Bžunda s grandiózním Sikorou nekončí
Dlouholetá redaktorka Lidových novin, „Valhala“ divadelní kritiky Jana Machalická nemá nic důležitějšího, než psaní polemik. Pohříchu ztrácí nervy a slovní zásobu, jinak by do omrzení neopakovala vágní formuli, že její oponenti „pletou páté přes deváté“. V roli mediální mluvčí inscenace smíchovského divadla Peníze od Hitlera (ostatně s obdobným posláním pracovala ve stejném divadle v časech, kdy neslo název Labyrint) se jí však nedostává energie pro recenzní práci. Po excesu s recenzí Romana Sikory na inscenaci činohry Národního divadla Čekání na Godota by si jeden pomyslel, že sama napne síly a Sikoru pustí k vodě. Chyba lávky. Sikora bude recenzovat a Machalická polemizovat. Nakonec – proč ne. Sikorova recenze na poslední premiéru Divadla Na zábradlí Ubu se baví režiséra Jiřího Havelky se alespoň vystříhala grandiózního slovníku, a proč by si kolegyně Machalická nevybrala oddechový čas. Idylka se ale nekoná. Redaktorka Machalická nejspíš ani netuší, že její plodný externista provedl učiněný coming out a to v internetovém Deníku Referendum, řízeném Sikorovým někdejším šéfredaktorem v Literárních novinách Jakubem Patočkou. Začátek textu, v němž se Sikora vyrovnával s negativním ohlasem na svou godotovskou recenzi v LN, by mohl náhodného čtenáře uspat. Sikora se v něm stylizuje do rozšafného pantáty, který ke svému údivu rozpoutal „roztomilou bouři ve sklenici vody“.
Tatíkovskou úroveň jeho polemiky dostatečně vystihuje fakt, že Sikora své oponenty zásadně necituje doslova, nýbrž jejich věty „roztomile“ převypráví. Kdo se ale Sikorovým textem prokousal až k závěru, určitě nelitoval. Posuďte sami:
Důvody mého odmítnutí jsou ale také jiného rázu než třeba jen přízemní bavičství dvou hlavních protagonistů, které jsem ve své recenzi akcentoval. A jde v jistém smyslu o důvody politické, ba ideologické. Za smutnou považuji třeba skutečnost, že dva slavní seriáloví herci jsou v podstatě obsazeni do rolí bezdomovců (a je v tuto chvíli jedno, zdali podobný výklad Beckettových postav může vyznění hry napomoci nebo nikoli) a že je to pro ně důvod k nevázanému veselí. Dokonce to chvílemi vypadá, že si herci ze svých postav utahují a zesměšňují je.Nikoli humoru, který by vyvěral z pochopení postav a ze vší bídy jejich postavení. Možná si o nich dokonce myslí, v duchu v Praze oblíbených ideologických doktrín, že si za své neštěstí mohou jen a jen sami. Ale to už tak nějak k českému spíše pravicově smýšlejícímu divadlu, v rámci něhož je povrchní a asociální bavičská komika tolik ceněna, patří. Stejně jako k českým hereckým hvězdám patří, že se necítí mít s těmi až úplně dole cokoli společného. Důležité je, aby byla bžunda. A bžunda není klauniáda a už vůbec ne ta zneklidňující, beckettovská.
Sociálně vyloučení lidé jako by pro ně byli jen vděčným zdrojem komiky.
Nad Sikorovým textem by měl pocítit beckettovský neklid každý, komu tato „bžunda“ cosi historicky připomíná. Ponechme stranou skutečnost, že Sikora svou recenzi v LN postavil na vášnivé obraně Becketta, a přitom smysl existencionálního Godota sám podřezává tím nejtupějším ideologickým nožem. Beckettovi nakonec může být jedno, kdo si jej politicky přivlastňuje, avšak co si máme se Sikorovou kádrováckou rétorikou počít my, pozůstalí?
Přiznám se, že jsem se pokoušel o to, aby na Sikoru reagovali sami divadelníci. Nakonec mě odmítli: prý nechtějí šířit jeho věhlas, o který mu jde. Raději jej ignorovat jako jiné fašouny. Stejně jenom aspiruje na ministra kultury v příští komunistické vládě.
Nevím, nevím. Vždycky mě bavily historky o televizních seriálových hercích, které si prostomyslní diváci ztotožňovali s postavami, jež hráli. Ale tady už začíná veškeré legrace konec, jak říkal jeden plukovník v Boru u Tachova. Nejde ani tak o to, jestli někomu buší srdce víc nalevo, ale když začne recenzent s uhlířskou vírou soudit inscenaci z politicko-ideologických pozic? Kdyby se to aspoň odehrálo v Haló novinách, vem to čert. Ale v Lidových? Jano Machalická, Jiří Peňási, vážně to je taková bžunda?
