Ceny Thálie 2009

V sobotu 20. 3. 2010 byly posedmnácté uděleny Ceny Thálie, já jsem měla možnost účastnit se slavnostního večera poprvé. A už jsem zažila mnohem lepší premiéry. Párkrát jsem sledovala přenos v televizi, ale musím říct, že na živo je to mnohem horší. Akreditaci jsem si měla vyzvednout až v Národním divadle. U hlavního vchodu máme sraz s fotografem. Prý ho poznám podle velké brašny. Půl hodiny před začátkem je však v podloubí už dost husto. Nakonec se intuitivně poznáme a dostáváme se až k pultíku s akreditacemi. Výdejní pán se tváří podezřívavě, ale mé vysvětlení, že jsem Richard Erml z Divadelních novin, bere s klidem. Vyfasujeme tedy jeden lístek na přístavek do deváté řady a dvě pozvánky na raut. S fotografem se brzy rozloučíme, protože musí jít na číhanou co nejblíže k jevišti. Ztrácím tedy jedinou jistotu, kterou znám pět minut, a jdu se usadit. V mé řadě už sedí dvě vyčesané paní a povídají si. Tvářím se tedy nenápadně a poslouchám. Právě hodnotí Divadelní noviny, asi si všimly, že jsem ten Erml. Drby ale do redakce nepřinesu, jen si postěžují, že ty recenze jsou krátké a člověk se tak nic pořádného nedozví.

Konečně se začnou nominovaní a předávající usazovat na jevišti čelem k publiku. Je to divný pocit, když se v divadle vytvoří dvě hlediště. Tak na sebe koukáme a čekáme, co se bude dít. Naštěstí přichází režisér televizního přenosu a omlouvá se za přítomnost kamery na jevišti. Za dvě minuty začínáme.

A je to – teď už neuteču. Ale není proč, stačí tleskat po každé třetí větě a vypínat, když „moderátor“ Antonín Procházka začíná vtipkovat. Na to přijdu ale až po pár jeho větách, takže si vyslechnu třeba vtip o tom, kdo byl otcem divadelníků. Dionýsos, nebo ten druhý – Diogenes? Jeden byl v sudu a druhý jezdil na vinobraní. Nevím. Ale hádanka pro čtenáře Divadelních novin je to dobrá. Mohlo by se třeba soutěžit o jeden lístek na příští Thálie. A tenhle je taky dobrý – činohra se prý dá hrát všude, ale u baletu je třeba rovná podlaha a dostatečný rozběh.

Naštěstí jsou někteří ocenění nejen talentovaní, ale i vtipní a duchaplní. Například Petr Gazík, který zavzpomínal na tři rady (musíš tomu věřit, nepřešlapuj na jevišti a nejdůležitější je myšlenka), díky kterým se mohl stát letošním laureátem Thálie v kategorii Muzikál a opereta. Ivana Vyskočila prý zpráva o tom, že dostane Thálii, překvapila. Podle jeho slov ho však uklidnilo zjištění, že se jedná o zvláštní cenu, protože všechno, co dělal, bylo poněkud zvláštní a mnohdy to zprvu jako umění ani nevypadalo… Loňská nositelka Thálie baletka Nataša Novotná zase dokázala už do dost unaveného hlediště vnést trochu vzrušení, když přišla předat cenu letošnímu vítězi Zdeňku Mládkovi v kategorii Balet a pantomima. Měla totiž šaty, které takřka od pasu nahoru nebyly. A konečně je konec. Teď se jen přesunout do Novoměstské radnice na raut.

Potkávám se s fotografem, který se snaží vystihnout moment, kdy ocenění nejí a nepijí. Navrhuji tedy, že zatím uděláme fotky jídla a soupis delikates. Mám pocit, že to čtenáře stejně bude zajímat nejvíce. On ten pocit nemá. Jdeme tedy každý svou cestou a já se pokusím nad šunkou zeptat Filipa Rajmonta, jak se mu líbila maminka v roli panovačné matky v inscenaci Srpen v zemi indiánů. Prý moc, ale to se mu líbila v každé roli. Zkouším to tedy jinak, připravovala se na tuto roli hodně? Prý ano, ale to na každou. Dobře, vyruším tedy od jídla přímo Kateřinu Burianovou. Ale nic vtipného mě nenapadá. Takže klasika – brala od počátku zkoušení roli Violet Westonové jako svou životní roli? „Nemůžu si stěžovat na svou dosavadní hereckou dráhu, měla jsem příležitost ztvárnit Mášu ve Třech sestrách i Rackovi, Hedu Gablerovou, Lízu Doolittlovou a mnoho jiných zajímavých rolí. Ovšem v mém pokročilém věku už tolik hereckých příležitostí není a já jsem vděčná za tuto vtipně a velmi dobře napsanou postavu. Tři měsíce jsem žila jenom jí.“ Mám pocit, že musí mít hlad jako herec. Měla dost náročný den. Na udílení cen dorazila později, protože přebíhala ze Stavovského divadla, kde se hrál právě Srpen v zemi indiánů. Tak radši poděkuji, pogratuluji a zmizím.

Připadám si jako pan Čapek v Povídání o pejskovi a kočičce. Dostala jsem od zlého obra úkol a pokud ho nesplním, tak mě promění v sochu z tvarohu a budou mě za padesát haléřů ukazovat dětem. Nebo to udělám jako on a celý článek napíšu o tom, jak nevím o čem. Uvidíme.

Laureáti Cen:

Činohra

Kateřina Burianová (Srpen v zemi indiánů – Národní divadlo, Praha)

Martin Pechlát (Goebbles/Baarová – Divadlo Komedie, Praha)

Celoživotní přínos: Josef Karlík

Muzikál, opereta a jiný hudebnědramatický žánr

Markéta Tallerová (Lola Blau – Divadlo F. X. Šaldy, Liberec)

Petr Gazdík (Les Misérables – Bídníci – Městské divadlo, Brno)

Opera

Csilla Boross (Madama Butterfly – Národní divadlo, Brno)

Pavel Vančura (Čert a Káča – Divadlo F. X. Šaldy – Liberec)

Celoživotní přínos: Vladimír Krejčík

Balet, pantomima a jiný tanečnědramatický žánr

Ivona Jeličová (Maryša – Divadlo J. K. Tyla, Plzeň)

Zdeněk Mládek (So In Love/Carmen – Jihočeské divadlo České Budějovice)

Celoživotní přínos: Boris Hybner

Zvláštní cena kolegia za mimořádný přínos českému divadelnímu umění Dr. Ivan Vyskočil

Cena pro umělce do 33 let

Lucie Štěpánková