Divadelní noviny > Názory – Glosy
Cedit
Nejlepší divadla byla v minulosti centry umění i prostředím k promýšlení obecnějších intelektuálních otázek, etických, filozofických, politických. A také byla často vydavateli nebo alespoň inspirátory publikací, které dodnes zůstaly velmi podnětným čtením. Vzpomeňme jen na E. F. Buriana a jeho časopis D34. Takové úsilí lze dnes zaznamenat v Městských divadlech pražských, ale s opravdu velkorysou podobou nového časopisu přišli v brněnském CEDu. Nazvali ho CEDIT – Kontexty a přesahy tvorby Centra experimentálního divadla. Nový ředitel Miroslav Oščatka vydávání časopisu označil za přímou součást programu divadla a je zřejmé, že vědomě navazuje i na počátky Husy na provázku, na dostředné síly, které tehdy rychle soustředily intelektuální špičky tehdejšího Brna a záhy obsáhly i mezinárodní prostor. Nedá se nenapsat, že v protikladu k současným silně xenofobním náladám v české společnosti, a čtení v CEDITu nabízí zase v první řadě svobodný prostor nesešněrovaný pragmatismem, strachem, národovectvím, prostor neuzavřený do nějakých hranic. Na každé ze zhruba 80 stran nabízí inspiraci pro zamyšlení, výtvarný impulz, poučení, jasné názory ve zřetelné diskusi se současností.
V krátkém čase v době koronaviru vydali hned tři čísla časopisu CEDIT, které lze najít na internetových stránkách divadla a v inspirované grafické podobě vysokého úzkého formátu, přeloženého tak, aby se časopis vešel do každé kapsy, je získat i v tištěné podobě. Zdarma, zatím.
První číslo redaktoři Barbora Liška a Jakub Liška uvedli citátem Donny J. Haraway (Nejen) o knize Staying with the Trouble (2016): Jeden z nejurgentnějších úkolů, jaký my, smrtelná stvoření, máme, je plození nikoliv dětí, ale vzájemné spřízněnosti. Plození přízně mezi lidmi a ostatními živými bytostmi by se mělo stát módou, která vydrží po generace. Číslo nazvali „Změna klimatu“ a shromáždili v něm úvahy o globálních klimatických hrozbách, někdy trochu idealistické, někdy bojovně „zelené“, ale vyjadřující vědomí ohrožení naší civilizace zvláště v době, kdy si ze strachu z koronaviru pod sebou řeže větev. Analogicky se tu ovšem uvažuje i v ryze uměleckých statích, v definicích různých programů i v návratech k předchůdcům – tady k Františku Derflerovi.
Druhé číslo nazvané „Prostory dialogu“ je především o komunikaci, o možnosti a nemožnosti se dorozumět, a to slovem, výtvarným vyjádřením, vizuálem, plakátem. Je tu výtečný rozhovor s filozofem Konradem Paulem Liessmannem (Motorem vzdělávání je pouhá zvědavost), rozhovor se sociologem Petrem Kubalou, úvahy o vizuální identitě instituce, především programově HaDivadla.
Zatím poslední třetí číslo nese název „R e konstrukce budoucnosti“ a promýšlí způsoby, jakými se společnost může vrátit k jaksi přirozené existenci. Hned v úvodu s tématem „znovu promýšlet lidská práva“ v rozhovoru s Annou Šabatovou. A znovu ekologické téma „dekarbonizovat společnost“. V souvislosti s inscenací Gádžové úvahy o Romech. O stárnutí. O šití roušek. Reportáž z bytového divadla Jána Sedala.
Články a materiály korespondují s tématy, která divadelníky zajímají v jejich tvorbě, ale která je třeba zkoumat i formou esejů, rozhovorů, prohlášení, úvah. A přizvat pozoruhodné renomované autory, již mají k tématům co říci a jaksi doplňují či přesahují vlastní uměleckou výpověď divadelního programu.
Při listování časopisem CEDIT jsem se propadal tu do dvacátých, tu do šedesátých let. A divil jsem se, jak divadlo mohlo na potřebu provokativního, nekonformního a svým způsobem obtížného časopisu na dlouhá léta zapomenout. Jak bylo možné, že ho nepotřebovalo.
Komentáře k článku: Cedit
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
