Bylo & bude 5/2015
Bylo
VÁCLAV HAVEL’S HUNT FOR A PIG
„Výzvy, hry, paradoxy Václava Havla“ je název volného cyklu pořadů v Knihovně Václava Havla, který připravuje Anna Freimanová a věnuje se v něm Havlově divadelní tvorbě. V úterý 11. února bylo na programu fiktivní česko-anglické interview Prase, s jehož zveřejněním autor nepočítal. Text vznikl ze dne na den pro pobavení společnosti, která slavila letní zabijačkou na Hrádečku narozeniny Olgy Havlové. Recesistické uskupení Hrobka ho poté vydalo v samizdatovém časopise Nový brak. Za svou divadelní historii vděčí až Vladimíru Morávkovi, kterého téma podvodného obchodu inspirovalo k propojení Prasete s Prodanou nevěstou.
Návštěvníky večera do kontextu a nálady uvedly filmové záběry ze soukromých archivů zachycující amatérskou řezničinu party disidentů. Dialog o peripetiích shánění nedostatkového zboží-prasete a čecháčkovské vypočítavosti předčítal hostům v létě 1987 Havel sám, tady ho přednesli herec Jiří Ornest a novinářka Veronika Bednářová z Reflexu. Sálem kolovalo první oficiální vydání Prasete z nakladatelství Gallery a Petr Oslzlý vyprávěl, jak ho objevil při zkouškách inscenace Cirkus Havel a jak se Havel díky Morávkově úpravě vlastně stal autorem opery a sklidil za ni uznání nezasvěcených off-broadwayských kritiků. Zazněla také Havlova vzpomínka na letmé setkání s Gorbačovem a identifikována byla postava záhadného Kešota. Tématem dalšího setkání 21. dubna je mini hříčka Chyba. Některé videozáznamy z akcí jsou na youtube kanálu Knihovny V. H.VERONIKA BOUŠOVÁ
TV OPERNÍ KONZERVY
České publikum je velmi konzervativní, myslí si kulturní výsadkář Petr Fischer a zeptal se na to ve svých Konfrontacích (12. února) Adama Plachetky a Petra Kofroně. Jestli to je vůbec pravda, nezkoumal, a kde k té hlouposti přišel, neřekl. Ještě tak nejspíš na stanici ČT art, soudě dle záznamů oper, jimiž tamější dramaturgové kazí vkus publika. A v tom to je: vkus diváků určují divadelníci tím, jakou estetiku – a jakým způsobem – jim nabízejí! Média v tom mohou pomáhat nebo překážet. Chudák Adam Plachetka nechápal, na co se Fischer vlastně ptá. Petr Kofroň si jeho naivní otázky vychutnal jako bazilišek, bavil sebe i všechny, co o věci něco vědí. Jen neměl otráveně hlásat, že už se v Národním divadle o nic nepokouší a že už chce jen nějak dožít – podle mne zase blufoval v reakci na operně budovatelské Fischerovy otázky.
Kdyby Petr Fischer vyrazil na některé z představení festivalu OPERA 2015, nebo se alespoň podíval do jeho programu (ČT festival ignorovala), asi by se podivil, že jen dvě z osmnácti inscenací lze označit nálepkou tradicionalistické, jen pět z nich za dramaturgicky obvyklé. Návštěvnost festivalu byla po čertech vysoká.
Záhy na ČT art k debatě přispěli záznamem opery Adriana Lecouvreur z Covent Garden z roku 2011 (20. února), hezky zazpívané, zdobně kostýmované, v realistických kulisách… No jako ze života!JOSEF HERMAN
Na nově vybudované studiové scéně NA PŮDĚ v Jihočeském divadle se ve čtvrtek 19. února konala první premiéra. Inscenace Poker face vznikla podle textu Petra Kolečka, který napsal pro mezinárodní projekt Generační ikony, iniciovaný Divadlem Letí. V komorním rodinném příběhu se během jednoho vánočního večera prolínají minulé i současné události: poznáváme tři generace, dva politické režimy, dvě ideologie. Inscenaci režíroval Thomas Zielinski a do hlavní role světové hvězdy v pokeru obsadil Věru Hlaváčkovou. Studiová scéna se nachází v podkroví budovy Jihočeského divadla a kapacita hlediště je určena asi pro sto diváků. Bude také sloužit jako zkušebna. LDS
DIVADLO NA TAHU se vrátilo na místo, kde se před čtyřiceti lety při legendární světové premiéře Havlovy hry Žebrácká opera „narodilo“. V Divadle Horní Počernice uvedl soubor 25. února dvě jednoaktové hry Eugèna Ionesca Lekce a Třeštění ve dvou v režii svého principála Andreje Kroba: Jsme příznivci dramatika Václava Havla a jeho divadelních her. Václav Havel byl zase velkým vyznavačem divadelních her Eugèna Ionesca. Proto je logické, že po Ionescově slavné hře Plešatá zpěvačka, kterou úspěšně hrajeme již více než deset let, jsme se opět k Ionescovi vrátili.RES
CHVÁLA FANOUŠKŮM
Internetový portál i-divadlo oznámil na konci února pojedenácté vítěze své výroční ankety. Tohle hlasování je mezi ostatními cenami či anketami výjimečné. Na rozdíl od Divadelních novin, Světa a divadla nebo porot Thálií v něm nerozhodují odborníci – publicisté, kritici či divadelníci, ale blíže nespecifikovaná veřejnost. Výsledky na i-divadle tak jako jediné vypovídají cosi o preferencích publika – i když samozřejmě můžeme snadno zpochybnit jejich reprezentativnost. Letos hlasy do této ankety poslalo 423 lidí. Mohli přidělit v každé z deseti kategorií bod maximálně pěti inscenacím, divadlům či uměleckým výkonům.
