Čelákovické glosy (No. 60)
Temné drama
Režisér David Radok inscenoval v ND Brno Brittenovu operu Peter Grimes, pro kterou si (za použití původního scénografického konceptu Tazeeny Firth) navrhl i scénu: mořské pobřeží, holý prostor, proměňovaný drobnými mobilními stavbami hospody či Grimesovy chýše.
Je vynesen verdikt „nehoda“ a Grimesovi je doporučeno, aby si dalšího učedníka nebral… Foto NdB
V dramatu o ponižování a smrti, možná i zneužívání, rybářova mladého pomocníka-učně (transponovaném do poloviny 20. století) hraje významnou roli komunita malého přímořského městečka, kterou představuje operní sbor; ten brněnský je proslulý kvalitou svých pěveckých, ale i hereckých výkonů. Kostýmy (navrhla Zuzana Ježková) umožnily individualizaci jeho členů, místo anonymních zpěváků se stali samostatnými osobami, jednajícími v kolektivu. Z něho vystupovaly a tam se vracely epozidní postavy děje, vyjadřující dominantní názor „normálních obyvatel“. Na tomto konfliktu je založen příběh o Grimesově vině, zavržení a odsouzení; skladatel ho charakterisoval jako „zápas jedince proti mase“ a dodal Čím je společnost krutější, tím je krutější i jednotlivec.
Z husté mlhy přichází hledaný, vyčerpaný, blouznící rybář. Foto NdB
Radok s sebou přivezl přesvědčivého interpreta Grimese, švédského tenoristu Joachima Bäckströma předurčeného pro tuto roli nejen fyzickými dispozicemi, ale také pěveckou suverenitou. Zcela rovnocennou partnerkou mu byla Jana Šrejma Kačírková, jemná, ale rezolutní v roli ovdovělé učitelky Elen, jež se snaží rybáře ochránit před hněvem a zlobou obyvatel městečka. Také interpreti ostatních postav fyzickými dispozicemi odpovídali typu a charakteru postav, které samozřejmě dobře zpívali (například přesvědčivě karikovaný metodistický kazatel Bob Boles v podání Víta Noska, podobně i místní drbna paní Sedleyová: v černém kožichu a s deštníkem, ztělesněná Jitkou Sapara Fišerovou ad.). Každý sólista vytvořil přesvědčivý portrét jednoho lidského typu.
Čím je společnost krutější, tím je krutější i jednotlivec. Foto NdB
Neméně suverénní byl výkon operního orchestru pod taktovkou Marko Ivanoviče, přesvědčivého v sólech i výkonech skupin. Hudebníci byli spolehlivou oporou zpěvákům a intenzitou výrazu (také v mořských interludiích, hrávaných někdy koncertně) podpořili temné vyznění díla.
Méně početné brněnské publikum nadšeně aplaudovalo.
(psáno z 1. reprízy 13.10.2021)
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 60)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
