Bylo & bude 3/2015
Bylo
Pamětní desku operetního dirigenta a skladatele Vladimíra Brázdy (1920–2001) odhalili 8. ledna v ostravské ulici Na Desátém ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil a Brázdova dcera Kateřina Herková. Deska, dílo Vladimíra Kotka, vzniklo se sponzorskou podporou Nadace LANDEK Ostrava a dalších institucí. Zavzpomínali někdejší Brázdovi kolegové, zazpíval Jan Drahovzal a Kateřina Herková byla obdarována taktovkou, kterou její otec dostal k padesátinám. Realizace pamětní desky Vladimíru Brázdovi je součástí volného projektu Inspirativní paměť města. Jeho prostřednictvím Národní divadlo moravskoslezské iniciuje připomínání osobností zásadně spojených s historií NDM, které výrazně pomohly k formování kulturního a společenského života Ostravy, uvedl Jiří Nekvasil.HER
Dvouměsíčník Amatérská scéna přestává vycházet v tištěné podobě – oznámila redakce v posledním 6. čísle loňského 60. ročníku, který se do schránek předplatitelů dostal začátkem ledna. Časopis bude dále existovat jen v internetové verzi. Věříme však, že i ti, kteří zůstali přes všechny obtíže spojené se změnou distributora v minulém roce věrni tištěné podobě časopisu, přejdou bez větších problémů ke čtení internetové Amatérské scény, píše úvodníku šéfredaktor AS Michal Drtina. Poslední číslo nabízí retro průřez z celé šedesátileté historie Amatérské scény (v letech 1956–1963 vycházel časopis pod názvem Ochotnické divadlo).HUL
Brtnického dobré světlo
Ve výstavních prostorách v suterénu Era svět na Jungmannově náměstí v Praze, otevřeného prostoru, který nabízí zázemí všem lidem s tvůrčími nápady, se 14. ledna konala vernisáž výstavy tanečních fotografií Vojtěcha Brtnického nazvaná Only Good Light. Letos třicetiletý autor na ní prezentuje momenty z představení či zkoušek předních českých souborů současného tance NANOHACH (kteří na vernisáži vystoupili) a VerTeDance a nezávislé choreografy a tanečníky Lenku Bartůňkovou, Andreu Miltner, Kateřinu Stupeckou či Jiřího Bartovance. Kromě estetizované fotografické zprávy o tanci zachycuje Brtnického kolekce různé podoby tvorby českých souborů – jsou tu pracovní fáze zkoušek, taneční výpady v ulicích i čistě emblémové obrazy plné energie a fyzické síly, řekla kurátorka výstavy Jana Návratová a dodala: Pro český současný tanec je Brtnického práce nenahraditelným svědectvím i zrcadlem. Výstavu, která se v minulosti prezentovala již v KD Mlejn, připravil pražský Institut umění – Divadelní ústav. VLADIMÍR HULEC
V ostravské galerii Plato začal 15. ledna cyklus přednášek a debat o současné ruské kultuře s názvem Otcové a běsi. Připravil ho přední český rusista Tomáš Glanc, autor knihy Souostroví Rusko / Ikony postsovětské kultury (vyšlo v edici Revolver Revue). Záznamy těchto zasvěcených pohledů do ruské kultury a umění jsou dostupné na serveru YouTube na stránkách galerie.
V dílu nazvaném Rusko prostřednictvím filmového obrazu představil Glanc celé spektrum současné ruské kinematografie – od patriotických velkofilmů s obřími rozpočty, přes nejrůznější ekranizace a žánrové i formální experimenty. Následovala debata nazvaná Umělecké ideologie v současném ruském umění a jejich česká recepce, kde tři generační pohledy zastupovali Viktor Pivovarov, Václav Magid a Tomáš Glanc. Dvaadvacátého ledna pak cyklus pokračoval Glancovou přednáškou na téma Slovo a obraz v ruské kultuře.
