Bylo & bude 20/2014
Bylo
České sny v Bielu (30. 10. – 2. 11.) byly čtyřdenní oslavou české kultury v koncertních, výstavních a projekčních sálech švýcarského města. Jejich středobodem byla světová premiéra pro tuto příležitost vytvořené komorní verze opery Antonína Dvořáka Rusalka: Jsem s úpravou mimořádně spokojen. Její autor Marián Lejava respektuje barvy a zvláštní instrumentaci Dvořákovy partitury. Nevytvořil verzi pro komorní orchestr, stále jde o velký orchestr, ale o transparentnější, jemnější a také křehčí. Věřím, že se tato komorní verze bude velmi často uvádět, řekl spoluorganizátor akce, šéfdirigent Sinfonie Orchester Biel Solothurn Kaspar Zehnder, jeden z mála zahraničních umělců proslulých hlubokou obeznámeností s tvorbou českých skladatelů i se současným vývojem české hudební scény, známý našemu publiku především ze svého působení v roli šéfdirigenta PKF-Prague Philharmonia. Chtěli jsme při příležitosti nové produkce Rusalky zorganizovat něco skutečně speciálního, a proto se zrodily České sny v Bielu. České sny a já navíc tvoříme osvědčený pár, prověřený již vícekrát na festivalu Murten Classics či v Centru Paula Kleea v Bernu, řekl dále Zehnder. Projekt byl součástí celoevropského projektu České sny 2014 věnovaného propagaci české hudby a českých interpretů v evropských regionech. Více na i-DN HUL
Ocenění Českého střediska mezinárodní loutkářské organizace UNIMA Erik, které se již tradičně předává na festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem, získala inscenace královéhradeckého Divadla DRAK Poslední trik Georgese Mélièse v režii Jiřího Havelky. Putovní cenu předal 2. listopadu Jiřímu Havelkovi Vladimír Morávek, jelikož Divadlo Husa na provázku bylo loni oceněno za inscenaci Jiřího Jelínka Dášeňka aneb Psí kusy – Haf!. Na pomyslném druhém místě skončil Beránek, který spadl z nebe z Naivního divadla Liberec a na třetím Den osmý v podání malovického Divadla Continuo. LDS
Jsou to ale paradoxy, pane Kohoute, chtělo by se vaňkovsky zažertovat nad faktem, že se autorovy hry Dvanáct z hloubky let šedesátých ujal ochotnický spolek z Horních Počernic, kde od legendární Žebrácké opery sídlí genius loci. Pavel Kohout, nemilosrdný organizátor, pozval na dušičkový termín premiéry i tehdejší absolventy DAMU, jimž svou hru psal na tělo. A dnešní výsledek? Paradoxně znamenitý. Příběh ambiciózního hereckého ročníku, který spolu odejde do oblastního divadla, aby se tam pomalu vydusil ve vlastní šťávě, vyzněl navzdory dobovému koloritu soudruhování a kolektivu, překvapivě současně. Herecká psychologie se zas tak nemění. Režisérská dvojice Jany Sůvové a Kláry Šimicové nenutila své herecké „děti“ k aktualizaci ani k hereckým gestům. Po celou dobu představení mi vrtalo hlavou, proč tito mladí amatéři hrají přirozeněji než uštvaní profíci ze skutečné oblastní scény. Odpověď je nasnadě: hrají, co je zajímá a baví, nemusí střídat s jedinou zástupnou manýrou různé postavy a žánry. Blahoslavení ochotníci. Richard Erml
Opera Jihočeského divadla versus Divadlo O. Nedbala v Táboře? Na stránkách Táborského deníku se 5. listopadu rozhořela ostrá polemika o návrhu senátora a bývalého ředitele Jihočeského divadla Jiřího Šestáka, jak by se Jihočeský kraj měl podílet na provozu českobudějovické opery a kde by na to měl vzít. Jihočeskému divadlu posílá drobné, táborské divadlo podporuje devíti miliony korun, odkud si peníze odvážejí agentury a jiná divadla. Když kraj tyto peníze vloží do JD, nebude stát opera 40, ale 30 milionů. V opeře by jinak ztratilo práci 150 lidí; v Táboře je dům s osmi zaměstnanci. Jsme schopni zajistit