Bylo jich osmnáct
Bolo nás jedenásť je erbovní album písniček trojice Lasica–Satinský–Filip. Na jevišti bratislavského Štúdia L+S jich však ten den bylo, počítám-li správně, osmnáct, anebo dvacet? Vesměs mládež plus čerstvý jubilant, osmdesátník, který s ní zpíval a s jemnou nadsázkou a ironií glosoval jednotlivé písně, sebe samotného a občas i současný svět.
Oživit legendární LP napadlo Milana Lasicu v roce 2017 na festivalu Pohoda a posléze koncert přenesl do repertoáru svého divadla a 2. února 2020 jej tam uvedl na své narozeniny. Lasica je srdcem swingař a dojemně interpretuje i prvorepubliková slovenská tanga. A teď najednou vsadil na rockový orchestr, byť rozšířený o houslovou sekci, a dokonce o cimbál. Překvapivé? Vlastně ani ne. Jara Filipa, skladatele songů z inscenací Lasici a Satinského, mnohem víc než jazz vábil rock a slovenský folklor – i ten cimbál je tu v řádu věcí. Překvapující spíš je, jak mladá generace bere za svou hudbu a texty svých otců či dědů, jak si s nimi dovede pohrát a přetvářet je třeba i ve stylu funku či rapu. A nečekaný byl také rovnocenný slovní ping-pong „konferujících“, Milana Lasici a šéfa orchestru Michala Kaščáka. Opět důkaz, že chytrý, zasahující, ale neagresivní humor má nadčasovou hodnotu nehledě na generace. Všichni pánové na jevišti hráli a zpívali s obrovským nasazením, ale přece jen pěveckou hvězdou večera byla žena. Dorota Nvotová, která suverénně vládla klávesám a temným, eroticky naléhavým hlasem zazpívala písně svého otce Jara Filipa.
Dvouhodinový program spěl za hluku decibelů tempem rychlíku k finále, po němž publikum včetně přítomné slovenské prezidentky paní Čaputové vstalo a odměnilo účinkující takřka nekonečným potleskem. Lepší dar k osmdesátým narozeninám si Milan Lasica snad ani nemohl přát.
Komentáře k článku: Bylo jich osmnáct
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
