Bylo & bude 7/2015
Bylo
DIVADLO JAKO MAROLDOVSKÉ PANORÁMA Performance Letec v opuštěném domě v centru Prahy měla premiéru 12. března v ulici Nekázanka č. 18 a připomínala divadelní instalaci. Na stejném místě před třemi lety se odehrál formálně obdobný projekt Jana Nebeského a Egona Tobiáše Příliš tichý nos. Zhruba hodinu a půl trvající produkci, která poté byla uvedena ještě čtyřikrát, připravili studenti a spolupracovníci KALD DAMU pod režijním vedením absolventa teorie a kritiky DAMU Lukáše Brychty. Ten ji uvedl jako součást svého doktorského výzkumu zaměřeného na formy tzv. imerzivního divadla (divadlo, které diváka vtahuje do děje tím, že jej obklopí a udělá součástí představení).
Diváci se volně pohybovali polorozbořeným domem, kde se v jeho výtvarně pojednaných místnostech, v podstatě realistických instalacích (někde byl stůl s řadou artefaktů visících ze stropu, jinde malý kabaret se stolky a židličkami a onde třeba labyrint vytvořený reflektory prosvětlenými papírovými plochami, místnost s písečnou podlahou, pařezem a lopatkou či pokoj plný rozpadajícího se nábytku a suchého listí), tu a tam odehrávaly malé divadelní akce, na určené téma vesměs improvizované dramatické situace. Jednalo se o výjevy ze života Antoina de Saint-Exupéryho, citace jeho deníků a povídek. Absencí výraznější dějové linky, která by diváka vedla (jako tomu bylo v případě zmíněného Nosu či této akci blízkého Golema ve Vile Štvanice), či aspoň propracovaných dramatických situací se však po krátké chvíli stala akce úmornou poutí po mírně se (v návaznosti na akce) proměňujících temných místech, respektive místnostech. Performanci chybělo to nejpodstatnější: smysl. O Exupérym ani jeho díle jsme se mnoho nedozvěděli, herci neměli co hrát a výtvarníci (natož autoři zvukové stránky) se taky příliš neukázali. Snad jen ta světla, jež každý prostor charakterizovala, měla propracovanější, vrstevnatější koncepci.
Obávám se, že při tak málo nápaditém, naivisticky až amatérsky pojednaném dění se tento typ produkcí, byť nabízejí obrovské možnosti, velmi rychle umělecky a hlavně divácky vyčerpá. Může skončit na okraji zájmu jako Maroldovo panoráma Bitvy u Lipan. Kdysi se také jevilo jako nová možnost, ba větev výtvarného umění. A dnes…
VLADIMÍR HULEC
STANISLAV DOUBRAVA KRÁLEM České centrum světové organizace divadel pro děti a mládež ASSITEJ jmenuje od roku 2002 na festivalu, který pořádá u příležitosti Světového dne divadla pro děti a mládež, vždy na jeden rok „krále“ (či „královnu“) tohoto divadelního oboru u nás. Letos se jím v pondělí 16. března stal – a Cenu ASSITEJ získal – Stanislav Doubrava. Za dlouholeté vedení Naivního divadla Liberec, ve kterém inicioval řadu původních českých her pro děti vesměs školního a předškolního věku a umělecky vysoce kvalitních inscenací moderního i tradičního loutkářství, jež zanechává hlubokou stopu jak v českém divadle, tak – především – pozitivně formuje estetické a hodnotové vnímání dětí a dospívající mládeže.
Blahopřejeme.RED
JÁ/TY/ONI… Z Provolání ke Světovému dni divadla pro děti a mládež, které zaznělo 20. března:
Jednota „já a ty“ je na scéně tak silná, že vytváří „nás“ ve smyslu tajného jazyka. Účastnit se divadelního výstupu jako divák – nebo jak by řekl brazilský divadelník Augusto Boal – tvůrčí divák, je vždy vzájemným spojením a přijímáním víry, jaké jsme byli schopni v našem dětství.
Dítě dochází k poznání existence světa pomocí hry s realitou. Dítě se může učit pouze z drobných chvilek zkušeností, neboť nezná vzory, pravidla, dogmata…
Pak někdo další, koho dospělí nazývají „oni“, přijde na jeviště a hraje si se „mnou“.
„Oni“ musí věřit na krásu, musí snít a musí být přeneseni daleko od reality toho, co ostatní lidé dělají. Tito „oni“ nevedou válku, ale pokoušejí se rozumět světu. A tito „oni“ musí tiše sedět udiveni oslepujícím světlem vztahu „já“ a „ty“. Všechno toto „předstírání“ a toto „uvěř“ je tím nejlepším procesem vzdělávání, jaké dítě může získat.
