Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Čelákovické glosy (No. 41)
Odysea
Inscenaci hamburského Thalia Theateru s podtitulem Bloudění podle Homéra připravil režisér Antú Romero Nunes. Blouděním je v ní postupné hledání kořenů a vztahu dvou Odysseových synů: Télemacha měl s manželkou Pénelopé a Télegona ze vztahu s kouzelnicí Kirké (která proměnila posádku jeho lodi v prasata).
Blouděním je v inscenaci postupné hledání kořenů a vztahu dvou Odysseových synů Télemacha a Télegona, kteří se poprvé setkávají až nyní, při čekání na otcovu rakev. Foto Armin Smailovic
Odysseus je už mrtev, údajně se utopil v bouři při návratu na rodnou Ithaku z ostrova Ogygia, kde žil sedm let s nymfou Kalypso. Télemachos čeká doma na příjezd otcovy rakve, má už přichystán věnec. Ráno se objeví mladý muž Télegonos, s velkým kufrem a otcovým portrétem, který pověsí místo Télemachova věnce. Synové se neznali, poprvé se setkávají až nyní, při čekání na rakev. Jejich vztah se začne odvíjet od konfliktu vyvolaného nahrazením věnce otcovým portrétem. Při vzájemném poznávání je aktivní především provokující Télegonos, který se prohlásí za kouzelníka a předvede mnoho triků jako mluvící gumovou figurku, mizení předmětů i lidí apod.
Když se bratři odhodlají otevřít rakev, zjistí, že žádné tělo v ní není, jen helma a bílý balonek s přivázaným dopisem. Ten jim ulítne nahoru, poté ho však sundají, dopis otevřou a najdou papír se schematickou kresbou pyje – což je samozřejmě příležitost k dalším gagům. Do prázdné rakve posléze oba ulehnou, ovšem poté, co z ní vylezou a zavřou ji, se zase chovají, jako by v ní otcovo tělo už bylo – nicméně přesto ji rozřežou motorovými pilami. S těmi nakonec proběhnou hledištěm – a rituál je dovršen.
Dva opravdoví herečtí virtuózové, Thomas Niehaus a Paul Schröder, zpřítomnili hledání vzájemné příbuznosti a vznik pozitivního vztahu. Foto Armin Smailovic
Jistě jsem nestihl popsat všechny gagy bláznivého tragikomického kabaretu o sbližování bratrů skrze vzpomínky na zesnulého otce, jako například smuteční hudbu hranou na baskřídlovku. Dva opravdoví herečtí virtuózové, Thomas Niehaus a Paul Schröder, zpřítomnili hledání vzájemné příbuznosti a vznik pozitivního vztahu. Jejich úkol byl o to těžší, že promlouvali tajemnou řečí připomínající švédštinu (jen krátce zazněla angličtina).
Představení bylo bez titulků, avšak „obyčejný český divák“ opět nezklamal: když něčemu nerozumí nebo to nechápe, zasměje se, aby se uvolnil, tak jako doma u televize.
Five Easy Pieces
Festival se vždy snažil přinášet také produkce typu politického či dokumentárního divadla. Pamětihodná byla představení kolektivu Rimini Protokoll (vycházející z důkladné rešerše), jež prezentovala příběhy skutečných lidí, kteří často hráli sami sebe.
Letošní inscenace, kterou vytvořil švýcarský režisér Milo Rau spolu s Institute of Political Murder a uměleckým centrem CAMPO Gent, působila v těchto souvislostech jako produkce dobře připraveného „dramaťáku“. Jeho členové, děti a mladiství ve věku 8 – 13 let, předvedli příběh belgického masového vraha dětí Marca Dutrouxe. Prokázali velkou profesionalitu, mj. schopnost koordinace jevištní akce a řeči s předtočenými filmovými šoty (hraný dokument, zachycující klíčové momenty aféry).
V programu otištěné úvahy o tom, zda mohou děti rozumět Dutrouxovu příběhu a je-li morálně přípustné, aby ho předváděly, jsou zcela nadbytečnou slovní dekorací. Spíše než tyto otázky se vnucovalo konstatování, že jsou mladí herci zneužiti pro větší působivost larmoyantního příběhu. Výsledkem je lepší bulvár, vyvolávající „příjemné“ hororové emoce.
