Byli jsme s Jiřím Hromadou krajani
Z Chomutova, on přímo, já se přistěhoval poté, co nám nedalekou vesničku Dřínov pod zámkem Jezeří zbourali a vyhrabali kvůli uhlí. Chomutov byl spíše ospalé městečko, na náměstí v malém divadélku (za mých časů se jmenovalo Na Rychtě, ale název se měnil) se však scházeli místní kulturní nadšenci – divadelníci, literáti, hudebníci – se studenty tří zdejších středních škol: zdravotní, gymnázia (tam chodil Jiří) a průmyslovky (tam jsem studoval já). Záhy se stal hereckou hvězdou, začínal jako elév v Divadle pracujících v Mostě, pak studoval u Miloše Nedbala na DAMU a deset let hrál v Divadle E. F. Buriana. Po roce 1991 se angažoval spíš politicky v gay hnutí a v letech 2011–2017 se stal prezidentem Herecké asociace. Tam jsme se po letech opět sešli, bojoval za herce a ještě víc za dabéry v době, kdy vyhlášený český dabing skomíral na nechuť nových filmových společností dabéry pořádně zaplatit. Připomněl mi ho Stanislav Lehký v rozhovoru na straně 2, oba na svých postojích osobně tratili a neměli je rádi ani ti nahoře, ani ti dole. Nabídl jsem mu Divadelky jako tiskový prostor pro Hereckou asociaci, psal pravidelně, dobře a rád, pěkně na rovinu a zanechal tím dobrou stopu poměrů v divadle a filmu té doby. Pak už – čím dál víc nemocný – docházel na naše redakční vánoční besídky a bylo ho všude plno, i když už měl problémy s pohybem. A divil se, proč už Herecká asociace prostor v Divadelkách nevyužívá. Pořád miloval vzruch kolem sebe, pořád se rád dobře napil a najedl. Moc mě, Jiří, mrzí, že letos se na večírku už neuvidíme.
Komentáře k článku: Byli jsme s Jiřím Hromadou krajani
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
