Divadelní noviny Aktuální vydání 22/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

22/2024

ročník 33
24. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Čas nečeká

    Nějak se mi nedaří chápat tempo času. Vždy jsem měl totiž pocit, že v rámci společnosti reprezentuju nové disciplíny, jako je rap, comics nebo graffiti, že se snažím nahradit některé části toho starého něčím novým, že tedy já sám jsem nový, mladý. Ve skutečnosti vše, co přináším, zde již tisíckrát bylo, vše, co objevím, bylo nesčetněkrát objeveno a věci dostávají pouze trochu odlišný (a díky tomu na krátkou chvíli aktuálnější) kabát, který ovšem okamžitě, už ve svém samotném pohybu začne stárnout a stávat se více či méně zajímavou minulostí.

    Novost věcí, postojů, myšlenek a kompozic spočívá v neotřelosti kombinací. Nové pokrmy jsou často seskládány z tradičních ingrediencí, které se nově potkají v dosud nevídaných kombinacích. Případně jedna nová a nečekaná přísada může iniciovat přeskupení ustáleného a donutit vše okolo ní zaujmout zcela novou pozici, která se bude navenek tvářit jako naprostá kulturně-společenská revoluce, pod povrchem bude ovšem pradávná architektura stále opakovaných energií. Graffiti je přece jenom pouze převlečená kaligrafie, typografický mutant, který zvlčel, roztáhl mříže klece, protáhl se a zmizel ve tmě města. Comics je stále jen slovo a obraz pohromadě, rozfázovaná situace, trochu sen a trochu pravda. Kýč a z části podstata. Rap je nakonec jen dech, štěkot, deklamace, rytmus a cvakání semaforů. V zoufalém pronásledování novosti a modernosti vzdáváme nevědomky hold minulosti. A to je, myslím, i poměrně elegantní ukončení všeho toho myšlenkového chaosu, který jsem tu předvedl v nedávné minulosti.

    Tento sloupek totiž na stránkách Divadelních novin končí, jeho prostor zaujme něco nového. Slib pravidelně odevzdávaného textu byl pro mě rozhodně příjemný tlak na to, abych zapisoval, protože jinak bych jen mluvil. A když člověk mluví, myslí jinak, než když píše. Posílám pozdravy těm, kteří mé texty četli, a doufám, že se potkáme znova, jinde a jinak. Bude to nové, ale přesto vlastně stejné a známé.

    Díky.


    Komentáře k článku: Čas nečeká

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,