Čelákovické glosy (No. 15)
Tentokrát se soubor Handa Gote Research&Development inspiroval alchymistickou knihu Mutus Liber z roku 1677; faksimile obrázků, podle nichž vytvořil inscenaci, dal divákům k dispozici.
Jako téma inscenace proklamuje „svět práce, činnosti, rukodělnosti“, proces hledání, utváření. Autory jsou, jako vždycky, všichni účinkující (Švábová, Procházka, Smolík, Dörner, Hybler). Hostuje zpěvák a instrumentalista Michal Pospíšil, výborný interpret staré hudby; jeho schopnosti a kvality jsou bohužel skoro nevyužity.
Hostuje zpěvák a instrumentalista Michal Pospíšil, výborný interpret staré hudby; jeho schopnosti a kvality jsou bohužel skoro nevyužity. FOTO archiv Alfred ve dvoře
Soubor už deset let odkazuje „k různým prvkům kultury DIY“ čili „udělej si sám“. Takový postup je užitečný například při nouzové likvidaci domácích závad, než přijde odborník. Povýšen na inscenační princip je spíše směšný.
Soubor už deset let odkazuje „k různým prvkům kultury DIY“ čili „udělej si sám“.
Pokud se se smrtelnou vážností a naivním náznakem tajemna předvádějí, bez jakéhokoli náznaku stylizace, všední či méně všední aktivity, nejde ve výsledku o žádné „zakouzlení práce“ (viz program), ale buď o dětskou hru (třeba se stavebnicí), v případě „dospělého divadla“ ovšem o trapnost. (Dokazuje to i uchechtávání jedné „veselé divačky“ v sále, zřejmě časté návštěvnice produkcí.) Neobratnost občasného tanečního projevu je nepochybně výsledkem DIY aktivit…
Pokud se se smrtelnou vážností a naivním náznakem tajemna… FOTO PETR KRÁLÍK
Publiku byl na závěr večera nabídnut k ochutnání místo kamene mudrců výsledek procesu reálného vaření (které bylo součástí produkce), bylo to bezesporu to nejlepší z celé inscenace.
(Kolega naznačil možnost, že celý večer je třeba trochu dada – rozhodně ne!)
Handa Gote Research&Development: Mutus Liber. Připravili Švábová, Procházka, Smolík, Dörner, Hybler, host: Michael Pospíšil. Produkce: jedefrau.org. Divadlo Alfred ve dvoře. Premiéra 7. 3. 2015, psáno z reprízy 22. 6. 2017.
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 15)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Jelikož
oním kolegou, o němž se pan Dehner na konci zmiňuje, jsem byl já, dovolím si zapolemizovat.
Handa Gote je poměrně výjimečnou skupinou v českém – nejen divadelním – uměleckém prostředí. Tvoři ji v podstatě nedivadelníci, lidé, kteří se zabývají jinými druhy umění (výtvarné, hudba, tanec…) či dokonce se umění nevěnují. Společně vytvářejí performance, jež každá je svým způsobem jedinečná, zkoumá či „obrábí“ nějaký aspekt lidské činnosti. Často je zajímá vazba na historii, propojování dávného se současným. Nazval jsem (si) je intelektuálními dadaisty, neb principem většiny jejich performancí je „vážné groteskno“, navenek vysoce seriózní a soustřědený přístup k akcím (mnohdy blbostem), jež předvádějí, a znalost hudebního, technologického, výtvarného, tanečního ad. řemesla, již skrývají a jen jako by na okraj využívají. Není v tom však znevažování zdrojů či oné činnosti, ale okouzlenost jimi, jejich zvláštní, neuchopitelnou krásou, jejich poezií. To je myslím hlavní princip jejich tvorby, tak – jako svého druhu k poezii – je dobré k ní přistupovat.
A taková je i inscenace Mutus Liber, již jsme s panem Dehnerem navštívili minulý týden. Jde o již starší práci souboru, tak si lze najít mnoho reflexí na ni, nebudu ji tedy zde rozebírat. Byla pro mne důkazem, že jakýkoli humor (a v tomto případě jde o velmi sofistikovaný, co se týká hudební stopy vypracovaný, přitom co se týká jevištního dění vysoce hravý až dětinský) buď divák přijme hned, neb je na něj naladěn a je mu blízký, anebo jej zcela míjí a pak to dává za vinu autorům, což se stalo Vám, pane Dehnere. Mám více velice vzdělaných a divadelně či umělecky zkušených, erudovaných přátel, se kterými se o tvorbu Handa Gote přu. Zůstáváme však téměř vždy každý na svém pólu vidění a interpretace, nepřesvědčivše jeden druhého.
Ne vždy musí být divák jeich performancemi uchvácen, ale snad vždy jej vizuálně, hudebně, tématem i samotným děním na jevišti přitahují, zajímají a odnáší si z nich řadu impulsů k výchozím zdrojům každé z nich, jež pak může dohledat. Tak tomu bylo i v tomto případě. Kdo zná knihu Mutus Liber? A i ten, kdo ji zná, může myslím v představení najít řadu zvláštních konotací (zde například vazba na kuchařky – alchymistické knihy současnosti, či dvojková počítačová soustava psaná křídou na dřevěnou desku), jež jej zaujmou. I to je podle mne dobré. Vykolejují diváka z předem daných interpretací a nutí jej k aktivitám i mimo samotné představení.
26.06.2017 (12.22), , Trvalý odkaz komentáře,