Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí

Ça va, Avignon? (No. 2)

V Avignonu ustal studený a silný mistrál a nastala vedra. I místní mají za to, že teplo je letos mimořádné. Na teploměru hlavní třídy bylo po páté hodině nedělního odpoledne 42 stupňů. Po ulicích neustále projíždí vozidla záchranné služby a zdravotníci kolabujícím chodcům měří tlak a rozdávají chlazenou minerální vodu. (Nejspíše z vedra mi začal stávkovat i počítač, proto má tento článek zpoždění a dočkáte se ho možná až po ukončení festivalu.)

Až na to horko vše běží, jak má – nebo spíše nemá. Na oficiálním „IN“ festivalu se organizace nějak komplikuje. V minulém roce probíhala stávka a navíc přišlo deštivé počasí o několik týdnů dříve než obyčejně, takže hodně představení vloni odpadlo. Přesto v tiskovém centru fungovali na výbornou, v bojových podmínkách stávky dokázali novinářům operativně vyjít vstříc, našli obratem náhradní termíny a vše s úsměvem a rychle vyřešili. V míru, zdá se, bují byrokracie a je čas a prostor pro komplikace. Nešťastnému novináři se tak letos opakovaně stane, že v úžasu hledí na rozpis, kde má dvě různá představení v jednom dni a hodině, pochopitelně obě na různých stranách města. Náprava je zdlouhavá a komplikovaná, výsledek rafinovaných jednání nejistý.

Zato OFF neprodukuje žádné komplikace, vše se vždy vyřeší s úsměvem, pružně a ochotně, ať už je to ztracený festivalový průkaz, vybitý telefon či potíže s přístupovým heslem k internetu. Jediné, co návštěvníkům na pohodě nepřidá, jsou zdržující kontroly zavazadel před každým IN představením a zesílené policejní hlídky na ulicích. Ale jak známo, člověk si zvykne na vše a po čase už tato opatření ani nevnímá.

S chutí jsem se šla podívat na Moliérovu hru George Dandin (v Čechách obvykle známou pod titulem Chudák manžel) v provedení Compagnie des Passeurs, která hraje ve stylu komedie dell´arte. Viděla jsem od tohoto souboru před dvěma lety ve stejném duchu skvěle provedené Shakespearovy Dva šlechtice z Verony. I letošní představení bylo výborné, mělo švih a humor, herci vynikající, režie skvělá. Určité formálnosti až manýrismu tohoto stylu dokázali herci a zejména režie využít jako prostředku k vyjádření komiky jednotlivých postav a situací. Stvořili tak plasticky vykreslené charaktery svých postav, které rozhodně nepůsobí archaicky. Spolu s ostatními diváky jsem se výborně bavila od začátku až do konce.

Pro určité porovnání jsem navštívila tuto hru v provedení dvou herců. (Hrát několik rolí méně herci je, podle mne, sílící trend, takových představení je na OFF festivalu nezanedbatelně; ještě se k nim vrátím.) Mistrovství obou protagonistů (Compagnie Obrigado) tohoto kusu, kteří dokázali odehrát všechny role nenásilně, vynalézavě, srozumitelně a přesvědčivě, v jednoduchých kulisách, bylo udivující a zábavné. Francouzi prostě svému Moliérovi rozumějí a dovedou ho hrát výborně a vtipně v jakékoliv úpravě.

Rovněž zkrácená verze Shakespearova Krále Leara pro dva herce, kterou vytvořil Collectif Mains d´Oeuvre (J. Kocaoglu, F. Fialon), byla vynikající. Tato úprava, postavená především na vnitřním konfliktu vnitřně nejistého krále, který se snaží zbavit odpovědnosti útěkem do duševní choroby, byla koncipována psychologicky srozumitelně a dynamicky. („Stejný““ titul byl uváděný oficiálním festivalem. Tohoto Krále Leara však nově napsal a režíroval ředitel festivalu Olivier Py. Nekonvenční pojetí klasického kusu však nevzbudilo mezi kritiky právě mnoho nadšení,)

Zdá se mi, že letošní hlavní avignonský festival se rozprostřel do velké šíře nejenom topograficky (hraje se i na mnoha místech dosti vzdálených městu), ale především výběrem zahraničních hostů. Obojí, řekla bych, letošnímu festivalu neprospělo. O tom ale podrobněji příště!

• Autor: Štěpánka Nohýnková
• Publikováno: 27. července 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Ça va, Avignon? (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