Pro divadelníky bude možná nejzajímavější téma, které je na programu 5. března: Performance – žánr a postup. Nabízí možnost poznat vývoj tohoto žánru, o němž uvažovali už autoři ruské avantgardy sdružení kolem Daniila Charmse, od sedmdesátých let až do současnosti. Nynější režim se pokouší některé projevy provokativního umění (často smíšené s politickým aktivismem) kriminalizovat. Může si performance za těchto okolností zachovat svoji svébytnost, nebo se stává rukojmím médií, ideologie a dalších okolností? píše v anonci na stránkách galerie Tomáš Glanc.RES
Když popel krvácí Scénický večer 1969 – Doba ledová připomněl 16. ledna na Nové scéně Národního divadla, že intenzita a délka plamene lidské pochodně jménem Jan Palach nejsou měřitelné a že stigma národního svědomí stále krvácí, stejně jako popel na jednom z děl Jiřího Sozanského. Ta se zjevovala v projekci nad bílým piedestalem na scéně. Disharmonie hudebních skladeb Petra Kofroně pro sampler, housle, klarinet a trombon natahovala svědomí na skřipec. V první části večera zazněly texty z vyšetřovacích spisů šachového velmistra Luďka Pachmana, kterého StB uklidila do psychiatrické léčebny. Četlo se ze složky studenta FAMU Sýkory, spoluautora Palachových posmrtných fotografií, nebo z dokumentace k likvidaci náhrobní desky od sochaře Olbrama Zoubka.
Cynismu úředního jazyka protiřečily dvě Palachovy verze dopisu na rozloučenou. Četbu v podání Igora Bareše, Saši Rašilova a Radúze Máchy zakončil poslední film kameramana Stanislava Miloty Jan 69. Černobílé memento smutku, kde se za tónů rekviem už rodí národní kapitulace. Ostatně i sbírka na pomník brzy zmizela a jen Olbram Zoubek, autor Palachovy posmrtné masky, zůstal myšlence věrný.
Závěrečné debaty pamětníků se vedle Zoubka a Miloty zúčastnili Vlasta Chramostová a Pavel Kohout. Ten v eseji zauvažoval o tom, čím se mohl Palach stát, nebýt jeho předčasné smrti. V závěru zazněla slova kardinála Josefa Berana. Naléhavý hlas pohlcoval sampler simulující varhany. Popel obrazů ožil barvami a hořícím křížem.VERONIKA BOUŠOVÁ
Originální Veselá vdova z MET V rámci programu MET in HD jsme mohli vidět 17. ledna přímý přenos klasické operety Franze Lehára Veselá vdova. Pod vedením mladé režisérky Susan Stromanové dostala inscenace vše, co specifický žánr vyžaduje: vynikající interprety, skvělý sbor i balet, perfektní orchestr, dobovou scénu a kostýmy, taneční kreace sólistů – i humor. Přitom se striktně drželi původního textu i partitury. Nevymýšleli žádné inovace, které jsou často k vidění v operetách uváděných v našich operních domech, jejichž inscenátoři chtějí být za každou cenu originální. V drtivé většině ke škodě věci. Originální je – podle mého názoru – Veselá vdova z MET, protože ctí originál!FRANTIŠEK ZACHARNÍK
Ústecký Činoherák se 19. ledna téměř po ročním vyhnanství vrátil – zatím jen provizorně – do původního divadelního sálu na Střekově. Uvedl tam divadelní hru Kopanec (Der Kick) v režii Michala Skočovského. Text napsal a před osmi lety i zfilmoval německý režisér Andres Veiel s dramaturgyní Gesine Schmidt podle skutečné události, která se odehrála v roce 2002. V jedné vesnici na území bývalé NDR ukopali šestnáctiletého kluka jeho skoro stejně staří opilí kamarádi. Recenzi přinesou DN v příštím čísle.
Činoherák uvedl Kopanec jako první díl trilogie nazvané Tři podoby svobody. Následovat bude Kafkův Zámek, podle dramaturga Činoheráku Vladimíra Čepka obraz absurdní byrokracie a současné politické moci, a Cervantesův Don Quijote jako podobenství marného boje s větrnými mlýny.
Zástupci současné politické reprezentace dávali v projevech před premiérou Kopance najevo, že jsou připraveni Činoherák podporovat. O dvanáctimilionové dotaci na tento rok i definitivním návratu Činoheráku na původní scénu bude ústecké zastupitelstvo hlasovat v únoru. Pokud bude dotace schválena, vypíše spolek během března výběrové řízení na nového ředitele. Podle Čepka by se během příští sezony mělo vyměnit i umělecké vedení Činoheráku. S režisérem Filipem Nuckollsem chtějí předat divadlo další generaci.RES
Holky si hrají na piráty
Každý musí někdy plout na Ostrov pokladů, řekla v přenosu NT Live 22. ledna britská dramatička Bryony Lavery, která Stevensonův Ostrov pokladů adaptovala pro londýnské Národní divadlo. Byl uveden před Vánoci jako dárek pro rodinné publikum v největším sále NT Olivier Theatre. Ten disponuje dokonalým technickým zázemím a variabilitou – a tak výprava Lizzie Slachan doslova ohromila. Diváci se ocitají pod nebem plným hvězd, jako by se hlediště proměnilo v planetárium, scénické proměny jsou rychlé a dokonalé. Nad tou nejpůsobivější, kdy se během několika vteřin promění prakticky prázdná scéna v dokonalou iluzi velkého škuneru, publikum vydechlo úžasem.