Malala Yousafzai, nositelka Nobelovy ceny za mír pro rok 2014, a Guila Clara Kessous, nositelka ocenění Umělec UNESCO pro mír
(celé znění provolání naleznete na i-DN)HUL
PETER BROOK NA VISUTÉM LANĚ
K devadesátým narozeninám legendárního britského režiséra Petera Brooka (narodil se 21. března 1925) uvedla Česká televize 18. března francouzský dokumentární film Visuté lano. Před třemi lety ho natočil jeho syn, filmový režisér a dokumentarista Simon Brook. Dvaapadesátiminutový snímek zaznamenává Brookovu divadelní metodu prostřednictvím pohledů do jeho zkoušek nebo spíš hereckých dílen. Leitmotivem tohoto filmového průvodce po způsobu Brookovy práce je chůze po imaginárním visutém laně, která je metaforou situace herce v prázdném prostoru jeviště. Účastníci dílny se po jednom takovém ve svých představách procházejí, cvičí s bambusovými tyčemi, improvizují na hudbu z Mozartovy Kouzelné flétny, zkoumají takzvanou sdílenou mysl nebo rychlost vyprávění příběhu.
Jednotlivá cvičení ohromí svou jednoduchostí a názorností výkladu. Zazní v něm i mnohé obecnější úvahy: Během mnohých divadelních představení dojde k okamžiku, kdy se oprostíte od běžných starostí. Najednou jste volní. A ten zážitek je spojen s neobyčejným pocitem štěstí. Byla by to nádhera, kdyby něco podobného mohli prožívat i lidé mimo divadelní prkna. Už jenom pro ten pocit… Ale to už bychom asi chtěli příliš. Hercům je však dopřáno, aby to zažívali. Byť jen občas na prchavý okamžik, v omezeném magickém prostoru jeviště. (…) Pokusit se zjistit, kde se bere svoboda. Každý z nás by měl být svobodný každým atomem svého těla. Vždy, když to nastane, zůstaneme nad tím stát v úžasu.
Tento pohled do Brookovy divadelní kuchyně určitě stojí za vidění – je dostupný v i-archivu ČT. MARIE RESLOVÁ
PŘEDSTAVILI SE MLADÍ PĚVCI Na Burze mladých zpěváků (23. března) se v hlavním sále budovy Státní opery na pravidelném každoročním předzpívání představilo šestatřicet mladých adeptů pěvectví. Doprovázeni kvalitními korepetitory předvedli své schopnosti potenciálním zaměstnavatelům z operních a muzikálových divadel i agentur, dirigentům, režisérům, dramaturgům. Poslechnout si je přišli i hlasoví pedagogové a novináři. Mladí pěvci mohli konzultovat své výkony s dvěma zkušenými pedagogy Libuší Márovou a Luďkem Löblem. Přes pět hodin trvající přehlídku nastupující pěvecké generace zorganizovala Jednota hudebního divadla ve spolupráci s Národním divadlem, moderovala Radmila Hrdinová.HER
O DIVADELNÍCH PROROCÍCH a pocitu nevyhnutelného konce světa píše v letošním poselství k Mezinárodnímu dni divadla polský režisér Krzysztof Warlikowski: Mistry divadla lze nejlépe nalézt daleko od divadla. Obyčejně jsou to ti, které divadlo nezajímá jen jako mašinerie na reprodukci různých klišé a konvencí.
Takové tvůrce nachází Warlikowski mezi prozaiky: …přemýšlím o spisovatelích, kteří již víc než před sto lety prorocky, byť zdrženlivě, vylíčili soumrak evropských bohů, který naši civilizaci pohroužil v dodnes nevyjasněnou tmu. Mám na mysli Franze Kafku, Thomase Manna a Marcela Prousta. Dnes bych do tohoto kroužku proroků zařadil i Johna Maxwella Coetzee. Jejich společný pocit nevyhnutelného konce světa, nikoli planety, ale modelu mezilidských vztahů, společenského pořádku a revolt, nás nyní dalekosáhle doprovází.
Ve své představě divadelního umění se světově proslulý polský režisér opírá o citát z Kafkovy povídky Prométheus. Divadlo by podle Warlikowského mělo: Nahlížet tam, kam hledět není dovoleno. (…) vycházet z hluboké pravdy a končit v nevysvětlitelném…
Mezinárodní den divadla byl ustanoven v roce 1961 Mezinárodním divadelním institutem (International Theatre Institute – ITI). Každoročně ho 27. března slaví divadelníci po celém světě. Při této příležitosti zazní vždy také mezinárodní poselství, jehož autorem je světově proslulá divadelní osobnost. V roce 1994 to byl Václav Havel.RES
Bude
REBELOVÉ DĚTEM Šestnáctý ročník soutěžního festivalu Dítě v Dlouhé se uskuteční ve dnech 7.–12. dubna. Zahájí ho slavnostní představení inscenace O líné babičce. Pohádku zahraje domácí soubor – Divadlo v Dlouhé – také k příležitosti 50. výročí založení Klubu mladých diváků.
