Divadelní noviny > Blogy Zahraničí
Čelákovické glosy (No. 59)
Postludium německého festivalu – Rimini Protokoll
Na podiu sedí v kuželu světla na křesle mužská postava, zprvu mám dojem, že je to herec, maskovaný jako humanoidní robot – některé prvky jeho projevu ovšem vzbuzují podezření: především přednáší velké kvantum textu, které zní zřetelně odjinud, nikoli z jeho „úst“, jejichž artikulační pohyby jsou spíše nezřetelné, neadekvátní. Popisuje svoji proměnu/vznik robota, jež se podobá reálné osobě – celý proces je ilustrován filmovými dotáčkami, promítanými na plátno na podiu.
Rimini Protokoll (Stefan Kaegi) / Thomas Melle / Münchner Kammerspiele – Uncanny Valley (Tísnivé údolí). Foto: archiv divadla.
Gesta „rukou“ jsou dost nepřirozená, svoji skutečnou identitu prozradí protočením chodidla své nohy. Když produkce skončí, postava nevstane z křesla, aby poděkovala za potlesk. Diváci si při odchodu ze sálu mohou prohlédnout opravdového robota.
Jako všechny produkce Rimini i tato sahá přímo do životních reálií, které ukazuje a nechává diváka jeho úvahám a představám, pro mě v tomto případě hororovým.
Na rozdíl od tohoto představení skupina Interrobang (v roce 2015 v off-programu PDFNJ) obecenstvo sice nechala volit řešení nastoleného problému (uprchlická vlna), nakonec ale jsme dostali radu, skoro příkaz, adaptovat volné půdy vinohradských činžáků pro bydlení nově příchozích.
Zpět k Rimini Protokoll: víceméně tušíme, co se děje v americkém Silicon Valley, produkce nazvaná Uncanny Valley nás ovšem vede tam, kde se na nás chystá to, o čem máme jen mizivé (spíš žádné) ponětí. Natož abychom věděli, jak se na takové proměny připravit! Zatím lze uvažovat o tom, jestli já nebo vy nejsme ve skutečnosti humanoidi – roboti… při zpáteční cestě vlakem jsem je všude kolem sebe viděl!
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 59)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
