Bylo & bude 6/2015
Bylo
PŘÍJEMNÉ ABRAHÁMOVINY
Přesně na den (a snad i na minutu) po padesáti letech zahájili 27. února v 19.30 ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka s režisérem Ladislavem Smočkem oslavu výročí legendární scény Ve Smečkách. Zprvu se uskutečnila čtená ukázka z vůbec první inscenace Činoherního klubu – hry Ladislava Smočka Piknik, v níž účinkovali tehdejší protagonisté Jiří Hálek, Jan Kačer a Josef Somr, za již zesnulé „zaskočili“ Otmar Brancuzský a Martin Finger. Jako by se čas alespoň na těch dvacet minut vrátil zpátky… Pak ředitel Procházka s režisérským triem divadla Ladislavem Smočkem, Martinem Čičvákem, Ondřejem Sokolem a také výkonným ředitelem ČT art Tomášem Motlem (tato stanice v souvislosti s výročím nasadila do programu několik záznamů zdejších inscenací) pokřtili knihu Činoherní klub 2005–2015.
Ta – v elegantní grafické úpravě Josky Skalníka – připomíná i první léta nového tisíciletí v krátkém zamyšlení Romana Císaře a ukázkách z kritických reflexí premiér Činoherního klubu. Poslední dekádu pak analyzuje text Kamily Černé a evokují fotografie z inscenací. Kniha přináší také rozhovory se všemi kmenovými umělci divadla (režiséry a herci), které pořídilo kvarteto publicistů Richard Erml, Jan Kolář, Milan Tesař a Zdeněk A. Tichý.
Po křtu prohlásil z pódia Vladimír Procházka: …a divadlo je vaše, což všichni přítomní rádi využili. Potkalo se tu mnoho starých známých, diskutovalo se u baru, v hledišti i na schodech, z dřívějších účinkujících v Činoherním klubu byli přítomni Veronika Freimanová či Jan Vodňanský, z osobností blízkých divadlu pak herci Petra Hřebíčková, Ilona Svobodová, Jan Budař, Ladislav Mrkvička, spisovatel Jiří Stránský, překladatel Jiří Josek, pochopitelně i současné hvězdy souboru Ivana Chýlková, Petr Nárožný a další. JAN KERBR
TV JASNÁ ŘEČ Josefa Chuchmy, kterou 2. března věnoval výročí Činoherního klubu, trochu rozptýlila moji nedůvěru v diskusní pořady o umění na ČT art. Pozval si dva redaktory Divadelních novin, bývalého Richarda Ermla a současného Vladimíra Hulce, pohádat se o současné směřování tohoto divadla. Oslavy jeho abrahámovin totiž doprovází diskuse, z velké části generační, o současném stavu a výhledech legendární scény. Moderátor Josef Chuchma zjevně stranil kritickému Hulcovi a čtenáři tohoto čísla DN už vědí, proč. Nicméně hlavní je, že se mluví o aktuálních podstatných věcech – hned poté přišla řeč na další problémy ústeckého Činoherního studia.
ČT art vůbec věnovala Činohernímu klubu zaslouženou pozornost, odvysílala i tři záznamy jeho klíčových inscenací (Revizor, Hráči, Návrat do pouště). Záznamy činoherních představení i jejich nabídka v programu jsou dlouhodobě uznáníhodné.