Jednotícím tématem všech festivalových titulů je rebelství. Buřiči jsou legendární zbojníci Ondráš a Juráš, v Dalskabátech se vzepřou vesničané a čerti moci úřední i pekelné, v inscenaci Ronja odmítají malí hrdinové přijmout letité nepřátelství svých rodin, psaná i nepsaná pravidla policejních postupů porušuje svérázný detektiv ve Vraždě na Nilu.
Jisté rebelství lze nalézt i v inovativním inscenačním pojetí. Například Dalskabáty jsou důsledně výtvarně i pohybově stylizovány jako komedie dell’arte se specifickými typy české vesnice a doprovázeny ryčnou dechovkou balkánského ražení. Živě hraná hudba i tanec beskydských zbojníků Ondráše a Juráše navozují spíš než folklor atmosféru rockového koncertu. S překvapivým přístupem k loutkovému divadlu přišlo Naivní divadlo, v jehož inscenaci nazvané Třetí gong aneb Loutky hrají divadlo si skutečně loutky hrají s loutkami, tedy jedny loutky vodí jiné, dodala Karola Štěpánová z Divadla v Dlouhé.
Festival nabídne také jedenáct doprovodných akcí a workshopů. Nejlepší inscenace opět získá na základě divácké ankety cenu Vojty Šálka. Loni ji obdrželo Naivní divadlo Liberec za inscenaci O beránkovi, který spadl z nebe.LDS
10 + 1 LET NA SKUTRu už „projel“ režijní tandem Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Svoje výročí oslaví minifestivalem v holešovických Jatkách 17. a 18. dubna. Ve dvou dnech se odehrají čtyři autorská představení uskupení STK Theatre Concept, v němž kromě zmíněného dua režisérů působí i choreografka Adéla Laštovková Stodolová: Bouře, Malá smrt, Ženy a Muži. Doplní je doprovodný program: pohádka pro děti, workshop Josefa Rosena, koncert Fekete Seretlek či otevřená hodina se SKUTR.
Je to bilance, krátké ohlédnutí, říká o festivalu Lukáš Trpišovský. Je to potřeba, aby člověk neztratil kontext, odkud vyšel, a neztratil hlavně směr, kam jde. Nebo lépe řečeno, kam by chtěl jít. Čeho si na společném působení SKUTR váží Martin Kukučka? Že jsme spolu vydrželi. Že stále máme dost respektu a inspirace v tom druhém.RES
PRAŽSKÉ QUADRIENNALE 2015 – světová přehlídka divadla a scénografie zaplní letos poprvé a „v duchu živé výstavy“ v červnu historické centrum Prahy. Odehraje se jak uvnitř významných staveb a památek, tak ve veřejném prostoru. Ovládne pomyslný trojúhelník mezi Staroměstským náměstím, Národním divadlem a Karlovým mostem. Potrvá jedenáct dní a představí díla umělců ze 78 zemí.
Téma letošního PQ zní – Sdílený Prostor: Hudba Počasí Politika. Jeho hlavní programová část Sekce zemí a regionů návštěvníkům nabídne labyrint scénografických výstav z 68 zemí světa, které budou doprovázet živé akce. Divák se může stát součástí interaktivních expozic, a ovlivňovat tak jejich podobu. Národní expozice představí aktuální trendy scénografie a divadla vůbec, včetně světelného a zvukového designu až po nové scénografické přístupy jako site-specific nebo pouliční performance.
Stěžejní akcí PQ je živá výstava Kmeny, během které budou centrem Prahy procházet desítky maskovaných skupin z celého světa. Mnoho zemí si také v rámci svých národních expozic zvolilo doprovodné instalace a program na veřejných místech, například Australané nechají po Vltavě plout originální lodě, Švýcaři nainstalují v prostoru Václavského náměstí rozměrnou rampu, speciální hudebně-umělecká performance se odehraje v Podolské plovárně.
V rámci přednášek, diskusí či workshopů se PQ v odborné části programu zúčastní i divadelní a filmové „hvězdy“: kanadský divadelní mág Robert Lepage, jeden ze zakladatelů berlínského souboru Gob Squad Sean Patten, americká režisérka Julie Taymor nebo francouzský divadelník Philippe Quesne, zakladatel Vivarium Studia.RES
Komentáře k článku: Bylo & bude 7/2015
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
