Čelákovické glosy (No. 60)
Představení Mechanický pomeranč baletního souboru Jihočeského divadla České Budějovice zahájilo 1.3. letošní pražskou přehlídku práce jihočeských divadelníků. Omšelá, zcela využitá, opotřebovaná budova Jatka 78 (v areálu Pražské tržnice) byla velmi vhodným prostředím pro tuto produkci, žánrově spíš pohybové divadlo, než balet.
Mechanický pomeranč. Foto: archiv divadla
Burgessův román zachycuje aktivity amerického gangu, terorizujícího okolí; paradoxním rysem je záliba jeho šéfa v Beethovenově hudbě. Na námět románu vznikl ve své době vcelku kultovní film (režie Stanley Kubrick), který je z dnešního pohledu především přehlídkou kaskadérských výkonů.
Tomáš Rychetský postavil inscenaci, která Burgessovu předlohu značně transformuje, především v tom, že agrese je používána vůči členům skupiny navzájem, jako boj o nadvládu v gangu, také však i dominanci nad Dívkou. Útočná gesta company jakoby „zamrzají“ ve strnulých pozicích, dynamizují je prvky street dance a lehká akrobatika.
Hudební složku tvoří dynamická, úderná elektronika (Ivan Acher), Beethoven se ozve velmi zřídka, v brutálně zkresleném tvaru. Na celkovém tvaru se podílí i mluvené slovo (reprodukované), slovní fráze a obraty se vracejí, opakují.
Desetičlenná uniformně kostýmovaná company podporuje a potencuje špičkový výkon dvou sólistů: vůdce Alexe vytvořil Sebastiano Mazzia, jako jeho „partnerka“, Dívka, vystoupila Mai Iwamoto. V holém prostoru scény stojí pohyblivý kvádr, jakoby reprobedna, která funguje také jako sídlo moci – kdo je v ní, je silný a ovládá ostatní (dokáže to i Dívka). Kostýmy zdůrazňují momentální vítězství nositelů, převleky a nahota pak jejich porážku. Dech beroucí obrazy publikum (s velkým podílem mladých) sledovalo naprosto soustředěně.
Vzhledem k termínovým kolizím s festivalem Opera 2022 jsem mohl z představení hudebního divadla navštívit až 16. 3. produkci Mimi opera (hudba Lukáš Sommer, libreto a režie Jiří Ondra, dirigent Martin Peschik). Inscenaci jsem srovnával s produkcí tří krátkých oper, které pod souhrnným názvem Městská strašidla provedl na festivalu Opera 2022 brněnský soubor Opera diversa a jsou zaměřeny na starší děti. Tuto produkci jsem vnímal jako příliš tradičně operní, přiblížení dětem se dociluje „mrckováním“.
Mimi opera je místo souvislého děje řetězem událostí, které mohou být batolatům (pro děti od tří měsíců, doporučuje podtitul) rozhodně bližší. Asociace s Indiány (podtitul Týpí malého Kolumba) není nijak vehementně prezentována, v rámci vizuálně bohatých kostýmů (tři maminky jako svého druhu víly s čelenkami) se náčelník s typickými ozdobnými péry skoro ztratí. Diváci vstupují do studia-sklepení Švandova divadla a obklopí je vlídně preludující libozvučná hudba komorního souboru, taky zpívající maminky se podobně hudebně projevují. Hravé akce obsahují létající peříčka, mávající křídla, kutálející se brambory a podobně. Je to i příležitost, aby děti projevily svoje založení, preference: vedle mě seděl chlapeček, který lačně sbíral brambory – dal jsem mu i „svoje“. Na rozdíl od brněnské produkce jsem si, sedě na barevné dece na zemi, i jako „dospělák“ bez dětského doprovodu vychutnal snovou půlhodinu.
Jihočeskou přehlídku uzavřelo představení Boitovy opery Mefistofeles, glosa o něm je součástí bloku o festivalu Opera 2022.
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 60)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