v Táboře program, i když lidé by byli mrzutí, že neuvidí Divadlo Na Jezerce, tvrdí Šesták. Proti návrhu se ostře vyslovil nejen ředitel táborského divadla Karel Daňhel, ale především jihočeský hejtman Jiří Zimola. Konflikt názorně ukazuje, že se sice stále oháníme potřebou zavést vícezdrojové financování přinejmenším nákladných regionálních a nadregionálních institucí, vůle k praktickému řešení však není, neboť předpokládá stanovit dotační pravidla a priority bez ohledu na osobní či lokační a emocionální vazby. V pražské transformaci divadel také nejde o nic vznešenějšího. Pevně věřím, že taková situace nenastane, ale kdyby se rozhodovalo o tom, zda se zruší opera JD, nebo táborské divadlo, tak opera má pro Jihočeský kraj daleko větší přínos a může jeho dobré jméno šířit mnohem dál než stagiona v Táboře, řekl Táborskému listu současný ředitel JD Lukáš Průdek. HER
Na čtrnáctém ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska v Těšíně získala 8. listopadu hlavní cenu Těšíňanku inscenace Gogolových Hráčů v režii Ivana Krejčího z ostravské Komorní scény Aréna. Nejvíc cen si odnesla inscenace Petrolejové lampy ostravského Divadla Petra Bezruče, nejlepší inscenací ji stanovila i studentská porota. Nejlepšími herci, Těšínskými anděly, byli vyhlášeni představitelé Štěpy a Pavla z téže inscenace Sylvie Krupanská a Lukáš Melník.LDS
Patricia Janečková zvítězila ve 14. ročníku celosvětové pěvecké soutěže Consorso di musica sacra v Římě (9. listopadu). Šestnáctiletá Slovenka studuje operní zpěv u Evy Dřízgové-Jirušové, v roce 2010 zvítězila v česko-slovenské televizní soutěži Talentmania. Odbornou porotu okouzlila krásně zabarveným sopránem a dokonalým a emocionálním přednesem Bachovy „Aus Liebe will mein Heiland sterben“ z Matoušových pašijí.
Pamětní desku připomínající světovou premiéru Žebrácké opery Václava Havla v listopadu 1975 odhalili 13. listopadu na bývalé restauraci U Čelikovských (roh Vysokovské a Kramolné) v Praze- Počernicích. Desku navrhl Bořek Šípek. V Divadle Horní Počernice večer zahrálo Divadlo Na tahu v režii Andreje Kroba Havlovu hru Protest.
Druhý ročník Noci divadel (15. listopadu) zorganizovalo 119 souborů ve 29 městech! Podobně jako u muzejních nocí se potvrdilo, že diváci jsou zvědavi na výjimečné zážitky, že chtějí od divadel víc než jen běžné návštěvy představení. Zajímá je zákulisí divadla, lidé, kteří v něm pracují, zážitkové aktivity, hry, průvody, soutěže, programy pro děti. Nic nového – dobře fungující divadlo bylo vždycky přirozeným centrem kultury a umění své komunity. Vlastní aktivity v rámci Noci divadel letos spolupořádal také Institut umění – Divadelní ústav (např. první divadelní cyklojízdu společně s hnutím Auto*Mat, fotosoutěž) a na velkoplošné obrazovce dal nahlédnout formou on-line vstupů do dění v mimopražských divadlech. Zřídil stránku (www.nocdivadel.cz) se souhrnnými informacemi a materiály, i s výsledky loňského dotazníkového šetření, pro které jsou podobné akce velkou příležitostí. Nevadilo, že se letošní Noc divadel trochu překrývala s výročím 17. listopadu, přirozeným svátkem českého divadla. HER
