Divadelní noviny > Blogy

Čelákovické glosy (No. 16)

Za teplého červencového podvečera uspořádalo Národní divadlo/Státní opera v budově Hudebního divadla v Karlíně exkurzi do podsvětí. Hrál se k tomu Offenbachův Orfeus v podsvětí, aktualizovaný v první signální: podsvětím byl evropský parlament s tím, co o něm všichni víme (a proto ho nemáme rádi), na řadu přišel i Babiš a Zemanova kouzla s hůlkou.

Kromě toho přidali inscenátoři, bratři Cabani, podivuhodně univerzálního muzikálového herce (Peter Strenáčik), který obsluhoval loutkové divadélko v komediantském voze, žongloval, metal salta, vysvětloval a připomínal antickou mytologii, ba i trochu zpíval! Zpívali i další – nejlíp Jana Sibera (Eurydika), Josef Moravec (Orfeus) a Jan Ježek (Jupiter). Svoje pěvecké party celkem zvládli i ostatní, někdy ale měli problémy se srozumitelným přednesem prózy – přece jen jsou to operní pěvci, které tohle nikdo moc neučil. Sbor evropských poslanců se nedokázal v pasážích komického bria rytmicky dohodnout s orchestrem.

Všeobecně chyběl hudebnímu provedení jiskřivý lesk (který nemůže nahradit rychlé tempo), takže hlavní atrakcí se staly ony prvoplánové narážky. Ty však (snad s výjimkou sexuálních hrátek s asistentkou) nebyly dostatečně „prodány“, takže obecenstvo reagovalo spíše vlažně. K tragickým karambolům naštěstí nedošlo ani při dosti náročném kankánu pojatém spíše jako mužský silový tanec. Účastníci exkurze proto odcházeli přiměřeně spokojeni.

Čelákovický glosátor cestou domů zavzpomínal na svůj zážitek z počátku tohoto století: roku 2001 na salcburském festivalu zhlédl Straussova Netopýra, také aktualizovaného (režisérem Neuenfelsem). Princ Orlovský nebyl altistka, ale černý kokainista, do Felsensteinovy rodiny přibyly dvě „hrozné“ děti, prózu obohatily expresionistická báseň Gottfrieda Benna, aforismus Karla Krause a dadaistický text Hugo Balla (všechny z počátku 20. století). Přednášel je vězeňský dozorce Frosch představovaný herečkou. Publikum odevzdaně snášelo tyto inovace, teprve na Ballovu dada báseň reagovali místní tradicionalisté výkřiky Wir wollen Musik! (hudba samozřejmě zněla, v perlivém tvaru i zvuku ji hrál Mozarteum Orchester). Byl to dost jiný Strauss, v aktualizaci i provedení. Karlín ovšem není v Salcburku, takže co by vlastně glosátor chtěl? Nemá prostě nárok!

Národní divadlo, Státní opera, Praha – Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí (Orphée aux enfers). Český překlad zpěvních textů Ivo Fischer, Jan Fischer, dialogy Ivo Fischer, Šimon Caban; hudební nastudování Jan Chalupecký, dirigent Jan Chalupecký, režie Michal a  Šimon Cabanové, scéna Šimon Caban, kostýmy Simona Rybáková, choreografie Jan Kodet, externí balet; světelný design Pavel Dautovský, dramaturgie Jitka Slavíková, sbor (sbormistr Adolf Melichar) a orchestr Státní opery. Premiéra 6. července 2017 v Hudebním divadle Karlín, Praha.

///

Více na i-DN:

Kritické teze Josefa Hermana: Orfeus z Bruselu

Kritické teze Josefa Hermana: Orfeus z Bruselu II.

• Autor: Jan Dehner
• Publikováno: 24. července 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 16)

1. Jan Dehner

   

   Mea culpa
   – Netopýra ovšem napsal Johann Strauss!

   25.07.2017 (8.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. DN

   

   Opraveno
   Vladimír Hulec, editor i-DN

   25.07.2017 (21.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