Ale to, že ČT art 7. března premiérově odvysílala záznam inscenace barokní opery Jeana-Philippa Rameaua Platée, považuji za naprostou bombu! Záznam byl pořízen vloni 27. července v jízdárně Louckého kláštera v rámci Hudebního festivalu Znojmo, kde inscenace evropských parametrů vznikla jaksi bokem. Neumím si vysvětlit, proč po ní dosud konzervativní operní redaktoři sáhli. Ale udělali nejlépe, jak mohli!JOSEF HERMAN
SKUTR nepovede českobudějovickou operu. Od loňského července jednali ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek a dirigent Mario De Rose s Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským o angažmá do vedení operního souboru. Nastoupit měli v polovině října 2015 poté, co ukončí své umělecké závazky na jiných projektech. Vůbec poprvé se měli šéfování zdejší opery ujmout uznávaní, leč uměleckým původem a převážnou částí své tvorby na operu nespecializovaní tvůrci. Jak oba uvedli 4. března ve společném prohlášení s ředitelem Průdkem, právě z obav, zda budou schopni zajistit provoz opery včetně všech povinností a odpovědnosti, která je s vedením opery spojena, nabídku odmítli. Přislíbili však nastudovat příští a přespříští rok v Jihočeském divadle po dvou inscenacích v opeře nebo v jiném souboru. Lukáš Průdek tedy musí hledat jiné řešení, jak existenci a vedení jihočeské opery zajistit.HER
ZMIZELÉ DVOJČE JIŘÍHO KYLIÁNA Možná si ani neuvědomujeme, jak významnou osobností světového tance je choreograf Jiří Kylián. Ale ještě míň jsme si vědomi jeho lidské velikosti. Právě takového jej představuje nejnovější dokumentární film na námět Jaroslava Boučka a v režii Martina Kubaly (který také stál za kamerou) lapidárně nazvaný Jiří Kylián. V české premiéře jej 9. března uvedlo kino MAT v Praze, světová se konala 15. března na festivalu Cinedans v Amsterodamu. Hodinový snímek vznikl při přípravách Kyliánova posledního – rozlučkového – večera na jevišti Nederlands Dans Theater (Nizozemské taneční divadlo), jenž byl složen ze tří Kyliánových baletů: Tar and Feathers, Vanishing Twin a Claude Pascal (Dehet a peří, Zmizelé dvojče, Claude Pascal). Zachycuje choreografa v domácím prostředí jeho haagského divadla, které bylo postaveno v roce 1988 podle návrhu architekta Rema Koolhaase (v úzké spolupráci s Kyliánem). Kylián je nazývá nejlepším prostorem pro prezentaci soudobého tance na světě. Přesto mu – jak se dozvídáme – hrozí zbourání… O tom ale dokument primárně není. Kylián v něm mluví o sobě, svém životě, své práci. Věcně, klidně, hloubavě, s obrovskou – až aristokratickou – grácií. Sledujeme jej při zkouškách, vidíme jeho tanečníky, hudebníky, spolupracovníky. Velký prostor mají nádherně nasnímané detaily ze zkoušek i představení.
Kylián údajně poprvé během své kariéry umožnil filmovému štábu vstup přímo na jeviště. O námětu choreografie Zmizelé dvojče říká: Četl jsem, že některé ženy čekaly dvojčata, ale nakonec se jim narodilo jedno dítě. Zajímalo mne, kam se to druhé ztratilo. Jednou dokonce kostřička jednoho srostla s druhým, narozeným. Možná každý z nás máme někde v sobě své zmizelé dvojče, musíme se s nějakým svým dvojčetem rozloučit, umře vedle nás a my musíme žít dál. Jako by tím anoncoval svůj odchod z NDT. Po dnešku již s NDT nebudu mít nic společného, zcela patří mým následovníkům, říká věcně a nepateticky po posledním večeru v NDT. Elegantní, důstojný dokument o elegantní, důstojné osobnosti. Nenechejte si jej – až bude v kinech či ČT – ujít.VLADIMÍR HULEC
MUZEUM LOUTKÁŘSKÝCH KULTUR v Chrudimi otevřelo 14. března mimořádnou výstavu. Její první část Bílé prapory nad Evropou přináší pohled na české i světové loutkářství v období nástupu fašismu i během druhé světové války.
Čeští loutkáři se připojili k boji za demokracii. Nově uváděné alegorické hry cíleně podněcovaly odpor proti okupantům. Za odbojovou činnost byl 18. ledna 1944 zatčen profesor Josef Skupa. Loutky Spejbla a Hurvínka byly při domovní prohlídce gestapem zabaveny a „uvězněny“ až do konce války v trezoru.
Při sledování těchto a rozličných jiných politicky dvojsmyslných výjevů – tak kupříkladu ve výjevu, v němž vystupuje Hurvínek v roli zázračného dítěte, je možno spatřovat přímý výsměch Vůdci – Benešovi přívrženci samým nadšením přímo třeštili… taková představení zničí více, nežli lze vybudovat za celý rok práce na výchově českých lidí k říšskému smýšlení, píše se v tajné zprávě vypracované pražským ústředím SS z 15. ledna 1944.
Druhá část výstavy s názvem Říše loutek – 95 let bez přestávky ukazuje životaschopnost české loutkářské tradice na příběhu jedné z našich nejvýznamnějších loutkohereckých divadelních scén. Divadélko V Říši loutek založili sochař Vojtěch Sucharda a jeho žena, malířka Anna Suchardová-Brichová. Divadlo se ve své době stalo senzací, bylo dokonce označováno za nejmodernější loutkovou scénu na světě. Dne 20. května 1929 zde byla založena mezinárodní loutkářská organizace UNIMA.
