Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Čelákovické glosy (No. 2)
Jakýmsi prologem příběhu o pověření k vývozu idejí a praxe francouzské revoluce na Jamajku je úvod z nahrávky autorského čtení hry. Má to být zřejmě signál o tom, že tento snímek dramatikova hlasu bude základním východiskem interpretace. Takřka všechny postavy totiž „mluví“ Müllerovým hlasem. Herci je vlastně jen mimují, samozřejmě včetně precízní artikulace. Vzniká groteskní situace – i ženy mluví mužským hlasem. Český divák neví, že nahrávka autorského čtení stále zn. Buď mu to postupně dochází, nebo to spíše zjistí až po přečtení programu.
Inscenace hannoverského divadla Schauspiel hry Heinera Müllera Pověření, jež v neděli 27. října hostovala v Divadle na Vinohradech v rámci PDFNJ, je do velké míry persifláží „vážného revolučního děje“. Po rozevření třpytivé revuální opony perfektně vytančí, za doprovodu popové skupiny Die Tentakel von Deplhi, námořník s rudou vlajkou. Pak se objeví čajová konvice a šálek (ty už tak dobře netančí), které asi mají navodit druhdy oblíbený pořad východoněmecké televize Ein Kessel Buntes (protože ho neznám, spíše mi takto kostýmované postavy evokovaly Ravelovu operu-balet Dítě a kouzla).
Příběhy francouzské revoluce požírající své prominenty jsou vyprávěny revuální formou. Notoricky známé události (poprava Robespierra) jsou promítaný jako komiks, ze zadního prostoru jeviště jsou přenášeny konspirační schůzky revolucionářů nedávné doby jako živý TV program. Obecenstvo, zaplavované množstvím vizuálních dojmů a efektů, ani nedutá, nezakašle, natož aby se hystericky pochechtávalo. Soustředěné vnímání vyvrcholí, ve shodě s gradací díla, při velkému monologu, který přednese skvělá Corrina Harfouch v kostýmu Pierrota (další zcizující efekt). Všichni jsme jí doslova viseli na rtech, nejmíň čtvrt hodiny.
Úžasnou, mimořádnou revoluční show připravila režisérská dvojice Tom Kühnel & Jürgen Kuttner. Zřejmě ve své koncepci počítali s recepčními limity „normálního diváka“ zhýčkaného televizí, který dokáže přijímat závažné obsahy jedině tehdy, když jsou mu podávány v ambaláži, na kterou je zvyklý.
Vycházel jsem z vinohradského divadla omámen, poražen silou zhlédnutého. Do reality mě vrátila havárie na železnici a půlhodinové zpoždění vlaku.)
///
Více na i-DN: (Politické) výpovědi německého divadla (No. 6)
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Feyfar
K představení se
(méně lichotivě) vyjadřuje i Vl. Just: http://www.divadelni-noviny.cz/auftrag-nebo-povereni-proti. Jeho článek jsem komentoval A okomentoval jsem i recenzi I. Žáčka http://www.divadelni-noviny.cz/rapujici-heiner-muller-v-playbacku-pro. Endéráckou show také neznám a takových je asi víc! Omámen jsem nebyl.
07.01.2017 (18.29), Trvalý odkaz komentáře,
,Jan Dehner
Dík za odkazy.
S pozdravem
Váš Omámený
13.01.2017 (15.17), Trvalý odkaz komentáře,
,