Stevensonův Ostrov pokladů se v nové interpretaci stal překvapivě především ženskou záležitostí. Podle autorky adaptace si i holky jako malé hrají na piráty. Ústřední postava plavčíka-vypravěče Jima se tak proměnila v holku, a ženy se objevily i v dalších rolích, včetně svérázných pirátek. Pro pětadvacetiletou Patsy Ferran je role Jima debutem v Národním, podobně jako pro třiatřicetiletou režisérku Polly Findlay inscenace Ostrov pokladů. Ta si ale odsloužila v NT už několik sezon jako asistentka režie. Pro radost divákům přidal Ostrov pokladů i hereckou hvězdu, totiž Arthura Darvilla, známého jako Doktor WHO, který se proměnil v charismatického dlouhovlasého syčáka, jednonohého Johna Silvera. Ostrov pokladů je vzorovým představením pro rodinné publikum; pro děti má zábavnost, kouzlo i lehké poučení, pro dospělé humorný nadhled a nostalgii.JANA SOPROVÁ
Bude
Přehlídka Dance transit. PRAHA.LEIPZIG.DRESDEN představí aktuální taneční tvorbu na scénách v Praze, Drážďanech a Lipsku. Českou část programu zahájí 8. února soubor 420People v nové choreografii Phrasing the Pain od Ann Van den Broek a lipský tanečník Hermann Heisig v duetu Pongo Land, 10. února se mohou diváci seznámit s Wagnerem Moreirou a jeho projektem Um(-)räumen!, kterého doplní Davide Sportelli s Vessels, 12. února pak přehlídku zakončí Anna Till ve FLAT SCREAM a NANOHACH pod vedením Veroniky Švábové s inscenací MOVE ON. Festival bude pokračovat 28. února v Lipsku a od 27. února do 6. března vyvrcholí v Drážďanech. V každé části festivalu se představí místní taneční scény – Prahu budou při hostování v HELLERAU a divadle LOFFT reprezentovat Spitfire Company, VerTeDance nebo Peter Šavel a Tereza Ondrová, vysvětluje Markéta Perroud, která je koordinátorkou festivalu za Tanec Praha. Na závěr festivalu bude odbornou porotou udělena cena v podobě společného koprodukčního projektu.lds
Druhý ročník festivalu Cirkopolis bude probíhat od 15. do 21. února v Paláci Akropolis a divadle Ponec a zaměří se na současnou francouzskou novocirkusovou tvorbu. Držíme se svého cíle prezentovat to nejzajímavější, co Evropa nabízí. Soustředíme se na menší, intimnější projekty, která mají velmi unikátní poetiku, vysvětluje Petr Boháč, dramaturg Paláce Akropolis, jenž společně se sdružením Cirqueon festival pořádá.
Festival zahajuje 15. února v Paláci Akropolis žonglérské uskupení Cie DeFracto s nejnovějším projektem Flaque, kombinujícím brilantní a velmi osobitou žonglérskou techniku s pohybovým uměním. Flaque vychází z jednoduchého konceptu hry, žongléři diváka, ale i sami sebe, neustále překvapují, rádi hrají v rozličných prostředích od industriálních prostor, kostelů až po kluby a divadelní sály, říká Šárka Maršíková, dramaturgyně festivalu. Jedním z hlavních lákadel festivalu je projekt Oktobre, jež bude uveden ve dnech 16.–18. února v divadle Ponec. Kombinuje prvky nové magie s brilantními hereckými a akrobatickými výkony jednoho z nejlepších kouzelníků současnosti Yanna Frische. Festival zakončí 21. února jednorázové představení Cirkopolis vol 3 v režii francouzského režiséra a pedagoga Florenta Bergala a několika evropských novocirkusových performerů.
Program festivalu obohatí série workshopů a seminářů, nabídne také mezinárodní setkání profesionálů s tématem: Příhraniční spolupráce ve střední Evropě. Letos poprvé míří festival také do regionů – projekt Flaque skupiny DeFracto se odehraje také v Jihlavě a Olomouci.lds
Komentáře k článku: Bylo & bude 3/2015
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