Mezi mnoha artefakty dokumentujícími zápas českých loutkářů za svobodu budou návštěvníci moci zhlédnout i unikátní soubor loutek Václava Podsedníka, který vznikl během jeho služby u československých jednotek ve Velké Británii.
Výstava bude otevřena do 10. ledna 2016.RES
Bude
První ročník festivalu Bazaar nabídne nové a provokativní pohledy na téma identity v současné Evropě. Festival, který se uskuteční ve dnech 18. a 22. března v Praze, uvede přes třicet umělců z oblasti pohybového a tanečního umění, kurátorů a akademiků ze zemí střední, východní a jižní Evropy.
Sobotní Bazaar představí ve scénické instalaci koordinované polským režisérem Wojtekem Ziemilským dvě desítky divadelních ukázek, krátkých skečů i blízkých setkání. Připravilo je dvacet čtyři vybraných umělců, kteří se zapojili do projektu Identity.Move!, jenž festival Bazaar zastřešuje. Tito umělci dostali možnost pracovat na výzkumu tématu identity během rezidenčních pobytů. Jeden z projektů – Dior in Moscow litevské dvojice Agniji Šeiko a Ingridy Gerbutavičiūtė – se například věnuje výzkumu identity sovětské a postsovětské ženy. Na základě řady rozhovorů s litevskými i českými ženami, které byly v době rozpadu východního bloku ve svých třiceti letech na vrcholu sil, autorky zachytily proměny ženského těla v čase, na pomezí dvou epoch – komunistické a postkomunistické.
Každý festivalový den pak nabídne dvojici představení, která akcentují celou škálu témat. Old Chaos, New Order vykresluje problematický a nerovný vztah Západu a Východu, Mraky nastolují otázku osobního vyrovnání s komunistickou minulostí vlastní rodiny a vlastní země, projekt Parallel se zabývá sexuální identitou a Victory Day ukazuje vyprázdněnost revolučních frází a symboliky.
Vedle hostujících představení budou součástí festivalového programu také workshopy pro odbornou veřejnost, Dopolední fórum přednášek, diskuse s mladými kritiky i odborníky a večerní party.LDS
Vlámský spisovatel, esejista a performer Pieter De Buysser uvede 22. a 23. března v Divadle Archa inscenaci Immerwahr inspirovanou životem Clary Immerwahr, manželky chemika, který vyvinul umělé hnojivo, ale stal se též otcem chemických zbraní. Clara považovala manželův vynález za úchylku vědy. Po večírku na oslavu vynálezu se zastřelila mužovým služebním revolverem.
Předtím, 19. a 20. března, uvede Archa i další úspěšnou hru Pietera De Buyssera Book Burning (Pálení knih). Ředitel Archy Ondřej Hrab k hostování vlámského umělce dodává: Pieter De Buysser propojuje magické možnosti jazyka s radikální imaginací a hravou performancí. Není překvapením, že se představení Book Burning stalo nejen událostí vlámského divadla, ale okouzlilo i pražské publikum. V souvislosti s posledními událostmi je toto představení čím dál víc aktuální. Pieter De Buysser je jedním z významných světových umělců, kteří se do Archy za vstřícným a chápavým publikem rádi vracejí. Tentokrát máme dokonce možnost vidět jeho nové představení Immerwahr jako první v Evropě, jen několik dnů po domácí premiéře v Bruselu.RES
STORYSLAM – Světový den vyprávění proběhne 20. března v pražském Langhansu. Tématem letošního ročníku jsou Přání. Festival příběhů a vypravěčského umu, kterým se Česko zapojí do mezinárodní sítě oslav World Storytelling Day, nabídne během jednoho dne několik workshopů, přivítá české i zahraniční hosty a představí zajímavé tematické projekty. Kdokoliv odvážný navíc bude mít možnost, vyzkoušet si před obecenstvem vyprávět vlastní příběh.
Cílem festivalu je podat zprávu o tom, že storytelling je tvořivý způsob přemýšlení o příběhu, díky kterému můžeme snáze chápat a vykládat svět kolem nás. Účastníci festivalu si budou moct sami vyzkoušet své vypravěčské dovednosti nebo si zahrát příběhové hry. Dozví se také informace o základech metody storytellingu nebo o tom, jak funguje tato forma v zahraničí, říká ředitelka festivalu a zkušená lektorka vyprávění Barbora Schneiderová. Festival pořádá občanské sdružení Storytelling a vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni, o. p. s.RES
Komentáře k článku: Bylo & bude 6/2015
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