Mezi vítězi se tak najednou objevují inscenace a divadla, která bychom v jiných anketách marně hledali. Soukromé „bulvární“ scény, jako je Divadlo Kalich, nebo ty příspěvkové, na které zahlíží kritika s jistým opovržením, jako Městské divadlo Brno nebo Městská divadla pražská, se tu střídají na čelných místech s miláčky recenzentů, jako jsou Divadlo v Dlouhé či Divadlo Na zábradlí. Co mohou mít tyto scény společného? Odpověď se nabízí: fanoušky. Ti preferují v kategorii osobnosti populární divadelníky (často velmi aktivní na facebooku nebo jinak intenzivně komunikující s publikem): Jiřího Havelku, Davida Drábka, Rosťu Nováka, Stanislava Mošu, Dana Špinara… Jejich práce se objevují v různých kategoriích a jejich popularita se odráží i v hodnocení divadel, kde působí, herců v jejich inscenacích… Třeba Špinarův Hamlet i jeho protagonista Patrik Děrgel obsadili první místa, druhá skončila scénografka inscenace Iva Němcová.
Druhým klíčem jsou samotná divadla, která umí kolem sebe vytvořit společenství, „svoje“ publikum (nebo je vybídnout k hlasování). V tomto směru je poučné pořadí nejoblíbenějších divadel: Městské divadlo Brno, Divadlo v Dlouhé, Divadlo Kalich, Klicperovo divadlo a Švandovo divadlo, pak Zábradlí, Dejvice. Ale překvapivě vysoko jsou i Slovácké divadlo nebo Divadlo Husa na provázku. Hned je vidět, kdo práci s obecenstvem (případně hlasování v anketách) nepodceňuje.
Nečekaně boduje na i-divadle také inscenace Velvet Havel, která zcela ovládla i Ceny divadelní kritiky (bývalé Radoky) a umístila se dobře i v anketě Divadelních novin, zatímco jiná, v odborných anketách dominující inscenace – Maryša z brněnského HaDivadla –, je na i-divadle až padesátá druhá. Rozdíl mezi velikostí fanklubu Václava Havla a „děvčice nešťasné“ je tedy evidentní… MARIE RESLOVÁ
PAVEL KOHOUT měl 21. února premiéru své adaptace Orwellova románu 1984 v městském divadle v Řezně (Theater Regensburg). Hra s názvem 1984 – Noční můra byla uvedena v režii Evy Veiders v cyklu Mladé divadlo. Historii své adaptace popsal dramatik pro DN: V roce 1983 oznámilo Orwellovo londýnské nakladatelství, že z adaptací právě aktuálního románu, které mu dojdou do konce roku, zvolí jedinou, kterou povolí uvádět, aby neztratilo kontrolu kvality. Vybrán byl pak text 1984 – a nightmare přeložený z německy psaného originálu 1984 – ein Albtraum nedobrovolného emigranta Pavla Kohouta. Světovou premiéru proto uvedl vídeňský Volkstheater a po něm další scény v Evropě i Americe. Česká verze 1984 – noční můra vyšla ve sborníku Pět a Pat vydaného v roce 2008 brněnským nakladatelstvím Větrné mlýny.
V sobotu 7. března uvede Staatsschauspiel Dresden Kafkovu Ameriku v adaptaci Ivana Klímy & Pavla Kohouta v režii Wolfganga Engela.RES
HLAS AMERIKY se jmenoval první z řady koncertů věnovaných 60. výročí konce druhé světové války. Orchestr Ensemble Opera Diversa na nich během celého roku představí hudbu tehdejších spojenců. V brněnské Redutě zazněly 2. března z americké hudby čtyřicátých let minulého století skladby autorů známých (Aaron Copland, Samuel Barber, George Antheil) i méně známých (Arthur Berger, David Diamond), některé v české premiéře. Koncert dirigovala Gabriela Tardonová, vystoupili mladí instrumentalisté – flétnistka Iveta Kundrátová, hobojistka Romana Mazáková a trumpetista Jozef Zimka.JH
ČESKÉ HRY V BULHARŠTINĚ Sborník her českých autorů Malé hry pro malé scény vyšel v nakladatelství Panorama Plus v bulharské Sofii. Texty, které vybral a předmluvou opatřil divadelní publicista a kritik Jan Kerbr, přeložila bohemistka Margarita Kručkijeva. Bulharské scény tak mají nově k dispozici texty Karla Steigerwalda (Marta Peschek jde do nebe), Arnošta Goldflama (Červená knihovna a Ředitelská lóže), Daniely Fischerové (Král omylů), Romana Sikory (Smrt talentovaného vepře) a Aleny Zemančíkové (Ulrika). Překlady a vydání sborníku podpořilo české ministerstvo kultury. RES
Bude
SNĚZ TU ŽÁBU! – první ročník festivalu francouzského divadla proběhne od 2. do 6. března. Organizátoři v pražském prostoru Venuše ve Švehlovce nabídnou především scénická čtení nových francouzských textů a diskuse s českými i francouzskými umělci a odborníky. Nahlédnout do současné francouzské dramatické tvorby umožní série tří scénických čtení, která připravují mladí čeští režiséři: Linda Dušková (Nicolas Doutey: Odcházím dvakrát), Simona Petrů (Sigrid Carré-Lecoindre: Rapsodie bez tváří) a Janek Lesák (Suzanne Lebeau: Lidožroutek). Diváci však mohou zhlédnout také francouzskou clownpunk inscenaci Warpig, která byla úspěšná na posledním Avignonském divadelním festivalu, a divadelní adaptaci francouzského filmu Loni v Marienbadu souboru Depresivní děti touží po penězích.lds
Komentáře k článku: Bylo & bude 5/2015
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
