez, jak se někteří domnívají.

    V čem přesně budete na dosavadní dramaturgii navazovat?

    Budeme se snažit nadále vytvářet originální autorské divadlo, nebo alespoň výrazné autorské interpretace textů, nadále chceme usilovat o reflexi trendů a rozporů současného světa. Zároveň bychom ale chtěli, aby do MeetFactory chodilo na divadlo víc lidí – i když zrovna poslední dvě inscenace, které Honza jako dramaturg v MeetFactory vytvořil (On není jako on a Buzní kříž), jsou zatím beznadějně vyprodané. Což je dobře.

    V tuhle chvíli si však netroufám tvrdit, že udržím tak silný důraz na zahraniční spolupráce, v tom byl Honza velice silný. Nechci tuhle linii ztratit, koneckonců MeetFactory je mezinárodní centrum pro současné umění, ale zpočátku to asi nebude pro mě úplně snadné.

    V čem se budete zásadně lišit?

    Budeme se více zaměřovat na politický rozměr divadla. A chtěli bychom dělat o něco otevřenější divadlo, zaměřené na širší publikum, než tomu bylo dosud.

    Plánujete tedy uvádět i politické kabarety?

    Plánujeme zatím jeden politický kabaret. Já se věnuji politickému divadlu už docela dlouho a budu se ho snažit dělat i zde. Neměla by to ale být jediná dramaturgická linie MeetFactory. V tomhle roce by ji měla doplňovat linie technologická, jak jí pracovně říkám. Ta bude poměrně široká. Samozřejmě se v první řadě nabízí otázky, jako např. jak nás technologie ovlivňují? Zajímá mě ale i sci-fi na divadle. Někdy bych chtěl zpracovat příběh Charlese Babbage, člověka, který sestrojil parní počítač už v 19. století. Bylo by to vlastně takové sci-fi z minulosti.

    Jednu inscenaci, která už je nazkoušená a hrála se v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, bych sem chtěl přenést. Je o anglickém matematikovi Alanu Turingovi, který ve třicátých letech minulého století vytvořil matematickou teorii počítače. Za druhé světové války byl hlavou týmu, který prolomil německý kód Enigma, a přispěl tak k porážce wehrmachtu. Text napsal Tomáš Dianiška a inscenaci režíroval Braňo Holiček. A s režisérem Janem Fričem naopak uvažujeme o projektu, ve kterém bychom technologie využívali, ale to už dost předbíhám.

    S kterými dalšími režiséry budete spolupracovat?

    První premiéru budeme mít už tuto sobotu – 18. února. S brněnským režisérem Jiřím Honzírkem jsme se pokusili o razantní interpretaci nepříliš známé hry Parazit Friedricha Schillera. Kdykoli se tahle hra u nás uváděla, tak ji inscenátoři přizpůsobili svým potřebám. Inscenace z 50. let byly prorežimní, v 80. letech na Slovensku, v úpravě Martina Porubjaka, se v ní odrážela normalizace… Je to hra o lidských chameleónech a samotná ta hra je taky chameleón – vždycky se přizpůsobí potřebám doby. Navíc odpovídá častému modelu českých pohádek, kde je hodný, avšak slabý král, kterého ovládají zlí rádcové.

    Do konce roku tady bude režírovat ještě Lucie Málková a Braňo Holiček, jednáme o spolupráci s polskou režisérkou Martou Stosio.

    Předpokládám, že oni vytvoří onen muzikál a politický kabaret?

    Ano, konečně se objeví pokleslé divadlo… S Braňem Holičkem chystáme inscenaci s předběžným názvem Politický kabaret aneb Ty sračky pak padají na nás na všechny, premiéra bude kolem poloviny května. Jejími autory však budou v maximální možné míře i sami diváci. Na našich stránkách bude vyhlášena soutěž, v jejímž rámci budou zájemci moci zasílat své texty. Nejlepší pak budou zařazeny do kabaretního programu.

    Muzikál připravíte s Lucií Málkovou?

    S Lucií jsme si už tenhle žánr vyzkoušeli. Ještě na DAMU, v roce 2008, to bylo Štěstí dam. O rok později jsme v Liberci uvedli Urinetown, což je americký muzikál na ekologické téma. A ověřili jsme si, že touhle takzvaně pokleslou formou se dá prezentovat i závažné téma. Nicméně musím milovníky muzikálu zklamat, v tuhle chvíli uvažujeme o jiné koncepci – ta je ale zatím ve stádiu zrodu, tak se o ní nebudu šířit.

    Z těch jmen ale vyplývá, že budete spolupracovat pouze s režiséry, se kterými se znáte…

    Může to tak působit. Myslím si ale, že to do určité míry může být dobře, protože tak vytváříme jednotnou tvář divadla. Na druhou stranu nechci, aby tady působila skupina čtyř režisérů, kteří se budou točit dokola. Jako dramaturg jsem ale zvyklý do zkoušení dost kecat, takže si, když můžu, vybírám režiséry, kteří jsou k tomu otevření a vyhovuje jim tenhle způsob práce. Několikrát se mi v Liberci stalo, že přijel zkušený profesionální režisér a už měl všechno naplánované, já jsem tam byl téměř zbytečný. A takhle zde pracovat nechci.

    Na svou obhajobu musím ještě dodat, že zrovna s Jirkou Honzírkem spolupracuji poprvé a myslím, že jsme si rozuměli.

    Podle jakého klíče si budete vybírat herce?

    Rozhodující slovo v obsazení má režisér, samozřejmě se ale o tom bavíme společně. Pravděpodobně nikdy nebudeme mít soubor, takže se trochu musíme ohlížet i na vytíženost herců. V Parazitovi mimo jiné hraje také Vladimír Marek a Jan Lepšík, tedy herci, kteří už v Meetu dříve hostovali.

    Uvažujete o obsazení hereckých hvězd?

    To je cesta, kterou bych opravdu nechtěl jít. Kdyby to vzniklo organicky, tak asi nebudu proti, ale programově to rozhodně dělat nehodlám.

    Jan Tošovský se narodil 6. března 1977 v Praze. Během studia arabštiny a religionistiky na Karlově univerzitě se věnoval divadlu v rámci spolku Havranprkno, jehož autorský text Echte Kunst byl v roce 2005 nominován na cenu Alfréda Radoka. Poté vystudoval dramaturgii na DAMU. Je také překladatelem z francouzštiny, arabštiny a angličtiny (jeho posledním uvedeným divadelním překladem je Enron,  jenž má v režii Michala Dočekala právě dnes premiéru v Národním divadle).  Pracoval jako dramaturg v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.


    Komentáře k článku: Bude v MeetFactory holírna na svozy?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,