Antonín Procházka. Ten si na úvod (ústy všech) postěžoval: Platy nejsou růžové; naštěstí je tady ještě jedna odměna – potlesk, takzvaná druhá hercova gáže, hřejivá, i když těžko směnitelná valuta.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Ceny Thálie ve znamení nealternativního potlesku

    V sobotu 24. 3. byly v Národním divadle již podevatenácté uděleny Ceny Thálie a již posedmé se stal moderátorem slavnostního večera herec, dramatik a režisér Antonín Procházka. Ten si na úvod (ústy všech) postěžoval: Platy nejsou růžové; naštěstí je tady ještě jedna odměna – potlesk, takzvaná druhá hercova gáže, hřejivá, i když těžko směnitelná valuta. Samozřejmě si za tyto slova vydobyl potlesk, smích zase za dovětek, že se nikdy nesnažil zaplatit taxikáři potleskem. Tématicky na něj o pár minut později navázal nový prezident Herecké asociace Jiří Hromada: Potlesk – tedy pot a lesk. Věnujme ho nejen nominovaným, ale i lidem, kteří ceny připravovali, dramatikovi Václavu Havlovi, ale i těm, kteří z jeviště bojují za to, aby ze světa nezmizela láska a bojují za to, že – slovy pořadu ČT – Divadlo žije! Což vlastně byla tak trochu (skrytá) reklama a poděkování, protože Česká televize vysílala udílení cen v přímém přenosu na prvním programu, a dokonce v hlavním vysílacím čase!

    Mohutný potlesk ve stoje si vysloužil Luděk Munzar – letošní laureát Thálie za celoživotní přínos v oboru činohra. Herec před dvaadvaceti lety dobrovolně opustil Národní divadlo, protože nesouhlasil s jeho dalším směřováním. A v předtočeném medailonku si vzal na mušku „divadelní alternativu“: Všechno je špatné – patos je špatný, romantismus je špatný, lidi se milují – to je blbý a starý… Naopak neslyšitelný potlesk múz nejspíše slyšela Helena Dvořáková. Za roli Ysé v Poledním údělu si totiž „nevybojovala“ pouze Thálii, ale i Cenu Divadelních novin a Cenu Alfréda Radoka…

    Večer to byl kultivovaný, potlesku plný. Letos navíc završený poměrně bohatým rautem na Novoměstské radnici. A tak se chudí herci mohli zase jednou dosyta najíst.

    Laureáti Cen Thálie za rok 2011

    Činohra

    Helena Dvořáková (Ysé, Paul Claudel: Polední úděl, Divadlo v Dlouhé, Praha)

    Václav Neužil (Mugsy, Patrick Marber: Dealer’s Choice, Dejvické divadlo, Praha)

    Cena za celoživotní dílo: Luděk Munzar

    Opera:

    Anna Klamo (Léo Delibes: Lakmé, Severočeské divadlo opery a baletu, Ústí nad Labem)

    Jacek Strauch (Paul Hindemith: Cardillac, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava)

    Cena za celoživotní dílo: René Tuček

    Opereta, muzikál a jiný hudebně dramatický žánr:

    Monika Absolonová (Fanny Briceová, Funny Girl, Severočeské divadlo opery a baletu, Ústí nad Labem)

    Dušan Vitázek (Jekyll a Hyde, Městské divadlo Brno)

    Balet a pantomima a jiný tanečně dramatický žánr:

    Miho Ogimotová (Giselle, Státní opera Praha)

    Jan Fousek (vikomt de Valmont, Nebezpečné známosti, Národní divadlo Brno)

    Cena za celoživotní dílo: Vlastimil Harapes

    Zvláštní cena Kolegia pro udělování cen Thálie:

    Josef Jelínek (kostýmní výtvarnictví)

    Cena prezidia Herecké asociace pro mladého umělce do 33 let v oboru činoherní tvorby:

    Tereza Dočkalová (Komorní scéna Aréna)


    Komentáře k článku: Ceny Thálie ve znamení nealternativního potlesku

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,