V inscenaci Five Easy Pieces předvedli děti a mladiství ve věku 8 – 13 let příběh belgického masového vraha dětí Marca Dutrouxe. Foto Phile Deprez
Nekonečný žert
Autor literární předlohy David Foster Wallace byl depresivní alkoholik, který skončil sebevraždou. V knize vypráví zřejmě zážitky své a svých souputníků na bědné cestě životem. V podstatě dokumentární text převedl Thorsten Lensing do takřka apelativní scénické podoby, bez velké herecké stylizace, naopak s naturalistickými akcenty. Výsledný tvar působí jako vivisekce, fyzická i psychická, a zavaluje diváka někdy komickými, většinou však odpudivými fakty.
Z inscenace je někdy patrný také ironický nadhled, například nad americkou obsesí zakládat spolky a iniciativy, jako jsou například Anonymní alkoholici (na jejich shromáždění se odehrává jedna z epizod). Jako další sdružení, zaměřené na pomoc postiženým, je prezentována Liga hrubě zohavených a znetvořených (možná jde také o reálný spolek). Jeho představitelka se zahaleným obličejem enumerativně pozdraví všechny spolučleny. První půle večera tak vyvrcholí precizním katalogem lidských vad, fyzických i psychických.
Představa podobného průběhu druhé části představení mě vedla k rozhodnutí jít na vlak domů.
David Foster Wallace byl depresivní alkoholik, který skončil sebevraždou. V knize vypráví zážitky své a svých souputníků na bědné cestě životem. Foto David Baltzer / Agentur Zenit
Jako mi v případě zážitku z Libuše v ND pomohlo k regeneraci Medové odpoledne v Zadní Třebáni, tentokrát k tomuto účelu zafungovalo pondělní (26.11.) předávání Cen Divadelních novin v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí. Trojice kabaretiérů Roman Horák, Philipp Schenker a Sven Ofner proměnila ceremoniál v nanejvýš zábavné odpoledne!
Ceny Divadelních novin předala trojice kabaretiérů Roman Horák, Philipp Schenker a Sven Ofner. Foto Kamil Košun
Thalia Theater, Hamburg – podle Homéra: Odysea. Režie: Antú Romero Nunes, dramaturgie: Matthias Günther, výprava: Jennifer Jenkins, Matthias Koch, hudba: Johannes Hofmann. Hrají: Thomas Niehaus, Paul Schröder. Premiéra 20. 5. 2017. Psáno z představení 23. 11. 2018 v DOX+ v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.
Institute of Political Murder, CAMPO Gent, Milo Rau – Five Easy Pieces. Koncept, text & režie: Milo Rau, dramaturgie: Stefan Bläske, asistent režie & coaching představení: Peter Seynaeve, výzkum: Mirjam Knapp & Dries Douibi, scéna & kostýmy: Anton Lukas, text & performance: Aimone De Zordo, Fons Dumont, Arno John Keys, Blanche Ghyssaert, Lucia Redondo, Peter Seynaeve, Pepijn Siddiki, Eva Luna Van Hijfte, film: Sara De Bosschere, Pieter-Jan De Wyngaert, Johan Leysen, Peter Seynaeve, Jan Steen, Ans Van den Eede, Hendrik Van Doorn & Annabelle Van Nieuwenhuyse. Premiéra 14. 5. 2016. Psáno z představení 24. 11. 2018 v Divadle Archa v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka a mezinárodního festivalu dokumentárního divadla Akcent.
Kampnagel, Hamburg – Thorsten Lensing, David Foster Wallace: Nekonečný žert. Režie a úprava textu: Thorsten Lensing, dramaturgie: Thierry Mousset, scénografie: Gordian Blumenthal, Ramun Capul, kostýmy: Anette Guther. Hrají: Jasna Fritzi Bauer, Sebastian Blomberg, André Jung, Ursina Lardi, Heiko Pinkowski, Devid Striesow. Premiéra 21. 3. 2018. Psáno z představení 24. 11. 2018 na Nové scéně Národního divadla v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 41)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
