Divadelní noviny > Blogy Zahraničí
Čelákovické glosy (No. 34)
YouTube a Ingo Schwab umožily nám, co pozorujeme Salcburk už spíš zdálky, vidět TV záznamy některých letošních inscenací. Trvalo to ale jen chvilku. Než jsem dopsal tento text, kanál Ingo Schwab je pryč! Zřejmě zasáhli „ochránci autorských práv“?
Chronologicky první v pořadí byla Mozartova Kouzelná flétna. Její podoba mě přiměla napsat tuto glosu. Lydia Steier, rakouská režisérka z USA, zvolila inscenační proměnu díla do formátu „opera pro celou rodinu“, který hluboce nesnáším. Šlo to docela snadno: dědeček (Klaus Maria Brandauer) čte příběh-pohádku třem živě reagujícím klukům, hereckým hvězdám večera, jež jen tak mimochodem i zazpívají.
Dědeček (Klaus Maria Brandauer) čte příběh-pohádku třem živě reagujícím klukům. Foto Salzburger Festspiele
Kromě pohádky byla režisérce inspirací i první světová válka. Tři královniny dámy mají v závěrečné scéně oficírské blůzy s řády, při zkoušce ohněm a vodou jsou promítány drastické filmové šoty z tehdejších bojišt (kluci se bojí, ale děda Brandauer je ochrání). V závěru přijíždí Královna noci v obrněném vozítku z té doby dobýt za pomoci svých ozbrojených dam Sarastrovu říši.
Další obrazovou vrstvou je cirkus. Drastický. Pamina je v něm hvězdou. Vyzývavou. Princ Tamino je oficír, takže není divu, že se mu Tamina líbí.
Matthias Goerne (Sarastro) a Christiane Karg (Pamina). Foto Ruth Walz
Hudební složka je, jako v Salcburku vždycky, velmi dobrá, ovšem vizuál inscenace prakticky anuluje kvality hudební interpretace. Moudrost a vznešenost jsou vysmívány – Sarastrova družina vypadá jako „učenci“ z Gulliverových cest kostýmovaní jako sedláci. Principál cirkusu Sarastro je Woland, ďábel z Bulgakovova románu Mistr a Markétka, nikoli vládce říše dobra. Jeho árie o dobru je doprovázena brutální akcí vůči Tamině, ve které mu pomáhají dva ozbrojenci. Původní singspiel je tak proměněn v muzikál. Odehrává se na opulentní, členité, světélkující a pohyblivé scéně, po níž pobíhají kluci, často šaškující komentátoři.
Dost se divím, že vedení festivalu akceptovalo tento koncept; publikum ho spíše nepřijalo – bučení pro režii mě potěšilo, přál bych si, aby bylo ještě výraznější!
///
Moji obavu, že festivalové produkce jsou zcela v zajetí zábavné komerce, naštěstí vyvrátil záznam z provedení Straussovy Salome.
V přísně stylizované černobílé inscenaci s ozvláštňující rudou (spodní půl obličeje Herodova dvora, krvavá skvrna na bílé róbě princezny) a zelenou (líčení Herodias) vynikl dominantní motiv díla: sexuální perverze. Režisérem, autorem scény, kostýmů a světla je Romeo Castellucci.
V přísně stylizované černobílé inscenaci s ozvláštňující rudou a zelenou vynikl dominantní motiv díla: sexuální perverze. Foto Ruth Walz
Inscenaci dominuje Asmik Grigorjan, vzhledem, herecky i pěvecky výtečná Salome. Symbolické akce – například z cisterny „obývané“ Jochanaanem krátce vyčnívá živý kůň, v závěru je místo prorokovy hlavy na míse na jevišti na židli replika nahého Jochanaana bez hlavy a také koňská hlava, kterou se Salome snaží nasadit na torzo atd. – podtrhují výpověď hudební složky. Umocňují ji i nečekaná řešení situací: místo tance se závoji – často problematicky prováděného – je na jevišti nehybná nahá ženská postava, zřejmě Salome, schoulená na pomníkovém podstavci (s nápisem SAXA).
Inscenaci dominuje Asmik Grigorian v titulní roli Salome. Foto Salzburger Festspiele
Rozhodně mimořádný zážitek – i z televizního záznamu. Foto Ruth Walz
Rozhodně mimořádný zážitek – i z televizního záznamu (trailer z inscenace zde).
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 34)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
