Čelákovické glosy (No. 3)
Ostravská premiéra Mozartovy opery La clemenza di Tito (Dobrotivost Titova) byla jednou z dalších prezentací ega módní režisérské dvojice Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. V jejich pojetí byla Mozartova opera seria, komponovaná ke korunovaci císaře Leopolda II. českým králem (1791), obrázkem ze života genderově rozkolísané komunity rozjívených spratků – tak se jevily a jednaly jednotlivé postavy.
Císař byl jenom trochu významnějším členem téhle party, nikoli dobrotivým vládcem, Sesto a Annio nebyli jen přátelé, ale trochu utajení milenci. To, že Publius řídí pretoriány (v genderově mnohoznačných kostýmech Simony Rybákové) výkřiky jako na tréniku juda a musejí balancovat na hlavách kordy, jsou už jen nepodstatné detaily této převratné koncepce. Pokud chtěl SKUTR „jet“ takový příběh, měl si najít/vybrat jiné dílo než Mozartova Tita. Nejlépe současnou činohru.
Anna Nitrová (Annio, Sestův přítel, milenec Servilie), Sonja Runje (Sesto, Titův přítel, milenec Vitellie)
FOTO MARTIN POPELÁŘ
Na scéně je postavena moderní dvorana, evokující nejspíš výstavní síň, do níž v prvním dějství střídavě vjíždí a zajíždí stůl-pódium s Titem a maketami římských památek (nejen Forum Romanum, ale také bazilika sv. Petra!). Další modely staveb jsou na scéně vpředu a vzadu. Císař má vlevo vzadu nahoře ponižující malou komůrku/celu, kde sedává, pokud není v ději; stále přítomný je ovšem v podobě neurčité busty vzadu. Ve druhém dějství, po požáru, jsou všechny stavby zuhelnatělé. Také na stole jsou ohořelé zbytky. (Možná je to poslední uhlí vytěžené na Dole Paskov?)
Předehra ukázala, „o čem“ bude hrát orchestr: velmi komorní obsazení smyčců bohužel umožnilo dobře vnímat intonační problémy i občasné kolize v souhře. Zvukový obraz se později trochu vylepšil (např. uspokojivý klarinet), pozitivní kvality ale nebyly konstantní.
Jorge Garza (Tito Vespasiano, římský císař). FOTO TOMÁŠ KIJAS
Také pěvci měli „téma“: až hystericky ukřičená Kateřina Kněžíková (Vitelia) s námahou zvládala náročný part, který je zřetelně mimo její hlasový obor. Naopak dobrý výkon podali Chorvatka Sonja Runje (Sesto) i Jorge Garza (Titus). Uspokojivé byly Alžběta Vomáčková (Annio) a Barbora Řeřichová (Servilia).
Ambiciozní ostravská dramaturgie tentokrát spolehlivě sáhla vedle. Její čin zhodnotí počet repríz a jejich publikum.
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Wolfgang Amadeus Mozart: La clemenza di Tito. Hudební nastudování, dirigent Jakub Klecker, režie SKUTR, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Eva Mikulášková. Premiéra 6.10.2016 – Divadlo Antonína Dvořáka, Ostrava.
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
