Byl jsem při inscenaci na rozloučenou
Mediální dusno, spojené s výměnami ve vedení Divadla na Vinohradech, není jistě vhodnou půdou pro recenzování poslední inscenace Martina Stropnického se zdejším souborem. Ale kousněme do kyselého jablka. Jakkoliv se domnívám, že ne zcela důsledná snaha uměleckého šéfa o proměnu zdejšího diváckého klimatu nesla znaky sympatického odhodlání i „mírného pokroku v mezích zákona“, nad adaptací prózy Jerzyho Kosinského (a také filmové verze Hala Ashbyho s Peterem Sellersem) Byl jsem při tom mnoho k obdivu není. V neobratně režírované satiře podává ovšem řada herců úctyhodné kreace (a mohly být při vydařenějším celku i znamenité).
Viktor Preiss, Veronika Žilková a Otakar Brousek st. FOTO DIANA ZEHETNER
Týká se to především Viktora Preisse v roli prostoduchého zahradníka Chancyho a Otakara Brouska st. v partu finančního magnáta Randa. Zaujmou také Jaromír Meduna jako Prezident USA či Jiří Plachý ve věrohodné kreaci Ruského velvyslance. Příběh na televizi chorobně závislého prosťáčka (Rád se dívám), který se shodou bizarních okolností dostane do vyšší společnosti a svými prostými větami o růstu, uvadání i střídání ročních období vzbudí dojem, že je hlubokým myslitelem, režíruje Martin Stropnický jako sled filmových zastavení – kulisy se občas vyměňují (klopotně) i po velmi krátkých výstupech. Chancy se ve finále stane prezidentem USA a stejně jako s televizním ovladačem „zamanipuluje“ s pověstným atomovým kufříkem. To je ovšem už vinohradská licence…
Připadá mi nevídané neslýchané, aby při činoherním představení část herců používala mikroporty, zatímco ostatní na sál svou hlasovou technikou stačí. Také znějí-li v posledních minutách inscenace hlasy pouze ze záznamu a finále supluje němohra s filmovými dotáčkami (přičemž na jevišti jsou kvalitní herci), o smyslu pro účinné divadelní finále to příliš nesvědčí.
Hlubší analýza se vůči tvaru, vznikajícímu v nestandardní atmosféře, příliš nehodí, jak bude inscenace sama žít a zda ji herci dovedou k lepším reprízám, ukáže čas.
Divadlo na Vinohradech – Jerzy Kosinski: Byl jsem při tom. Překlad Jan Jirák. Dramatizace a režie Martin Stropnický, dramaturgie Martin Velíšek, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Daniela Klimešová, hudba Petr Malásek. Premiéra 26. března 2012.
Komentáře k článku: Byl jsem při inscenaci na rozloučenou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
