Čechov hrá rozšafně
Pokud bylo Divadlo Viola před padesáti lety místo spjaté především s nonkonformním uměleckým vyjádřením, beatniky Ginsbergem, Ferlinghettim a zejména jejich českým pokračovatelem Václavem Hrabětem, pak dnes je přesně na druhém konci tohoto uměleckého spektra. Přesto je stále pozoruhodné. Jen nonkonformitu vyměnilo za noblesu a beatnictví za rozšafný nadhled. Když jsem vstoupil do Violy u příležitosti premiéry inscenace Když teče do bot, cítil jsem se jako za první republiky, v níž jsem nikdy nežil. Ale takhle nějak si ji představuji. Muži v oblecích, dámy ve večerních toaletách, všichni sedí u kavárenských stolků, pijí víno a sledují v podstatě kabaret, který je baví, který je násilně nenutí měnit životní hodnoty. Svým způsobem je to určitá avantgarda k dnešku. Nebo spíš takové vznešené outsiderství.
Když teče do bot je především hereckým koncertem Taťjany Medvecké FOTO VIKTOR KRONBAUER
Když teče do bot je pásmo humoresek a jedné aktovky, které napsal Anton Pavlovič Čechov. Nejde však o příliš známá díla tohoto ruského literárního a divadelního bohatýra. Večer je složen z jeho nejranějších textů, které spojuje role hlavního hrdiny či hrdinů, kteří jsou, ač ve veselých výstupech, spíše smutnými hrdiny či antihrdiny. Jsou to nešťastníci, jejichž osudy dobře ilustrují typové situace a lidské vztahy, které jsou zjevně nadčasové i nadregionální.
V rámci inscenace mají všechny podobu spíše scénických čtení, zejména hned úvodní Román s basou, který skutečně aktéři, tedy Taťjana Medvecká a Jaromír Meduna, na jevišti čtou, zatímco zbylí dva, Lilian Malkina a Lukáš Jurek, ve statických polohách doprovázejí čtené drobnými jevištními výstupy. Následující scénky se už bez partesu sice obejdou, přesto i vzhledem k nevelké rozloze pódia zůstává jejich provedení spíše v poloze kabaretního vystoupení bez komplikovaných kulis a náročného pohybu. Vše stojí na textu a samozřejmě také na schopnosti herců vše „uhrát“ pouze řečovým výrazem a mimikou.
A nutno říct, že Čechovovy krátké povídky, jež lze zařadit do linie Gogolových pseudorealistických či Charmsových zcela absurdních próz, našly ve všech čtyřech hercích skvělé interprety. Vrcholem byla jediná aktovka v pořadu – Jubileum – ponechaná na závěr večera. Groteskně kritická sonda do vztahů mužů a žen na pozadí výročí existence banky dala neuvěřitelný prostor zejména hereckému koncertu Taťjany Medvecké.
O pásmu Když teče do bot by se s trochou nadsázky dalo říct, že je to představení, jež by mohlo být lakmusovým papírkem pro všechny, kteří si myslí, že bez komplikovaných metaforických rekvizit, složitých režijních postupů a audiovizuálních efektů to už dneska prostě nejde. Jde a je milé si to občas připomenout.
Divadlo Viola – Anton Pavlovič Čechov: Když teče do bot. Scénář Lída Engelová a Johana Kudláčková, režie Lída Engelová, scéna Ivo Žídek, kostýmy Ivana Brádková, hudební spolupráce Petr Mandel, choreografie Elena Senkevich. Premiéra 28. ledna 2016.
Komentáře k článku: Čechov hrá rozšafně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
