Divadelní noviny > Blogy

Čelákovické glosy (No. 29)

Výlety páně Broučkovy jsou Janáčkova nejtěžší opera – k inscenování, ale i chápání. Romaneto Svatopluka Čecha není komický fantasy příběh, ale jedovatá karikatura českého měšťáctví sklonku 19. století, doby, kdy se nám ekonomicky i politicky celkem dařilo – měli jsme to obrození už vlastně hotovo, takže jsme si mohli „užívat“.

Tehdy se zřejmě založilo na národní charakterový rys, který později Václav Černý nazval čecháčkovstvím; jeho počátky a podstatu Svatopluk Čech zřetelně postihl a velmi dobře vyjádřil, zvláště v historické parabole druhého dílu. Janáček, veskrze nekonvenční osobnost, paradoxně žijící v maloburžoasních poměrech, viděl v této látce vhodnou příležitost demonstrovat svoje postoje.

Zpracování látky do libreta ovšem bylo dosti komplikované – kromě skladatele se na něm podíleli Viktor Dyk a František Gellner, nejvíc ale František Serafinský Procházka. Janáčkova hudební řeč zde už má všechny znaky zralého stylu, ve zhudebnění husitského dílu užívá samozřejmě i citace historických chorálů.

Hudební pojetí dirigenta Jaroslava Kyzlinka se vyznačovalo stálým úprkem vpřed, bez jakýchkoli agogických zvlnění, ale i rozlišení dynamiky. Janáčkova hudba je ovšem „neprůstřelná“, jak se ukázalo: finále prvního, měsíčního, dílu vyznělo působivě. V hlavní roli se dobře prezentoval Jaromír Březina. Marie Fajtová (Málinka,Etherea, Kunka) měla právě kvůli masivnímu zvuku orchestru problém se vokálně prosadit. Velký monolog v závěru prvního dílu se jí přesto podařil. Aleš Briscein zaujal vokální karikaturou v roli Mazala. Ostatní sólisté se zhostili svých rolí na potřebné úrovni.

Renomovaná slovenská režisérka a performerka Sláva Daubnerová inscenovala svoje představy a vize bez ohledu na dílo, a vůbec už ne na Janáčka (kterému přidělila roli Harfoboje/Miroslava Zlatníka). Zřejmě ke 100. výročí vzniku dnes neexistujícího státu mezi postavy zařadila také Alfonse Muchu (Duhoslav/Vojta od Pávů) a autora knižní předlohy Svatopluka Čecha (Oblačný/Vacek Bradatý). Kostýmy byly asi z let 1920 (zvláště Málinka měla úžasný klobouk, který by určitě uplatnila na dostizích v Ascotu), husity charakterizovaly jakési indiferentní neforemné nazelenalé pláště do deště. Kunka byla zřejmě velmi progresivní husitská feministka, což manifestovala kouřením cigarety a četbou jakýchsi novin.

Pro bližší určení prostředí posloužily makety pražských historických staveb spouštěné z provaziště. Na Měsíci jela Etherea v trigách ND. Bizarnost měsíčních uměleckých směrů zdůraznilo exponování pětice nahých tanečnic/modelek. Maketa budovy ND v závěru vzplála. Asi proto, že oheň je vždycky působivý. Místo vztahů mezi postavami Daubnerová organizovala druhé plány a způsobem aranžování sboru podtrhla možnost plakátového působení husitských citací. Kvintescenci jejího přístupu k Janáčkově opeře, která jí byla jen východiskem pro performanci, vyjádřil velký model Myslbekova pomníku sv. Václava, bezhlavý a rozpůlitelný, jehož dvě části se pohybovaly také od sebe.

Celkový dojem: zbytečná persifláž české historie, ve výsledku destrukce díla. Není divu, že skupina dívenek se během představení trochu hihňala a vzrušeně si sdělovala svoje dojmy. Naštěstí bylo přízemí málo zaplněné, takže jsem si na druhou polovinu mohl odsednout.

Národní divadlo, Praha – Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy. Dirigent Jaroslav Kyzlink, sbormistr Martin Buchta, režie Sláva Daubnerová, scéna Pavel Borák, kostýmy Simona Vachálková. Premiéry 22. a 25. března 2018. Psáno z reprízy 5. dubna 2018.

• Autor: Jan Dehner
• Publikováno: 10. dubna 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 29)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