Burešová/Otčenášek: Všichni už se tak známe…
Rozhovor s uměleckým vedením Divadla v Dlouhé
Jak oslavil triumvirát Burešová/Otčenášek/Borna dvacet let uměleckého vedení Divadla v Dlouhé (DvD)? Bilancovali jste?
Vydali jsme publikaci navazující na obdobné k desátému a patnáctému výročí, kde je veškerá činnost DvD zdokumentována, a přesně dvacet let po dni, kdy jsme divadlo otevírali, tedy večer 16. listopadu, jsme výročí oslavili setkáním se všemi členy souboru, zaměstnanci i našimi externími spolupracovníky, sponzory a přáteli. Mottem hlavní části programu byla replika z Běsů Dvacet let marnivosti a pitvoření. Pořad jsme tedy pojednali spíše jako přehlídku našich neúspěchů (i řady pitvorných kostýmů), kdy Mirek Hanuš jako moderátor prokládal písně citáty nejstrašnějších odsudků z per diváků i kritiků, které trefně demaskovaly naše dvacetileté „marné pitvoření“. Po tradičním rautu jsme si připomněli i letošní výročí Václava Havla jeho aktovkou Ela, Hela a stop, v závěru večera ještě nezdolný Jiří Wohanka vydražil tři zderniérované kostýmy a pak se pokračovalo v divadelním klubu…
„Dlouhá“ patří k personálně nejstabilnějším českým scénám. Čeho si na práci souboru nejvíc vážíte? Narazili jste i na nějaká úskalí, která dlouholetá spolupráce přináší?
Jsou to slušní herci a slušní lidé, proto to vydrželo tak dlouho. A mají pořád ještě energii a vůli spolu tvořit, což, myslím, dýchá i z jeviště. Ale nemluvím jen o hercích, i zázemí divadla je spolehlivé a radostné. Samozřejmě, po letech ubývá zdraví, odolnosti, všichni už se tak známe… ale známe se opravdu? Lidi se věkem a zkušenostmi taky mění, dostávají nový rozměr… Pořád je co společně hledat, poznávat, spoluzažívat. Někteří z nás občas hostují jinde, další točí, někteří odešli z úvazku, aby byli volnější, ale pořád s Dlouhou rádi spolupracují, a noví zase přicházejí…
Které inscenace byly z vašeho pohledu pro umělecké směřování Divadla v Dlouhé zásadní a proč?
Už první inscenace, které v Dlouhé vznikly, nastínily jisté dramaturgické linie – od inscenací s živou hudbou pro děti a mládež (jako Kdyby prase mělo křídla, Jak jsem se ztratil), přes větší společenská plátna (Konec masopustu, Kouzelný vrch, Obrazy z Francouzské revoluce či Běsi), kabarety (Vian-Cami apod.), komedie, tragikomedie i tragédie různých stylů (Velkolepý paroháč, pratchettovky, Faidra, Lékař své cti, ibsenovská trilogie atd.)… Některé věci byly „oddychovější“ (což neznamená bezpracné), vždycky ale šlo především o setkání se zajímavými autory, myšlenkami a poetikami, o ohledávání možností divadla. Že jde o nějakou zásadní věc, si stejně vždycky uvědomíte až s jistým odstupem.
Jak se bráníte uměleckým stereotypům?
Někdy dlouho trvá, než si s druhým porozumíte, s někým si neporozumíte nikdy, a proto si vážíme toho, když si s někým rozumíme. Člověk ovšem nemůže dělat jinak než ze sebe a za sebe a jistě se těm, co ho dlouho pozorují, může okoukat. Ale spoluprací s dalšími lidmi, otevřeností, důvěrou se přece jen jeho obzory rozšiřují. Proto taky zkoušíme stále jiné autory, zveme do divadla hosty, a to herce, režiséry, výtvarníky i hudebníky, kteří pomáhají souboru poznávat jiné tvůrčí přístupy a způsoby práce…
Ředitelka divadla Daniela Šálková obhájila nedávno pozici v čele divadla. Znamená to, že budete pokračovat v prověřeném směru, nebo přece jen uvažujete o nějakých změnách – organizačních či uměleckých?
Koncepce, s níž Daniela Šálková vyhrála konkurz (do něhož se mimochodem žádný jiný odvážlivec nepřihlásil), počítá nadále s divadlem širokého rozpětí žánrů i věku cílových skupin se zvláštním zaměřením na mladé diváky, v němž jsou dveře otevřené spolupracujícím hostům, zvláště těm mladším. V tom smyslu je nadějnou novinkou spolupráce s tandemem SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka), kteří budou letos i napřesrok v DvD nejen režírovat, ale chtějí se koncepčně podílet na dalším uměleckém směřování divadla, přivádět sem ke spolupráci další spřízněné herce a režiséry atd.
„Dlouhá“ často překvapuje dramaturgicky, objevy málo hraných titulů. Co máte ve výhledu na příští sezony?
Neplánujeme tituly na dlouho dopředu, program sezony se upřesňuje vždy až v létě. V této sezoně jsme zatím uvedli Vyrypajevovu Iluzi v režii mladičké Alžběty Burianové, zkraje prosince má premiéru Honza Borna s Mirkem Hanušem, kteří připravili s dramaturgyní Kateřinou Šavlíkovou Brechtovy Hovory na útěku s živými písněmi skupiny Tiger Lilies, a zkoušet začíná také Adéla Stodolová svůj projekt Dating v osmi. Na jaře máme v plánu uvést naopak již dosti známé tituly – Jiráskovu Lucernu a Čechovova Racka.
Komentáře k článku: Burešová/Otčenášek: Všichni už se tak známe…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
