Čelákovické glosy (No. 20)
Státní opera Praha dokázala zorganizovat a zahrát 16. listopadu pozoruhodný koncert Beethoven – Berg – Wagner: Valkýra v akusticky dost fatálním prostředí – karlínském Foru. Seděl jsem ve třetí řadě a měl jsem tudíž poslech velmi prezentní, konkrétní, bez dozvuku, který zde prostě není. (Kvalitu poslechu vzadu v hale – bylo postaveno celkem asi 25 řad – si trochu umím představit, asi nebyla optimální, řečeno velmi kulantně.)
Těmito podmínkami nejvíc utrpěla Beethovenova předehra Leonora I, kde bylo (v oné třetí řadě) slyšet snad každou chybu. (Chápu, že při zkoušení náročného programu – hrály se ještě Bergův houslový koncert a první dějství Wagnerovy Valkýry – zbývalo na Beethovena nejméně času.)
Prvním pozitivním překvapením byla sólistka Bergova koncertu Lidia Baich. FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Prvním pozitivním překvapením byla sólistka Bergova koncertu Lidia Baich, Rakušanka narozená v Leningradě ruské matce a rakouskému cellistovi. Dědeček ji od čtyř let učil na speciální malý nástroj, v šestnácti vyhrála soutěž Eurovise. Dnes je to dáma ve zlaté róbě s drobnými náramkovými hodinkami na levé ruce a decentním tetováním nad zápěstím pravé ruky (v zadních řadách asi tyhle detaily neviděli). Hrála se zcela samozřejmou technikou, krásným tónem a s mimořádným vhledem do komplikované struktury díla, jehož obsah tlumočila věrně a beze zbytku. Přitom se dokázala vyrovnat i s někdy příliš masivním tutti orchestru. Svým výkonem přesvědčila i publikum, které se většinou s hudbou tohoto stylu setkalo poprvé. (Bergův koncert hrál v závěru šedesátých let s Českou filharmonií Josef Suk, vznikla i nahrávka.)
Největší hvězdou byl Rakušan Andreas Schager, dnes wagnerovský hrdinný tenor číslo jedna. Sieglindu zpívala americká sopranistka Meagan Miller svěžím, přirozeným skutečně lyrickým hlasem. FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Po přestávce, kterou bylo možno pohodlně strávit ve frontě u bufetu, následoval další velký zážitek; tentokrát zazněla hudba se zřetelně čitelným „příběhem“ (ten je slyšitelný také v Bergově houslovém koncertu, i když se nenabízí tak přímo): koncertní provedení prvního dějství Wagnerovy Valkýry. Pro tři postavy monumentální expozice dramatu incestní lásky získala Státní opera/Národní divadlo výborné inteprety. Sieglindu zpívala americká sopranistka s už mimořádnou kariérou, Meagan Miller, svěžím, přirozeným skutečně lyrickým hlasem. Největší hvězdou byl Rakušan Andreas Schager (manžel sólistky Bergova koncertu), dnes wagnerovský hrdinný tenor číslo jedna, vyškolený na vídeňské Universität der Musik, pak správně předtrénovaný v operetě. Hundinga interpretoval jakoby suše a věcně, ovšem zcela případně, slovenský basista Peter Mikuláš.
Seděl jsem ve třetí řadě a měl jsem tudíž poslech velmi prezentní, konkrétní, bez dozvuku, který zde prostě není. FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Všichni tři svými mimořádnými výkony vtáhli posluchače do dramatu, prakticky ho donutili spoluprožívat peripetie vztahů postav. Skutečně jedinečný byl výkon Andreas Schagera, který udivuje nejen velkým hlasovým fondem s mimořádnou dechovou kapacitou, ve všech rejstřících vyrovnaným, ale především schopností skutečné interpretace role. Koncertní provedení připomnělo, jak moc chybí možnost slyšet a vidět Wagnerův Ring na českých scénách.
Andreas Sebastian Weiser (vpravo) dokázal připravit a vést orchestr Státní opery ke skutečně respektovatelné interpretaci náročných partitur. FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Večer byl významný také suverénním výkonem dirigenta: Andreas Sebastian Weiser dokázal připravit a vést orchestr Státní opery ke skutečně respektovatelné interpretaci náročných partitur.
///
Více o koncertu na i-DN:
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 20)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
