Byla to přísná ženská, Eva Šormová
FOTO archiv DÚ
(30. května 1944 Český Brod – 10. prosince 2017 Praha)
Ale spravedlivá. Vždycky mi připomínala Janáčkovu Kostelničku z Její pastorkyně. S obdivuhodnou schopností všechno otevřeně a přesně pojmenovat. Pokud možno ironicky a tím názorněji. Po roce spolupráce mě vyhodila z Kabinetu pro studium českého divadla. Dobře udělala, protože se tam pro mě nenašlo uplatnění a já ho málo hledal.
Považoval jsem ji vždycky za součást silné skupiny teatrologů, kteří, mimo hromady dílčích knižních i časopiseckých studií, stvořili čtyřdílné tzv. akademické Dějiny českého divadla. A to přesto, že se podílela jako mladá začínající jen na posledních dvou svazcích a byla zhruba o generaci mladší než jejich hlavní tvůrci. Patřila k nim historiografickou pečlivostí, s níž ověřovala každý detail ať už jako autorka, nebo redaktorka. Patřila k nim všeobecným rozhledem, bez něhož se opravdu dobrý historik divadla neobejde, stejně jako bez zájmu o současné divadlo. A také přístupem k historiografii jako náplni svého života.
Kabinet pro studium českého divadla se stal jejím celoživotním osudem. Nastoupila tam hned po studiích, prožila jeho nelehké doby, kdy byl jako málo výkonný a málo vědecký vyobcován krátce po listopadu 1989 z Akademie věd a přesunut do Divadelního ústavu. Tady ho dlouhá léta vedla, personálně oživila a dala mu nový nosný projekt – Českou divadelní encyklopedii. Stala se její hlavní redaktorkou a editorkou a zpracovala pilotní dílo Česká divadla – Encyklopedie divadelních souborů. Požádala mne o spolupráci, i snažil jsem se, často ne moc úspěšně, držet krok s jejím pracovním tempem a požadavky na ověřování všeho možného. Spíš jsem jí pomohl jako redaktor definitivního znění části hesel. Dokázala každého spolupracovníka aktivizovat ironií, s níž připomínala nesplněné termíny a nedokončená hesla. Ale vždycky tak, aby neodradila, aby dosáhla nápravy. Byla ohromně praktická ve vlastní práci, ve schopnosti ji organizovat, inspirovat, vést spoupracovníky. Ale také jsem si vždycky cenil jejího praktického pohledu na historické divadelní události, na hony vzdáleného omílání papírových proklamací a idejí, jimiž trpěla řada jejích starších kolegů. To měla společné s Adolfem Scherlem, jehož také zajímala víc praktická interpretace faktů než opájení se idealistickými myšlenkami.
Odmítala všechno, co ji odvádělo od vlastní práce. Nikdy jsem z ní nedostal článek pro Divadelní noviny, když jsme ještě relativně pravidelně psali úvahy z historie – a přitom kdo jiný by takový žánr uměl napsat! Nicméně věděla, že v polistopadových časech je třeba založit profesní sdružení, a proto iniciovala založení Teatrologické společnosti. I na tom jsme spolupracovali, já nejvíc na stanovách, ona jednala s potenciálními členy a přišla s nápadem na logo – hlavičku středověkého šaška. Skvělé! A také věděla, jak podstatná je mezinárodní spolupráce ve sdružení FIRT.
Silou své osobnosti strhla teatrologickou produkci možná až příliš k lexikografii, do které se odborně zakoukala. Ale i to mělo praktický základ v polistopadové potřebě konečně udělat pořádek ve faktech, nabídnout široké veřejnosti dostupné informace, z nichž se dá bezpečně vycházet. Posunout divadelní historiografii zase jinam bude na jejích následovnících. Přestože odmítala svůj obor přednášet na universitě, i to by ji rozptylovalo, vychovala si je vlastní prací a spoluprací. Není to vlastně nejlepší způsob zachování kontinuity?
Komentáře k článku: Byla to přísná ženská, Eva Šormová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
