Divadelní noviny > Blogy Zahraničí
Čelákovické glosy (No. 56)
Noc v Lisabonu
Byl to opravdu herecký koncert, i když s tragickým koncem. Foto: archiv divadla.
Dramatizace Remarqueova románu je velmi dobře propojena s individuálním příběhem režiséra Micana, jednoho z tvůrců inscenace, který má s imigrací osobní zkušenost. Rozsáhlé dílo o putování jednoho emigranta, prchajícího ve třicátých letech minulého století před nacisty, odehrají dva herci: Dimitrij Schaad (původem z Kazachstánu) a Anastasia Gubareva (z Moskvy). Především Schaad musí zvládnout nejen velké kvantum textu, ale také velmi fyzické herectví: od (skoro)nahoty až ke zohavení; pomazání blátem a polití divadelní krví.
Inscenace začíná jakoby zlehka: poté, co Schaad seznámí publikum s účinkujícími, usedne u stolku se židlí v pravém koutě předscény (tam má svoje zázemí), vytáhne z tašky jednak Remarquovu knihu (kterou dala matka Anastasii, při jejím odchodu z Ruska), jednak režisérův zápisník a z obou předčítá o putování do bezpečí. Mnoho děje odvypráví, klíčové scény ovšem rozehrává. Nemálo z nich také s Anastasií Gubarevou, která představuje Helenu. V náznaku se Schaad například promění i v jejího bratra Georga, příslušníka SA, který je chce oba dostat do koncentráku. V bohatém dějí má důležitou úlohu hudba, jednak jako jemný náladový podkres, jednak v přesvědčivé intepretaci Gubarevy zaznívají nejrůznější písně a šansony.
Hraje se na prakticky odstrojené scéně, v pozadí je čtyřčlenná instrumentální skupina (také jejím členem je jeden imigrant), konkrétní prostředí sugeruje videoprojekce s častým motivem cesty či jízdy. Vytoužená loď do Ameriky, která má odvézt prchající, je reprezentována obrovským parníkem, dnes oblíbeným pro své okružní jízdy, ovšem jen pro bílé, dobře situované turisty.
Byl to opravdu herecký koncert, i když s tragickým koncem. Schaad je primárně hercem, Gubareva v porovnání s ním více zpěvačkou.
Základní kvalitou inscenace je nápadité propojení románu s individuálním režisérovým příběhem. Navíc jsou v obsazení konkrétní lidé s osobní zkušeností s imigrací, což příběhu dodává na aktuálnosti.
///
Penthesilea
Boenisch zbavuje drama všech epizodních postav a soustředí se na vzájemné vzplanutí a vztahové peripetie. Foto: archiv divadla.
Kleist psal svoji verzi toho, jak vidí řecký mytologický příběh, dnešní úprava textu (Vasco Boenisch) je přirozeně posunutá dál, do roviny dnešních vztahů. Boenisch zbavuje drama všech epizodních postav a soustředí se na vzájemné vzplanutí a vztahové peripetie (které musíme prožít sami, bez jakékoli pomoci), dokonce i získávání mužů Amazonkami je v této verzi epizodický, nepodstatný fakt.
Výsledkem jsou dvě hodiny fascinujícího divadla, samozřejmě díky perfektním hereckým výkonům, v nichž se snoubí expresivní přednes obrovského kvanta veršů s výrazným fyzickým nasazením (až do příslovečné nahoty).
///
Festival skončil podobně, jako začínal – dramatem, v němž je divadelním prostředkem slovo, nikoli akce. Rozpětí od klasického k raně romantickému dílu, v obou případech interpretovaným z dnešní pozice.
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 56)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
