Divadelní noviny > Názory – Glosy
Budeme žít jinak?
Projekce starých fotografií náhodných lidí, dospělých, dětí, mladých vojáků a dalších nás zavedou na cestu od minulosti k současnosti. Některé fotografie obyčejných lidí, prezentované s různými vizuálními efekty, přinášejí nostalgické emocionální zážitky. Kromě toho jsou tu 3D obrázky, které otevírají prostor pro divákovu imaginaci.
Součástí produkce je 3D animovaný film. Repro Facebook
Everywhen je mezinárodní multimediální inscenace, jejíž součástí je hudba, pohyb a 3D animovaný film. Koncept této originální produkce je výsledkem spolupráce tvůrčího týmu tří talentovaných umělkyň: Soni Ferienčíkové (performerka), Márii Júdové (vizuální umělkyně) a Alexandry Timpau (hudební skladatelka). Narativ této produkce má tři různé, doplňující se vrstvy. Pohyb performerky, 3D projekce s využitím vizuálních egektů a originální hudba mají stejně významnou roli a jsou velmi dobře synchronizované. Během představení se tyto složky slévají v jeden integrální celek.
Divák sleduje cyklus sekvencí, které se třikrát za sebou opakují, ale pokaždé je v nich určitá změna, proměna úhlu pohledu, která způsobuje nové vyznění stejné situace. Tyto proměny jsou nejpatrnější ve vizuální, výtvarné složce produkce, především ve snímání 3D obrazu postavy matky, jež objímá malé dítě. Když se před námi poprvé její postava na plátně objeví, vypadá téměř realisticky, ale v následujících sekvencích se dominantní figura matky a struktura obrazu v důsledku dění na jevišti (hudby a tance) mění, čehož Mária Júdová kreativně a inovativně využívá. Postava, která prezentuje intenzivní vztah mezi matkou a dítětem a je nositelkou silné lidské emoce, se mění v chladnou, bezcitnou figuru držící v rukou budoucí vojáky, kteří kdysi bývali čistými a nevinnými dětmi. Ale dnes zabíjejí… Tyto děti byly vychovány právě takovými matkami, jež do nich vložily násilí. Jsou na sebe hrdé a jsou hrdé na své své děti – vojáky? Dokud bude historie lidstva opakovat tento archetyp, jehož kořeny jsou právě v domácí výchově, budou stále kolem nás války. Nikdy tento koloběh neskončí.
Během této části představení performerka Soňa Ferienčíková postává na jedné straně jeviště, jako by chtěla vypadnout z toho stále se opakujícího cyklu. Možná se právě rozhodla, že už nechce být součástí toho začarovaného kruhu. A ptá se: Co můžeme dělat, abychom omezili proces těchto stále se opakujících situací?
V poslední části produkce se všechny prvky – tedy pohyb, vizuální stránka i hudba – posouvají do další, nové fáze. Bohatý výběr reprodukované hudby Alexandrou Timpau nasměrovává diváky k tragickým koncům. Slyšíme úryvky z rumunských pohřebních písní, které se stále opakují…
Všechny složky díla motivy recyklace lidských postojů a činů neustále zdůrazňují. Výběr promítaných snímků a jejich animace nabízejí historizující aspekty tématu, zatímco dervišovské pohyby Soni Ferienčíkové, jejichž tempo se proměňuje podle toho, co zrovna vidímě nebo slyšíme, navozují rituální, archetypální rozměr sledovaného díla. Jsme uvězněni ve vlastních fikcích a představách a netušíme, jak naše doba skončí? Nebo doufáme, že přijdou dny, kdy budeme žít jinak?
Inscenace Everywhen se hraje v divadle Alfred ve dvoře v Praze. Nejbližší reprízy se konají 12. a 13. dubna. Doporučuju.
/Z angličtiny přeložila Jana Soprová, pro i-DN upravil hul/
///
Alfred ve dvoře, Praha – Soňa Ferienčíková, Mária Júdová, Alexandra Timpau: Everywhen. Tanec, koncept: Soňa Ferienčíková, vizuál, koncept: Mária Júdová, hudba, koncept: Alexandra Timpau, světla, technická spolupráce: Ints Plavnieks, pohybová spolupráce: Martina Hajdyla Lacová, technická podpora: Andrej Boleslavský, Constantine Nisidis, Sara Pinheiro, Matěj Šenkyřík, kostýmní spolupráce: Daniela Danielis Produkce: BOD.Y o.z. Premiéra 12. února 2018.
Komentáře k článku: Budeme žít jinak?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Michaela Bartoňová
Zajímavý pohled na představení.
Daleko víc analytický, než je ten můj. Pro mne to byla dramatická báseň v pohybu a obraze. Velmi emocionální. Neviděla jsem děj, ani příběh, ale ono varování nepokračovat v neustálém opakování tragických situací, na kterých máme svůj podíl. Soňa Ferienčíková ve svém „dervišovském“ pohybu poukazuje na to nekonečné opakování, jako by tak se prostě točil svět a tak to je a nebude to jinak.
20.03.2018 (13.56), , Trvalý odkaz komentáře,