Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Byl to panečku muzikus

    Čas nelze zastavit, alespoň doufám. Před pětapadesáti léty jsem se na učebnách JAMU potkával s ramenatým studentem bujné kštice a temného pohledu Arne Linkou.

    FOTO archiv

    FOTO archiv

    O přestávkách sedával za klavírním křídlem a improvizoval. Žadonili jsme: Arne, zahraj Beethovenovu sonátu Měsíčního svitu jako opus Bedřicha Smetany. Zahraj Radeckého marš jako polonézu od Fryderyka Chopina. Proč bychom se netěšili, jako by to složil Mozart. A Arne hrál. Bez rozmyšlení. S neuvěřitelnou lehkostí rozvíjel hlavní melodické motivy do podob stylů požadovaných skladatelů. Uznale jsme pokyvovali hlavami a nadšeně tleskali.

    Geniální improvizační výkon předvedl na jedné velmi ostře sledované školní brigádě, kdy dokázal fenomenálně zkrotit absolutně rozladěný klavír. V okamžiku přednesu veršů …takovou fugu by nezahrál ani sám Johann Sebastian Bach… spustil improvizaci na téma předepsané Internacionály s takovou fantazií a vehemencí, že nám všem tuhla v žilách krev. Když se přítomní funkcionáři nadechovali k připomínkám, řekl jim rozčílený Arne: Příště bych prosil důstojnější hudební nástroj. Že se nestydíte, mít tady takovou rozvrácenou bednu!

    Repro archiv

    Repro archiv

    V devadesátých létech působil na JAMU. Byl studenty tuze oblíbený. Vtipný debatér, glosátor, erudovaný učitel. A nedostižný klavírní improvizátor.

    Pro Českou televizi psal scénáře pořadů s názvem Muzikoterapie, které sám moderoval a ve kterých hrál na klavír skladby světových autorů.

    Zkušenosti s muzikoterapií, kterou jako první v Česku praktikoval, shrnul a doplnil hudebními ukázkami v knížce O muzikoterapii.

    FOTO archiv ČT

    Sešli se… (klub Parník, Ostrava 1996) FOTO archiv ČT

    Psal se 6. březen 1999. V podvečer dokončil na JAMU Svitu pro klavír a sólo. V Bystrci u obchodního domu se mu náhle udělalo nevolno. Došel ke konečné tramvajové zastávce a tam upadl. V přivolané sanitce zemřel.

    V ruce svíral aktovku, v ní měl noty. V poslední větě Svity užil citaci písně: Aby nás Pán Bůh miloval, hříchy odpustil, nebe dal, nic nežádáme, jenom to samé, aby nás Pán Bůh miloval, miloval. Před závěrečnou větou Svity si poznamenal datum 6. III. 1999. Přesně měsíc mu bylo 61 let…

    Doc. PhDr. Arne Linka Csc. (6. 2. 1938, Zborovice, okr. Kroměříž – 6. 3. 1999, Brno).

    Jeho improvizační zručnost zachycenou v roce 1996 v pořadu Jiřího Pavlici Sešli se… na ČT najdete zde: U panského dvora. Nahrávka vyšla na CD a MC Jiřího Pavlici, Hradištanu a hostů Sešli se II. (Lotos LT 0107-2 331, vydáno 2001)


    Komentáře k článku: Byl to panečku muzikus

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,