Čelákovické glosy (No. 11)
Pro libreto své opery Krakatit upravil Václav Kašlík filmový scénář Otakara Vávry; možná tenhle „filmový základ“ inspiroval vedení opery ND k angažování režisérky Alice Nellis. Její nejzřetelnější kreativní podíl je připsání činoherního prologu a také použití ilustrativních filmových dotáček, jinak inscenuje konvenční operní aranžmá.
Fotografie k plakátu inscenace Opery ND Krakatit. FOTO archiv ND
Děj prologu vyznívá dosti bulvárně: Čapkovi rodiče, především matka, se bojí o zdraví svého syna a upozorňují ho, aby si uvědomil svůj handicap (Bechtěrevova nemoc), jenž mu neumožní „plnit manželské povinnosti“. Proto ho nechtějí pustit na večírek, kde se má setkat s Olgou Scheinpflugovou, která ho podle jejich přesvědčení chce jen využít. Nakonec na večírek jde, ovšem matka ho doprovází jako garde.
Tento úvod k opeře, který kromě poměrů v rodině ukazuje povrchnost zábavy vyšších vrstev společnosti, je nejen dlouhý, ale především zbytečný. Vykonstruovaná paralela mezi spisovatelem a hlavním hrdinou románu, ing. Prokopem, je naprosto zavádějící.
Tenorista ztvárnil postavu Čapka (činoherní úvod) i inženýra Prokopa (opera) po všech stránkách suverénně – podal skutečně velký výkon: Josef Moravec (ing. Prokop/Čapek). FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Román sám je výrazně antimilitaristický, což Vávra i Kašlík podtrhli a režisérka ještě znásobila, když výbuch princeznina pudru ilustruje promítnutím atomového hřibu. Nejen proto tajemný opar, kouzlo a lyričnost námětu v operním zpracování vymizel. Také kvůli nutnosti zhudebnit velké množství textu. Následkem je jistá deklarativnost a absence výrazného dramatického děje.
Hraje se v dekoraci sestavené hlavně ze závěsů. FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Hraje se v dekoraci sestavené hlavně ze závěsů – filmové dotáčky asi hodně stály, proto chybí nábytek, například postel. Hlavní hrdina Prokop tudíž spí na zemi. Vidiny jeho horečnatých snů znázorňují dvě polonahé tanečnice, které se vinou buď kolem něho nebo se spolu miliskují.
Hudební jazyk díla je vědomě eklektický: zazní janáčkovsky stylizovaný vokál, indiferentní moderna i jazzové názvuky v orchestru. A také elektronika (z dnešního hlediska dosti naivní). Stylově nejčistší a proto nejpůsobivější jsou lyrické plochy.
Alžběta Poláčková (Princezna/Věra). FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Orchestr se pod vedením Petra Kofroně zhostil nezvyklého úkolu se ctí. Častá sóla zněla samozřejmě, uvolněně, působivě. Zpěváci velmi dobře zvládali náročné party a snažili se vytvořit věrohodné postavy. V činoherním úvodu se některým nedařilo srozumitelně obsáhnout hlasem velký prostor divadla (např. Lucii Hájkové).
Motivem k uvedení Krakatitu bylo sté výročí skladatelova narození. Rovnocenným důvodem by mohl být záměr dát prostor k uplatnění Josefu Moravcovi. Tenorista ztvárnil postavu Čapka (činoherní úvod) i inženýra Prokopa (opera) po všech stránkách suverénně – podal skutečně velký výkon.
Režisérka výbuch princeznina pudru ilustruje promítnutím atomového hřibu – Alžběta Poláčková (Princezna/Věra) a Josef Moravec (ing. Prokop/Čapek). FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Naléhavou otázkou ovšem je, proč vedení opery souhlasilo s připsáním činoherního prologu. Vnucuje se otázka, jak asi funguje dramaturgická příprava?
Národní divadlo, Praha – Václav Kašlík, Otakar Vávra: Krakatit. Dirigent: Petr Kofroň, režie: Alice Nellis, výprava: Matěj Cibulka, sbormistr: Martin Buchta. Premiéry 20. & 21. dubna 2017.
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 11)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