Komentáře k článku: Bžunda s grandiózním Sikorou nekončí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
kdybyste radši psali o divadle
jaj, osobní spory na vašem divadelněkritickém rybtníčku mě nezajímají. to jsou furt kecy dokola. bla bla bla. radši pište o divadle. škoda papíru.
11.03.2010 (2.04), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
tohle nevyšlo na papíře, takže výtka míří mimo.
a občas je zkrátka trochu potřeba vyčistit vzduch.
11.03.2010 (12.41), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Vaněk jr.
Vojtěchu, a jak dlouho potrvá, než naučíš redaktory DN, že chtějí-li mít tzv. „blog“ a reagovat na něm na texty, které vyšly (jedině) na webu, je záhodno na ně odkázat? http://denikreferendum.cz/clanek/1711-cekani-na-godota-secteno-a-podtrzeno
11.03.2010 (23.36), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
třeba si to tady přečtou, Honzo
12.03.2010 (0.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Patrik Eichler
Ke stejnému tématu dnes v Deníku Referendum píše i Alena Zemančíková => http://www.denikreferendum.cz/clanek/2462-mezi-podstatou-a-ideologii
„V případě Čekání na Godota v Národním divadle a jeho tvůrců a zastánců a Romana Sikory došlo ke střetu různého vnímání a prožívání společenské funkce divadla i prožívání a reflexe reality. Kde je však psáno, že pravdu v tom sporu mají ti z Národního? Skutečná kritika má jít k podstatě věci, ne k osobám sporných stran. Ostatně Roman Sikora se nikomu neotírá o soukromí, konexe, úspěchy nebo komplexy.“
22.03.2010 (9.45), , Trvalý odkaz komentáře,
Roman Sikora
Děkuji, pane Ermle,
lepší svědectví o své upřímné snaze chránit svobodu, zejména tu slova, a demokracii jste nemohl podat. Pro většinu občanů této země bude zcela pochopitelný Váš postoj, v rámci něhož je nutno volat po umlčení každého, kdo nesdílí Vaše „údajně“ ideologií nedotčené názory nebo „údajně“ ideologií nedotčené tendence v tvorbě českých divadelníků. V podobném omylu Vás klidně ponechám. Vysvětlovat cosi Vaší osobě totiž právě začalo být pod mou úroveň a bylo by plýtváním energií.
Nezbývá tedy než trapné haštěření zakončit drobný dotazem, zda-li jste udavačskými suplikami, k nimž, jak dokládá závěr Vašeho textu, přirozeně, svobodně a demokraticky tíhnete, obeslal také Ministerstvo vnitra, centrálu BIS a Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Má společenská nebezpečnost a vaše návyky si to totiž žádají.
Roman Sikora
23.03.2010 (9.33), , Trvalý odkaz komentáře,
richard erml
Milý pane Sikoro,
mám také jenom drobný, čistě technický dotaz. Kam se z článku v denikureferendum 1771 cekani na godota secteno poděla jeho druhá půlka, z níž jsem citoval v blogu Bžunda s grandiózním Sikorou nekončí? Zkrátil jste si jej vy sám, anebo kdosi z vaší internetové redakce? Tam bych na vašem místě upřel svou zvídavou energii. Srdečně Richard Erml
24.03.2010 (18.14), , Trvalý odkaz komentáře,
Roman Sikora
Svou zvídavou energii jsem na vámi určené místo upřel a zjistil, že nejspíš používáte nestandardní internetový prohlížeč. Anebo trpíte přeludy či výpadky vědomí. Toť vše, co jsem k vašemu trapnému obvinění ochoten sdělit.
Snad jen ještě dodat: nepřeceňujte se.
24.03.2010 (22.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka
Je mi líto, ale v Exploreru (což je zdaleka nejrošířenější, tudíž – doufám – docela standardní prohlížeč) se inkriminovaný článek opravdu zobrazuje zhruba do půlky, pouze po odstavec, který končí větou „…A jakou hodnotu má dnes vůbec slovo „úspěch“.
Zkoušel jsem to nejen osobně, ale i prostřednictvím kolegů na různých počítačích, takže se o přeludy patrně nejedná. V Mozzille se sice text ukáže celý, těžko ale vyžadovat po čtenářích, aby kvůli tomu používali jiný prohlížeč než jsou zvyklí. Spíš by to chtělo ve vlastním zájmu prokonzultovat s někým, kdo má v Referendu na starosti web.
26.03.2010 (15.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Roman Sikora
V tomto musím uznat svou chybu. V Exploreru se to opravdu nezobrazovalo celé. Už je to v pořádku.
28.03.2010 (22.14), , Trvalý odkaz komentáře,