TV Vlci a krocani Před blížícím se svátkem sametu se o sobotním večeru (15. listopadu) náhodně sešla hned dvě hudební melodramata. Nova uvedla poslední autorský snímek Jiřího Menzela Donšajni, z operního prostředí s Janem Hartlem a Mikulášem Hubou v hlavních rolích, a ČT art nabídl jen o dva roky starší francouzsko-český koprodukční film Milovaní, v němž se nejen zpívaly šansony, ale zahrál si v něm Miloš Forman po boku Catherine Deneuve. Eroticky rozmarní Donšajni mohli být lehounkou letní komedií, kdyby Menzel dokázal vymyslet jiný než trapně plakátový závěr tepající nešvary. Radost pohledět bylo na suverénně hrajícího Formana, který by možná nezvládl psychologicky komplikovanou úlohu, ale ve vedlejší roli šarméra v letech neměl chybu. Proč o nich píšu. Menzel i Forman, šediví vlci nové vlny šedesátých let, si stále udržují u svých diváků respekt či úctu – na rozdíl od dvou starobních prezidentských krocanů, kteří se při každé příležitosti naparují jako pávi bez ocasu. DER
Jiří Bělohlávek obdržel v newyorské Carnegie Hall Cenu Antonína Dvořáka (16. listopadu). Sošku stylizovaného violoncella podle návrhu akademického architekta Jiřího Pelcla mu předal ministr kultury ČR Daniel Herman a mecenáš Karel Komárek, oslavenci zahrál sólovou sonátu E. Issaye houslista Josef Špaček. Společenský lesk umocnilo vystavení originálního autografu Dvořákovy deváté symfonie a očekávané odhalení busty V. Havla v americkém Kongresu. Předání ceny byl přítomen i vnuk skladatele Antonín Dvořák III., prezident Kennedyho centra Michael M. Kaiser, výkonný a umělecký ředitel Carnegie Hall Clive Gillinson, prezident Columbia Artist Tim Fox, ředitel České filharmonie David Mareček či ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Cenu uděluje Akademie klasické hudby pořádající Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha. Předání Ceny Antonína Dvořáka a následný koncert České filharmonie, na němž zazněla i „novosvětská“, byly součástí oficiální prezentace české kultury ve Spojených státech amerických u příležitosti 25. výročí sametové revoluce a Roku české hudby 2014.
Bude
Konferencí Alfréd Radok mezi divadlem a filmem (24. listopadu) zahájily v Městské knihovně v Praze oslavy stého výročí narození významného režiséra. Kurátor Honza Petružela k nim přizval několik institucí organizačně zastřešených Institutem umění – Divadelním ústavem. Ten vydá fotografickou publikaci ze stop Radokova díla, ve Veletržním paláci bude životopisná výstava, v kině Ponrepo proběhnou projekce Alfred Radok – umlčený klasik českého filmu, MDP připraví výstavu Génius Alfréda Radoka na jevišti Městských divadel pražských, Knihovna Václava Havla pořádá komponovaný večer Václav Havel píše Alfrédu Radokovi. Pořady chystají také Česká televize a Český rozhlas. Večer k 100. výročí narození vše zakončí 17. prosince v Divadle Archa.
Devatenáctý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka zakončí 1. prosince inscenace Gasoline Bill z Münchner Kammerspiele. V programu festivalu se objevuje několik politicko-společensky angažovaných inscenací: pražskou část festivalu otevřela 21. listopadu Fronta – Na západní frontě klid v režii Luka Percevala hamburské scény Thalia Theater. Tato inscenace je považována za nejdůležitější scénický příspěvek německojazyčného divadla k výročí první světové války. Laskavé bohyně vídeňského Schauspielhausu zase vyprávějí o kariéře nacisty – stejnojmenný román Jonathana Littella spojuje fiktivní životopis Masimiliana Aueho s reálnými událostmi a osobami holocaustu. Chce po nás, abychom si zlo zasadili do kontextu, a tím ho pochopili, ale ne odpustili, řekl o záměru autora režisér Antonio Latella. Festival letos poprvé prezentuje také český výjimečný projekt Dechovka skupiny VOSTO5, jenž inovativně zpracovává téma česko-německého soužití. Nebudou chybět diskuse diváků s tvůrci a výstava divadelních plakátů Stejné barvy, která v Novoměstské radnici ukáže současnou plakátovou tvorbu německojazyčného divadla. LDS
Komentáře k článku: Bylo & bude 20/2014
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
